Proč si nevedu osobní kalendář

Někteří mě obdivují, že v dnešní době při plánování nevytahuji mobil ani počítač ani notes a nezaznamenávám si žádnou událost. Ono to není úplně tak. Ano, Pán Bůh mi na tyto záležitosti nadělil dostatek paměti, takže většinou, když se řekne nějaký termín, udělám si v paměti nějakou pomůcku a zpravidla si pamatuji, kdy a kde mám být.

Kalendáře dělám už dlouho, o tom je tady na blogu moc. Dělám si dokonce i osobní kalendář, nedávno jsem zveřejnil kalendář modlitby růžence: https://vvrh.signaly.cz/2401/kalendar-s-modlitbou-ruzence. Fakt je ten, že důležité věci si do těch svých kalendářů zapisuji, když už tak alespoň zpětně. 

Předem to opravdu nedělám, protože se vlastního kalendáře i trochu bojím, když vidím, kolik tam je položek a jak často a rád dělám i prokrastinaci, jak se moderně říká. Někdy mám fakt pocit, že je toho moc.

V Zubří se opravdu nemusím starat o naplnění dne, protože den je naplněn často dlouho před tím, než nějaký přijde a i když se zdá prázdný, přeplní se snadno sám ani nemusím vymýšlet jak a ani to nemusím příliš dávat "Božímu řešení" - prostě přichází to samo, automaticky.

Musím mít na mysli především ty, od kterých jsem vzešel, potom i farnost, ve které se nacházím, byť k ní nemám žádné závazky, ale za zázemí si zaslouží pozornosti nejméně hodinu denně kromě bohoslužeb, spíše to vychází mnohem více a jsem rád, že zde mohu být k dispozici k nějaké drobné službě, děti v náboženství, ty nejstarší, jsem učil teď, že musí mít rády i sami sebe, takže i tomuto příkladu se učím a pak mám ještě zbytek studia, tedy diplomku a hledání toho, jak bych mohl být užitečnější společnosti. To všechno jako běžný člověk musím dávat dohromady tak, aby to fungovalo a abych i já s tím byl v pohodě, protože tak bude v pohodě i moje okolí.

Vnímám v tom vlastně každý den velké limity. Teď, když jsem v podstatě pro svůj lepší psychický stav, v podstatě od října loňského roku sledoval své ubírání času, vnímám více, že každý den někam směřuje a že se najde i dost toho, co prostě normálně nedávám, ale tak se snažím dát to příště, aby to bylo zas o kus lepší, s Boží pomocí.

Dneska je památka sv. Jana Bosca a vlastně taky závěr prvního měsíce nového roku. Jan Bosco celý svůj kněžský život pracoval pro duše a všechny odevzdával Boží Prozřetelnosti. Tak mě napadá, že bych se mohl naučit dělat to podobně, ale nikdy ze mě nebude sv. Jan Bosco.

Tak tedy v některých ohledech byl naplněný modlitbou a činností první měsíc letošního roku: