Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Bratrská žehnání aneb moje laické "žehnačky"

O žehnání se mluví teď strašně moc, hlavně v souvislosti s vydáním dokumentu Fudicia supplicans, který s požehnáním papeže Františka vydala kongregace pro nauku víry. K tomu mám moc dlouhý článek, no a tady jsem z něj zkopíroval jen nepatrnost svých myšlenek k tomu a že by to mohl být můj benedikcionál nebo moje příležitostné laické "žehnačky". 

 

Tu tedy to dlouhé povídání: https://vvrh.signaly.cz/2401/zehnani-nezehnani

 

Věc žehnání vidím, že žehnat se má při každé možné příležitosti, ale správně a za správnou věc. Při žehnání nemůžeme dělat z Pána Boha blbce, protože Bůh je přece ten, který nám nejvíce rozumí a nemůžeme dělat blbce ani z bližních, protože pak bychom zesměšňovali Boží věci.

 

V jednom společenství se čas od času modlíme přímluvnou modlitbu za někoho, kdo vidí velkou potřebu, aby se za něj modlilo. 

 

Když tedy ten bližní nakonec vyrukuje s tím, že ho bolí záda, protože před dvěma týdny havaroval na kole, usměji se nad touto potřebou přímluvné modlitby a než začneme, poučím bližního, že od té modlitby nemůže čekat, že ho ty záda přestanou bolet a že by raději měl po modlitbě zajít k lékaři, který určí správný postup léčení a pokud už to udělal a nepomohlo to, vyzvat ho k trpělivosti a také k dodržování lékařských rad, které jsou mu k prospěchu. 

 

Ovšem při přímluvné modlitbě klidně zohledním i toto jeho momentální trápení, ale prosím za to, co ho má vést ke spáse... 

 

...podoba žehnání

 

Tak třeba 

 

"Bože, ulehči trápení tvé/ho služebníka/nice, který/á tě o to žádá, dej mu/ ji správná vnuknutí v dalších životních cestách, aby správně viděla, kde ho očekáváš, aby ti dokázal správně naslouchat a hledat tvou vůli i tehdy, když cítí těžkosti. Žehnej mu/ji v síle Ducha Svatého. Amen."

 

Častokrát, když vidím člověka, který nějak viditelně potřebuje pomoci, aniž by o to žádal, ve střelné modlitbě poprosím Boha o požehnání pro něj. Je to modlitba krátká a prostá jakýchkoliv ponaučení, tedy ani sebe, ani Boha, ani bližního.

 

Požehnej mu, Pane,

ať srdce má odevzdané!

 

V tom společenství, které se ve farnosti schází, mě často činí trochu obtíž, že na konci si jeden druhému žehnáme znamením kříže, přičemž jeden druhému udělá křížek na čelo, někdy to ještě palcem potvrdí a užívá slov, které užívá kněz při mši svaté a to mi přijde trochu pohoršující, jako možná záměna za kněžské žehnání, ač je viditelné, že kněžské žehnání to není, protože nežehná kněz nebo laik.

 

Když třeba při breviáři končí modlitbu laik, a nebo také, když laik nemocným podává eucharistii, je všeobecně známé, že se tak činí prosbou o požehnání a navrhují se slova zcela odlišná od slov kněze:

 

"Dej nám, Bože, své požehnání, chraň nás všeho zlého a doveď nás do života věčného."

Také benedikcionál obsahuje různá žehnání, která přísluší laika a všude, je-li požehnání v závěru psáno, po žehnací modlitbě následuje forma prosby o požehnání odlišná vždy od žehnání kněžského.

 

Je ještě jedno zbožné požehnání, které se hojně používá a má dokonce podobu i Mariánskou:

 

"S Božím Synem Máti, 

rač nám požehnati!"

 

Nebo také, jak P. Antonín Mlčák používal tuto žehnací modlitbu:

 

"S Božským dítkem žehnej nás, 

ó Maria v každý čas!"

 

Dělám-li křížek na čelo, není třeba to ani doprovázet slovy, jde samo o sobě o požehnání. Doprovázím-li to slovy, tak jednoduše: "Bůh ti žehnej!"

 

Také při mši svaté si laici žehnají při pozdravu pokoje zpravidla podáním ruky nebo polibkem a mají-li to doprovodit, doprovodí to krátce: "Pokoj tobě!"

