Poznáte je po ovoci...

Čas od času se loučíme s mladým člověkem a bývá to vždy těžké loučení. Člověka, který mohl mít budoucnost před sebou si Pán povolává na věčnost a jenom On ví proč, ač nám lidem to asi nestačí jako odpověď. Je přirozené, že nám bude těžko čím víc jsme znali mladého člověka jako dobrého, pro nás velmi milého.

V této rubrice za zemřelé píšu také o těch, které jsem v životě potkal jen párkrát, dokonce někdy i ty, které jsem nepotkal nikdy, ale byl jsem jim na pohřbu a při pohřbu se vždy svědčí o životě a v křesťanském pohřbu se poukazuje na život věčný.

Před slavností Zjevení Páně zemřel tatínek rodiny. 

V Zubří, co zde jsem, jsem ho viděl jen několikrát zblízka, nicméně byl dobrou duší farnosti a bylo vidět jeho tatínkovské ovoce, když se podívám na jeho manželku a děti - možná proto mě napadl ten příměr z Písma svatého "Poznáte je po ovoci", ale toho ovoce jeho života je mnohem více.

To, co tu píšu jsou spíše takové osobní postřehy, něco, co se skrze něj pro mě zachytilo zcela výjimečného, hodného následování a velké pozornosti. 

Že to byl muž pracovitý a nasazený pro svou rodinu, to jsem pozoroval nejen, kdykoliv jsme byli na návštěvě v jejich, dá se říci, samotě nebo takového návrší s několika chalupami, z nichž jedna velmi krásná byla jejich. 

O jeho zbožnosti může mnohem víc svědčit jeho rodina a ví Bůh, že ji dokázal projevovat skutky, jak Jakub píše ve svém listě: "Já ti ze svých skutků dokážu svou víru". 

Spíše mě na něm zaujalo, že když už byl tak nemocný, že skoro nic nemohl, viděl jsem ho při té příležitosti u nich doma, přišel na chvíli za námi, přijal od otce Pavla svaté svátosti a já jsem na něm zpozoroval tu odevzdanost, s jakou  bere svou nemoc. 

Vůbec si neztěžoval a bral to, jak to bylo. Mluvit už nemohl, měl v ruce tabulku jako Zachariáš, aby napsal vše, co bylo potřeba. Nemusel psát nic, s očekáváním přijal svátost nemocných a pak se zase vzdálil.

Rodina věděla o skutečnosti, že umírá. Farníci se za něj modlili, maminka a děti pravidelně účastnili bohoslužeb a nebylo na nich znát, že by bylo něco v nepořádku. I v té tatínkově nemoci bylo vidět ovoce rodinné lásky.

A já jsem přesvědčen, že jsem část života mohl žít blízko světce, který Kristu zůstal věrný až do konce, že dokázal nést svůj kříž.