Barevné liturgické přechody

Jak známo, máme 4 základní liturgické barvy, některé další pak jsou speciálně či méně užívané. 

Ty základní jsou tedy podle kalendáře fialová pro advent, půst a pohřby mimo pohřeb papežský v červené a dětský v možné bílé, bílá pro Vánoce, Velikonoce, slavnosti, svátky či památky těch, kteří nebyli mučedníci, také Pána Ježíše a také Panny Marie, pro níž jen zvykově používá nebeská modř, případně také na slavnostní obřady křestní, svatební či svěcení a primice, pak zelená barva pro čas během roku mezi dobami, kdy se nic jiného neslaví a není ani žádná jiná liturgická doba a nakonec červená, která je oslavou Ducha Svatého, umučení Kristova a všech svatých, kteří byli mučedníky. 

Další barvy jsou zlatá pro velké slavnosti a také jako varianta pro jiné barvy, mimo fialové, potom růžová má využití pouze 2x ročně a to na 3. neděli adventní a 4. postní, není-li, užívá se barvy fialové a nakonec černá jako varianta pro pohřební mše svaté a mše svaté za zemřelé. Někde ještě mohou mít stříbrnou či modrou a v jiných kulturních oblastech mohou být úplně jiné barvy.

Barva mše také udává prožívání roku v Božím lidu. Někdy se tak stane, že se něco doplete a kněz má na sobě barvu, která zrovna neodpovídá tomu, co se slaví. 

Viděl jsem také o velkých slavnostech, při kterých byl i biskup, čemuž se snaží předejít, že když kněží koncelebrují s biskupem, buď je jim štola přidělena v katedrále, často bílá na všechno nebo je jim vzkázáno, jakou barvu štoly si mají dovést, ale přece jen se někdy stane, že při jedné mši svaté se objeví i několik liturgických barev současně.

Někdy i ministranti se převlékají podle liturgických barev a také tam někdy dojde ke zmatku nebo i k nedostatku cyngulí, tak v tom případě, na koho nevyšla barva, bere bílou. Jde-li o barvu suknic, pak většinou chybí bílá suknice a nahrazuje se červenou.

Tak to jsou liturgické hrátky s barvičkami. 

Píšu to tu proto, že jsem si tak probíral liturgický rok. Většinou jde barevná škála takto: zelená (34. týden v mezidobí), fialová (advent), bílá (Vánoce), zelená (mezidobí), fialová (půst), bílá (Velikonoce), zelená (mezidobí). 

Doba postní jako jediná začíná uprostřed týdne, na popeleční středu. Ještě v úterý se nosí zelená, pak naráz přechod a jsme dlouho na fialové. Stalo se, už je to několik let, že právě po popeleční středě, následující den, když byl čtvrtek, ani jsme si toho v sakristii nevšimli a kněz s celým zástupem ministrantů byl oblečen v zelené barvě. Nikomu to nepřišlo divné, až po mši svaté jsme si uvědomili v sakristii, že něco je špatně, když včera byl tak velký půst.

Takže ve čtvrtek po popeleční středě: 

Zelená se nehodí,

teď fialová vládne,

čas postu doprovodí,

půst se krásně zvládne.

Potom všechno oslavíme,

radost bílou ozdobíme,

pak zas se bude zelenat,

můžeme se na svět smát!