 

Když se jako křesťané potkáváme na ulici, a v Luhačovicích jsem to konkrétně zažil, že se tak zdravívali křesťané mezi sebou, ale častěji se to užívá, když potkám kněze, tak si vzájemně žehnáme:

 

"Pochválen buď Pán Ježíš Kristus" ("Chvála Kristu"), odpověď: "Až na věky (Amen)!"

 

nebo podobně:

 

"Pozdrav Pán Bůh!" A odpověď: "Dejž to, Pán Bůh!"

 

Žehná se zpravidla pravou rukou, ale lze žehnat i druhou nebo oběma. Může i nemusí zaznít slova, ale i gesto.

 

Také obyčejné AHOJ! - to je vlastně taky žehnání!

 

Při zmíněném společenství si tedy vždy vymýšlím nějakou veršovanou modlitbu.

 

...moje veršované modlitby žehnání

 

Ve zmíněném společenství po přímluvách začínám přemýšlet, jakými slovy dám závěrečné požehnání, abych se vyhnul jejich zavedenému (zlo) zvyku.

 

Nyní, v den sv. Blažeje, přemýšlím podobně nad žehnáními, která jsem právě vymyslel. V onom společenství jsem vymyslel vždy jiné, jen jedno z nich je zde na blogu na jistém místě zapsané. Tato tedy vymýšlím průběžně a docela mě napadlo, že bych si udělal vlastní Benedikcionál mého laického žehnání.

 

Obecná žehnání

 

"Bůh ti žehnej v každou chvíli, 

abys byl všem lidem milý!"

 

"Kéž provází tě požehnání,

bys rozdával bez váhání

z lásky, kterou Pán nám dává,

nikdy dávat nepřestává!"

 

"Kéž radost, lásku rozdáváš,

když Boží požehnání máš!"

 

"Boží láska v každé chvíli,

ať je zdrojem tvoji síly!"

 

"Bůh ti radost, pokoj dej,

to vše bližním rozdávej!"

 

"Bůh ví vše, co potřebuješ,

požehnání zasluhuješ!"

 

Během roku aneb "Žehnací kalendář"

 

Mezinárodní den lidského bratrství, 4. únor:

 

No a hned na druhý den máme mezinárodní den lidského bratrství, který byl OSN vyhlášen v r. 1999 a který podporuje také papež František, takže všichni lidé jsme si bratři i před Bohem: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-02/papez-lidske-bratrstvi-by-nas-melo-vest-dal-nez-k-nenavisti-a-v.html

 

Tak proč bychom si nežehnali. Žehnat přece může i nevěřící člověk, když může za jistých okolností i křtít, což je úvodní svátost do života s Bohem. A vyprošuje-li i nevěřící požehnání, je to svědectví, že i on má blízko k Bohu, stejně jako hříšník, který si uvědomuje svou nedostatečnost před Bohem.

 

Dobro přeji Tobě, všem,

vše, co od života chcem,

ať se dobře vyplní,

dobrý život naplní.

Však dobro k dobru patří. 

jste mojí milí bratři!

 

Příležitostná

 

A ono požehnání třeba párům, legálním i nelegálním, ale každému jinému člověku, i nevěřícímu:

Život dává mnoho věcí,

pozoruj je všechny přeci.

Jak celý svět Boha chválí,

také ty buď plný chvály!

 

Za to, co ti náš Pán dává,

z lásky dávat nepřestává.

Když ho budeš následovat,

k bližním uctivě se chovat!

 

Protože je má rád Bůh,

Otec, Syn a Svatý Duch!

Křížem, když se žehnáme,

víru v Boha vyznáme!

Nevěřícím:

Život, který žiješ právě,

ať dobrem je naplněn,

s přáteli i při zábavě,

ať daří se ti ve všem.

 

A když se právě nedaří,

ať tvou radost nezmaří

jakýkoliv zmar,

životu vždy Zdar!

 

Nad námi-li něco je,

však Někdo smysl dává,

Bůh pro všechny lidi je,

On nás povolává.

 

Vše ostatní: https://vvrh.signaly.cz/2402/muj-zehnaci-kalendar

 


Komu tedy žehnat a komu ne, kdy a jak

 

Svatoblažejské požehnání, ke kterému jsme se přiblížili a které se stále uděluje, například, je požehnání "proti nemocem krčním a všemu jinému zlu". Vyjdu-li do nějakého extrému, uděluje se liturgicky, před oltářem, klidně i po dvojicích.

