Z křestního obřadu

V neděli byl křest a další Vojtěch na světě - tedy tak křestním jménem.

Už jsem zažil hodně křtů a nějak se začínám přistihovat, že už je to pro mě jako taková ministrantská automatika, jako bych ani pořádně ty modlitby nesledoval, ale že další Vojtěch na světě, vlastně při křtu Vojtěcha jsem byl velmi vzácně a svůj vlastní si pamatovat nemohu, tak jsem trochu více u těch modliteb zpozorněl.

Zpozorněl jsem nejvíc hned od začátku křtu, když podle matriky bylo napsáno jiné jméno kluka a na úvodní otázku rodiče, které jsem asi viděl už někdy při nějaké přípravě a asi se přede mnou i ti rodiče pochlubili, že budou mít "Vojtíška", ale hlavně těch křtů a příprav v Zubří je hodně, tak jsem to asi trochu zapomněl.

Tudíž na úvodní otázku "Jaké jméno jste se rozhodli svému dítěti dát?", slyšel jsem překvapivou odpověď: "Vojtěch" a čekal jsem "..." nebo možná, ale to mi nedošlo "..., Vojtěch". Ale bylo jenom "Vojtěch" a navíc ve svém výhledu jsem viděl dítě, které se mělo jmenovat jinak a už mu byly asi 2 nebo 3 roky a slyšelo a vnímalo "Vojtěch", ale by toho nebylo málo, tak křtěno mělo být novorozeně, které jsem spatřil až po odpovědi.

Úřednicky jsem si říkal, že se to bude muset v té matrice opravit, resp. doplnit, což otec Pavel pak pochopitelně doplnil. 

Pro mě to byl nádherný začátek mše svaté se křtem a hned jsem byl pozornější i na další vjemy. Mše svatá běžela dál jako nedělní a po homilii pokračoval obřad křtu a v přímluvách nebylo nic zvláštního, pak navazují litanie, takže jsem s napětím čekal, kdy přijde "Svatý Vojtěchu...", ale ono to nepřišlo, ovšem to není povinné, ale trochu mě to zaskočilo, že křestní patron dítěte byl vzýván až se všemi svatými dohromady.

Exorcismus a mazání olejem také proběhlo normálně a žehnání vody taky tak, ale modlitba u exorcismu na mě zavála tak, že vzbudila mou pozornost nad tím, co se tam všechno říká a o tom prožitku chci teď trochu popsat nepopsatelné.

Na tomto místě jsem si našel liturgii křtu, aby to bylo kompletní: https://www.liturgie.cz/temata/krest/liturgie-krtu-malych-deti-krok-za-krokem

No a teď vlastně tu dám právě onu modlitbu, která uchvátila mou pozronost tak, jak ji máme v křestních obřadech:

Všemohoucí Bože, poslal jsi svého jednorozeného Syna,
aby nás vyvedl z otroctví hříchu
a učinil z nás tvůj svobodný lid.
Pokorné tě prosíme:
Zachraň před mocí temnoty také toto dítě
a dej, ať se na něm ukáže moc smrti a vzkříšení tvého Syna.
Buď s N (Vojtěchem) po celý život,
a až bude pokoušen(a) a bude bojovat proti duchu zla,
jeho (její) silou ať je Kristus.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Na počátku tedy oslovení Boha, který poslal svého jednorozeného Syna, vyvstává mi z toho také Jan 3,16, ona misionářská věta... "Bůh tak miloval svět..."

Pak prosba o záchranu před mocí temnoty... napadá mě sv. Pavel: "Oblečte se do výzbroje světla!"

Následuje "moc smrti a vzkříšení tvého Syna"... Velikonoce!

Pak je prosba k Bohu Otci, aby byl se "svým dítětem" , tedy Vojtěchem... a to zaznělo taky určitě při mém křtu! Ano, už od počátku církev prosí, aby Bůh byl se mnou a po celý život!

A při pokušeních, při boji proti duchu zla, hned je v modlitbě povzbuzení, že "jeho silou, ať je Kristus! Ano, mojí silou, ať je Kristus!

Kristus žije a kraluje na věky věků!

A ještě budu citovat poučení, které je už po křtu, ale jen citovat a nechám ho doznít jako skvělé přání do života:

Kéž N (Vojtěch)vždycky chodí ve světle Kristově, kéž žije z víry až do konce, a až Kristus přijde, kéž mu N (Vojtěch)vyjde vstříc a se všemi svatými vejde do jeho věčného království.

A tak jsem si o neděli Božího Slova obnovil křest, a dnes, když je 23. sice ledna, si mohu připomenout své jméno před Bohem a to, že Bůh je se mnou!