Zuberská modlitba za koledníky

Jak známo, Nový rok 2024 začal skvěle. Jak tedy na Nový rok, tak po celý rok, tudíž bude asi i hodně dobré, krásné, pastorační práce.

Že mi kvůli Novému roku odpadlo náboženství, protože děti ještě nechodí do školy, to mi tentokrát nevadilo. Sic jsem "svoje děti" dlouho neviděl, přece o to více se na ně těším.

Novoroční motivaci jsem popisoval v předchozím článku a velice mě oslovila i skrze konec dnešního kázání o. Pavla, který tedy poněkud připomněl, že by byla velká škoda, kdyby po Vánocích jsme přestali chodit ke sv. přijímání a že v sobě máme pěstovat eucharistickou zbožnost.

Moc jsem se těšil na to, že uvidím své loňské žáky, když hned z kraje roku jim o. Pavel naplánoval setkání také s rodiči, že se připravují na své první svaté přijímání. Byli velmi skvělí, i když moc se nezměnily, pořád to byla dost hodně živá skupina, ale tentokrát jsem měl radost, že mě to s nimi bavilo o to více, že jsem viděl jejich výrazný posun a měl jsem radost z toho, že se stále známe.

Při té příležitosti také se setkaly i děti ze sousední farnosti Vidče, kterou má o. Pavel též na starosti a velmi rád jsem se s nimi seznámil. Bylo vidět, že je to trochu jiná, mnohem klidnější skupina, ale nakonec se dokázaly i společně bavit při opakování vědomostí z náboženství, když jsem jim společně po focení udělal takovou malou vědomostní soutěž, než jsem je mohl propustit k rodičům.

Když už byly společně s rodiči, dal mi o. Pavel prostor, abych trochu zpropagoval ministrování. Začal jsem oblíbeným tématem, jak skrze službu u oltáře je sám Pán Ježíš v eucharistii přitahuje a láká a také jsem všem připomněl, že podle třetího přikázání desatera mají ctít otce i matku, aby dlouho živi byli a dobře jim bylo na zemi. 

Ó, pardon, rodiče na to poněkud také nezareagovaly, že jsem se (omylem?) spletl - samozřejmě, že 3. přikázání je "Pomni, abys den sváteční světil!" a to jsem jim chtěl připomenout, ale ve skutečnosti mě to opravdu ujelo, a přitom jsme to probírali ještě pár minut před tím, ale už jak jsem se splet, tak mi připadlo tak trochu vtipné, ale vlastně dobře, že jsem se spletl.

Často se totiž stává, že právě ta přikázání se nezáměrně zaměňují, neboť někteří rodiče nařizují dětem, aby před prvním svatým přijímáním chodily do kostela. Takže, když děti v neděli nepřijdou do kostela, neposlechli svoje rodiče a porušili 4. přikázání. Že někteří rodiče nedopatřením porušují přikázání 3., tomu je třeba věřit, jinak by bylo v církvi moc těžkých hříšníků. Když by však nedopatřením nedošli v neděli do kostela, nejedná se o hřích, ale nedopatření a takových nedopatření se stává někdy i hodně. 

Po tom setkání ještě jsme se setkali s rodiči a dětmi, kteří projevili přání před prvním svatým přijímáním, aby byli jejich děti pokřtěny a chtěly to také děti, takže budeme mít 3 děti na přípravu ke křtu, načež se upřímně těším.

Moc úspěšná byla i propagace ministrantské služby a to ve 100% farnosti Vidče, kde skutečně rodiče i kluka to oslovilo, hned druhý den k vigilii slavnosti Zjevení Páně šel ministrovat, spoluministranti ho přijali a už při té mši svaté bylo vidět, že ho to bude nejen bavit, ale i naplňovat. Z toho mám opravdu upřímnou radost. Možná se časem to nadšení ukáže i v Zubří, zatím pár dní potom jsem se musel spokojit s tím, že ze stávajících třeťáků ministrují 2 vynikající ministranti.

Den před Zjevením Páně byl tentokrát první pátek a tak jsem navštěvoval nemocné a společně jsme i při krátké pobožnosti s přijímáním eucharistie vyjádřili radost, že Bůh přišel mezi nás. Mše svatá pak z vigilie byla ve Vidči, kde jsme mohli přijmout nového ministranta, jak jsem napsal v předchozím odstavci.

Samotná slavnost Zjevení Páně začala hned od brzkého rána mší svatou se vší slavnostností a následně adoračním dnem, který vyšel na farnost Zubří. Onen sobotní adorační den byl velmi bohatý také proto, že zároveň byla tříkrálová sbírka, takže vyšlo celkem 100 lidí, tedy Tři králové a vedoucí do ulic Zubří a po celou dobu, kromě výborného zázemí na faře, farnost koledníky provázela modlitbou adorace.

Možná budou koledníci i slavní, neboť místní televize měla o ně veliký zájem. Televizi jsem neviděl, ale mnoho koledníků ano, ale později. Měl jsem totiž první adorační hodinu a rozjímal jsem i o kolednících a pak sotva jsem vyšel z kostela, hned jsem potkal koledníky, kteří měli na starosti celou tu ulici, na které je fara v Zubří.

Možná bych se moc rád setkal se všemi koledníky, ale podle jejich rozpisu jsem viděl, že většinu jsem znal a právě v té první adorační hodině mě napadlo provázet je modlitbou po celý den a nakonec to završit i účastí na svátostném požehnání večer.

Jelikož byla i první sobota, byl to pro mě i den modlitby celého růžence a také jsem se spojil přes TV Noe ke slavení slavnosti Zjevení Páně z Vatikánu, se svatým otcem, papežem Františkem. 

Tak naše koledníky provázela i vůně kadidla, která provoňovala kostel při mši svaté i při svátostném požehnání a hlavně vůně modliteb.

Při adoraci jsem tedy vzpomněl v modlitbě:

• na úmysly, které předkládá církev v denní modlitbě církve
• za všechny koledníky tříkrálové sbírky
• za Tomáše, který dělal zkoušku
• za děti, které se budou připravovat na první sv. přijímání a křest
• tak, jak na každém adoračním dni - za zdraví rodin, kněžská a řeholní povolání
• za olomouckou arcidiecézi a vlastně taky za nového biskupa
• za farnost Zubří.

Tak mohu říci, že celý adorační den provázel naše milé koledníky tříkrálové sbírky a vraceli se všichni sice mokří, ale šťastní, že mohli otvírat lidská srdce k pomoci bližním.

No tak to je takový malý výčet úspěchů na začátku nového roku. Každý den se máme čím chlubit a možná i před Bohem, ale se vší pokorou, která Bohu náleží.