 

Stane-li se, tedy, že si půjdou pro požehnání rozvedení, příp. znovu sezdaní, na úřadě manželé, dávno spolu spící snoubenci, gayové či lesby a klidně manželsky oblečení, řádní manželé, celé křesťanské rodiny, ač třeba do kostela už moc nechodí, kterýkoli kněz, který porušil celibát s ženou, která ho svedla nebo kněz, který jinak sešel z kněžské cesty a je suspendovaný, vč. třeba domělého biskupa, patriarchy či týpka jiného náboženství či jiné křesťanské konfese a kdokoli jiný hříšný, třeba i trans, psychicky nemocný, postižený či jinak znevýhodněný, o kterém to všichni ví, že je to i vidět, kněz nesmí jim udělit požehnání?  

 

"Svatoblažejské"? Nebo třeba taky novokněžské? A co blížící se popelec? Anebo půjdou-li si jako nemocní pro žehnání nemocným, co se taky může dělat při liturgii?

 

Myslím si, že samozřejmě jim to udělí a nebude moci z toho být morální problém ani, tím méně, neposlušnost papeže. Úkolem církve při požehnání není soudit a odsuzovat, ale žehnat a žehnat správně.

 

Někdy kněžské požehnání může vypadat i komicky, když třeba v řadě na svaté přijímání je dítě a kněz mu při podávání eucharistie dává křížek nešikovně malíčkem či přehazuje eucharistického Krista do druhé ruky, aby dítě náhodou nechtěně neozdobil zbytky eucharistie na čele. 

 

Tam by šlo s velkou zřejmostí přece o mnohem závažnější porušení, protože se jedná o úctu k eucharistii a chtělo by to řešit mnohem radikálněji, že by do řady k sv. přijímání se chodilo jen pro eucharistii, nikoliv pro žehnání, které bude při mši svaté později a je jich při samotné mši svaté docela hodně i tak. 

 

Papež František si nechává žehnat námi všemi, prosí nás, abychom se za něj modlili a my se samozřejmě a rádi modlíme, ne proto, že papež je hoden žehnání, ale proto, aby mu Bůh žehnal pro jeho těžkou službu.

 

Ono Fiducia supplicans řeší žehnání jáhnů a kněží, biskupů asi taky, prostě osob, které žehnají z moci svého svěcení. 

 

My, laici, v tomto ohledu řešení tolik nejsme.

 

Když však si představím třeba mladé kluky, kteří chtějí žít spolu a žádají rodiče o požehnání jejich soužití, neřeší ten dokument, že by to od rodičů neměli dostat v plné míře a ve všem přijetí. Je jen otázka, zda se na podkladě toho dokumentu nezačne zbytečně přemýšlet, že takovou věc by měli rodiče svým dětem odmítnout, ale i tu platí, že nejsem rodič, takže o tom nerozhoduji. Jen předesílám, že do takové situace se mohou rodiče jistě dostat. 

 

Nicméně Katolické církvi v tomto ohledu může zcela jistě ujet vlak, protože nekatoličtí kolegové pro jmenované skupiny jsou schopni někde vymyslet celý obřad a nevím, zda pak bude vhodné, aby katolický kněz, který to nemůže a tím pádem i neumí, doporučil "konkurenční církev", která tento "problém" má "zmáknutý".

 

Když se však tak bavím s běžnými věřícími ve farnosti, vnímám, že ten problém vůbec nemají potřebu řešit a že až nastane, budou to mít rychle a snadno vyřešené.

 

Co tím požehnáním můžeme vyprošovat? Jedině dobro.

 

Ale asi bych si onen dokument dikasteria pro nauku víry měl přečíst řádně, jako jsem si řádně ještě nepřečetl Amoris Laetitia. Ale od papeže Františka mám dost dobře přečtený jiný dokument Evangelii gaudium, na podkladě kterého dělám diplomovou práci. 

 

Takže v závěru toho povídání pouze upozorňuji na to, že toto dlouhé povídání je nejvíce podloženo mým náhledem a kdokoli jiný může mít jakýkoliv jiný rozumný názor, je-li tento názor pokládán za rozumný.

 

Možná podobně bychom měli žehnat úplně všem, ne pro jejich hřích, ale proto, že potřebují chválit Boha navěky.

Zobrazeno 191×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio