Vzpomínání o životě

Každý život je nesmírně vzácný dar. Každý člověk píše nějakou historii. Mnozí se zajímají o život člověka, který byl pro ně či pro nějaký kraj přitažlivý a kolem něj najdou mnohé další osobnosti, které mu byly blízké. 

S dětmi v náboženství jsme probírali jednu zásadní otázku z Lukášova evangelia, kdy Ježíš vypráví podobenství o milosrdném samaritánovi. Ten příběh odpovídá na velmi důležitou otázku: "Kdo je můj bližní?" A myslím, že nejen Panna Maria může ve svém chvalozpěvu chválit Boha za to, že "od nynějška mě budou blahoslavit všechna pokolení".

Byl jsem velmi potěšen tím, když jsem zjistil, že mé články jsou se zájmem čteny a vytváří další zájem, mohou být zdrojem dalších informací, které vedou k odhalení úseku života někoho jiného, byť na první pohled tam zas tak moc informací není. 

Když jsem tedy před časem vydal článek o kněžích, kterým jsem byl na pohřbu, v souvislosti s pohřbem P. Bohuslava Směšného, zmínil jsem se opravdu o většině kněží a vždy krátce jsem k nim napsal svůj vztah. 

Nějakou dobu po přečtení toho článku jsem dostal potěšující mail a na jeho podkladu jsem rád blížeji zavzpomínal na P. Antonína Mlčáka, který jako všichni ti jmenovaní zemřelí kněží, pro mě znamenal velmi mnoho, i když těch setkání s Ním jsem neměl zas až tak moc, ale přece jenom dost na to, abych si ho pamatoval i skoro 22 let po smrti a měl motivaci z mála informací, která o něm jsou dostupná na internetu, zjistit více o jeho životě.

Mluví-li se totiž o smrti, je nezbytné mluvit o životě, vždyť věříme v život věčný.

Tak nyní bude na pořadu napsat tu ty další věci, které se daly zjistit o otci Antonínu.

Dostal jsem od Vás přeposlaný e-mail ohledně P. Antonína Mlčáka, který nejdéle působil ve Štítech, kde je také pohřben. Otec Antonín byl velmi milý kněz a mohu říci, že ve Štítech ho měli všichni rádi. Já jsem ho poznal až jako velmi nemocného, jak ostatně v blogu vzpomínám.

 

Pocházím z farnosti Svébohov a tam jsem také ministroval, svého času jsem měl na starosti ministranty zábřežského děkanátu a přesně z té pozice jsem poznal otce Antonína. 

 

Ministrantem jsem mu byl spíše příležitostně někdy od konce 90. let, nějak kolem roku 1995, kdy byl ještě farářem ve Štítech, pak se stal kaplanem, jeho nástupce byl P. Radomír Šidleja, který byl též kaplanem pro mládež, nicméně ve Štítech byl pro místní farníky stále farářem. 

 

Několikrát jsem mu ministroval ve Štítech, ale spíše v jeho druhé farnosti, kterou ze Štítů spravoval a tou byly Horní Studénky, naše malé krajové poutní místo ke sv. Linhardu. 

 

Mimochodem, kromě správy Horních Studének měl ještě Heroltice, které však později jako farnost byly zrušeny už asi v první vlně rušených farností za otce arcibiskupa Jana, ale nic to neměnilo na tom, že je měl stále ve správě, protože byly přifařeny ke Štítům.

 

A v té době byl bohoslovcem, dnes kněz P. Josef Rýznar, který v současnosti působí jako farář farnosti Nedakonice . Na něj se můžete úspěšně obrátit i v těch věcech, které popisujete, protože oni spolu měli opravdu blízký vztah ve smyslu spolupráce a otec Antonín otce Josefa přivedl do semináře. ...

 

K otci Antonínovi sám osobně chovám také velmi vřelý vztah, ale přece jen velmi vzdálený, protože nebyl mým farářem, ale byl pro mě jedním ze vzorů dobrého duchovního správce, který svým ovcím ukazuje na Kristovu lásku, která se dá projevit přes nemoci a handicapy. 

 

Jak jsem psal ve svém blogu, byl jsem i u jeho nemocničního lůžka a pamatuji si živě, že byl svěží mysli, zajímal se o všechno, čím jsem žil a také o svou farnost. Byl to kněz, který i přes svou nemoc dokázal vidět člověka a dát mu ten správný impulz do života.

 

Před tím, než jsem začal psát tento mail, podíval jsem se také na internet, kde jsem našel také několik zajímavostí i v souvislosti s tím, že Štíty měly oslavu města (Mimořádný městský zpravodaj), kde je vyfocen před farou - to byl typický otec Antonín.

 

Dále jsem našel jen jeho jméno v seznamu bohoslovců semináře ve Vidnavě v bakalářské práci ... mého spolužáka na TENA, který se zabývá osobností kněze Huberta Šuly.

 

V litoměřickém biskupském věstníku jsem našel zmenšeninu parte P. Antonína Mlčáka, takže již vím, kdy jsem mu byl na pohřbu - 20.3. 2001, jeho pohřbu předsedal biskup Mons. Josef Hrdlička a také Mons. Josef Kainek, tehdy pomocný biskup královehradecký.

 

Z farního časopisu farnosti Valašské Meziříčí jsem nalezl krátkou zprávu o jeho působení ve farnosti Branky cituji: P. Antonín Mlčák duchovní správce v Brankách 1948–1970 r. 1957 svěcení nových varhan (současné), r. 1969 biřmování (o. biskup František Tomášek) – 340 farníků, odchází do Štítů (děkanát Zábřeh), zde +2001.

Ještě jsem z nějakých zdrojů zjistil skutečnost, že o. Antonín pocházel z Rakova, farnost Paršovice, což je pro mě také blízké, když jsem byl velkou část života v Drahotuších a ze sousedních Hranic poznal zástupkyni pro mládež v děkanátu, která měla podezřele stejné příjmení, dnes už je maminka rodiny a která mi posléze potvrdila, že může být jeho příbuznou. Myslím, že jsem tu tušil již dříve, ale teď se mi ta informace přiblížila.

Nová byla pro mě i zpráva, že otec Antonín studoval ve Vidnavě, podobně jako kněz, který mě pokřtil, ale zemřel již v r. 1996, P. Rajmund Haberhauer. 

Jistě i o předchozím působišti o. Antonína jsem slyšel, takže svůj kněžský život prožíval v Brankách 22 let a nejvíce ve Štítech 29 let, tam o něm i zpravodaj píše, že byl nejdéle sloužícím farářem v dějinách farnosti. Také tam by se o něm samotném dalo najít mnoho informací, že by se jistě dal sepsat životopisný medailonek možná menší, než o Antonínu Cyrilu Stojanovi, kde vlastně Štíty jsou první farností, kde sloužil budoucí arcibiskup, dnes ctihodný Antonín Cyril Stojan.

Na o. Antonína ještě vzpomínám, že děti ho měly velmi rády a on měl rád je. To bylo živě vidět i na mší svatých s dětmi, při kterých P. Antonín svému nástupci P. Radomíru Šidlejovi rád koncelebroval.

Tablo, které má zachycené můj spolužák ve své práci, jsem viděl přímo v semináři. Vybavila se mi i ta fotografie, ze které jsem poznával otce Antonína v jeho rysech a mám v paměti i jeho radostnou tvář, která byla připomenuta před farou ve štíteckém zpravodaji.

Jakoby moc informací o P. Antonínu Mlčákovi tu ve skutečnosti není, ale i malé informace vedou i informacím větším a skládají se tak krásně do knihy života, která o každém z nás je opravdu tlustá.