Kdo vyhrožuje, nemyslí nic dobře, i když mluví o církvi

Dnes, když slavíme Matku křesťanské Jednoty, Pannu Marii, mi otec Pavel připomněl, že vlastně už několik let máme nového papeže Karla M. Vigana, jemuž na trůně Petrově neoprávněně sedí papež František, který by měl být podle svého "nástupce" Vigana uvězněn. 

Možná se "nový papež" teprve dozvěděl, že byl asi 20 byzantskými biskupy, z nichž někeří ne-li všichni mají nejisté biskupské svěcení a jsou sami stiženi trestem suspense, někde u Nákla u nás, blízko Olomouce, v místě, které ani nedokáže najít na mapě, zvolen již před několika lety zcela jednohlasně novým papežem. Možná o těchto aktivitách ani neví, ani nijak nejedná, jen byly zachyceny jeho názory a drží se ho mnozí lidé, místo, aby se drželi Krista, jeho Matky a svaté matky církve.

Samozřejmě, že jde o jednání sekty Byzantského katolického patriarchátu, která má své zázemí někde z Ukrajiny a webové stránky, jimiž se snaží skrze mnohá vyhrožování a mimořádnosti nějaké situace přesvědčit a jsou stejně nepřesvědčiví a lživí svědci Kristova evangelia. 

"Tvrzení odpůrců jsou směšná, proto se jimi nebudeme zabývat", říkal nám za katedrou Doc., který nás učil fundamentální teologii. Jejich teorie je skutečně směšná, ale z křesťanské lásky mi nedá se jimi přece jen zabývat a s bolestí sledovat, jak špatně hlásají evangelium. Můžu se za ně modlit, ale nemám sílu neustále vyvracet jejich proti rozumu i víře postavené učení.

Na Antiochii nám často dnes již kněží říkali, že "největším trapasem křesťanů je nejednota křesťanů". A je to velká pravda, protože tato naše nejednota a pokusy nacházení společné řeči jsou často velmi komické, když některé církve jsou alergické na Pannu Marii a týden modliteb za jednotu křesťanů u nás katolíků začíná tímto mariánským svátkem "Panny Marie, Matky jednoty křesťanů" a vrcholí "Obrácením  sv. Pavla".

A při tom se zcela logicky upínáme k Panně Marii, kde jsme všichni ve shodě, že porodila Krista, Spasitele světa a vrcholíme sv. Pavlem, ze kterého se jako z největšího pronásledovatele stal nejlepší hlasatel evangelia.

Teď jsme v situaci, kdy máme hodně křesťanských denominací a dokonce i uvnitř katolické církve spoustu názorových proudů a každý věříme jinak, máme se sjednotit v lásce, protože, jak píše apoštol Jan: "Bůh je láska". A ještě je mnoho lidí, kteří se po Bohu ptají a mají se orientovat v naší nejednotě. 

Nám jednotu vyprošuje Panna Maria, obrácení sv. Pavel a kormidlo, které vede loď v Božím oceánu, drží sv. Petr a tedy Petr dneška a tím je papež František. A není jednoduché toto kormidlo uřídit, protože jiní by ho řídili určitě lépe. Kdybych já byl papežem, to by byla teprve církev svatá! Ale církev svatá je Kristova! Ne moje, ani Petrova, Petr je jen "skála, na které Kristus buduje svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou."

Tak se ode dneška máme modlit za křesťanskou jednotu alespoň celý týden. "Takovou jednotu, jak ty ji chceš a těmi prostředky, jak ty je chceš!" 

Já mám rád svou církev, protože v ní vládne láska a protože chápe mou hříšnost a nerozvážnost a nevyhrožuje mi zkázou ani peklem, jen svítí na Krista, ke kterému vždy můžeme najít cestu zpět, ale musíme vidět, uvědomit si i to, že existuje taky peklo, temnota tak temná, že světlo již nevidí, nechce vidět, chce být slepá.

A i když máme tu jednotu, můžeme natrefit na podvodníky v hlásání evangelia, kteří si jsou i nejsou vědomi svých lží a vyhrožování. Když však ukazují samou temnotu, jsou v mimořádné situaci, ve které nevidí světlo, neměli by být důvěryhodní, přesto jim také někteří uvěří a jdou mlhou a přítmím. 

Dlouho jsem sledoval onoho "patriarchu" Eliáše, vlastně už od počátků, kdy rozesílal dopisy po katolických farnostech. Je to katolický kněz, který potřeboval pozornost, lampa mu spadla z rukou a nevidí správné světlo, vyhrožuje, vyhlašuje anathemy a hrozí peklem. Kéž i tento se dostane do nebe, my však se nedostaňme do jeho temnoty: https://vkpatriarhat.org/cz/?cat=52

Před časem jsem měl dva telefonáty, které se shodovaly nad tím, že jim mám pomoci, protože jsem křesťan. Ano, to by znělo logicky, ale potřebovali něco pro vlastní prospěch a chtěli bez jiné komunikace než přes mobil, skrze spoustu výmluv, z nichž jediné pozitivum mělo být, že mám příležitost někomu pomoci, někomu neznámému, který mi dává falešnou adresu a ještě mi nakonec vyhrožuje. 

Na oba telefonáty jsem řekl jednoznačně NE, i když jsem podle nich byl špatný křesťan nebo jsem byl dokonce jako pan farář, který taky nepomohl, ale přece se nejednalo o okradeného lupiči, kterému měl pomoci milosrdný samaritán, ale o lidi, kteří říkali, že potřebují peníze a že mi je vrátí a nikde v Pismu nemáme, že by třeba Petr a Jan dali žebrákovi peníze, ale vyprosili mu, ať chodí nebo, když Ježíš uzdravil ochrnutého, ten měl vzít lehátko i v den sobotní.

Bude-li nás tedy někdo lákat jako křesťany na něco v jeho prospěch, co jsme povinni udělat, máme právo si ověřit, zda takovou pomoc můžeme dát a my rozhodujeme, co dáme. 

V případě týdne modliteb za jednotu křesťanů je obrovským darem, že můžeme se společně sejít, nacházet společné cesty a společně se modlit, aniž bychom mezi sebou otvírali nesváry, ač jsme k sobě i tak provokativní, když svůj katolický týden modliteb za jednotu křesťanů začínáme svátkem Panny Marie, Matky jednoty křesťanů a vrcholíme Obrácením sv. Pavla, jako bychom chtěli obrátit pozornost jinokřesťanů primárně k Panně Marii a modlili se za jejich obrácení, i když společně se modlíme podle Ježíšovy velekněžské modlitby: "Aby všichni jedno byli".

Tak tolik má úvaha, která začínala tím, že ti, kteří se s námi zatím bavit nechtějí, určují nám nového papeže, ale my máme papeže Františka a pro nás je to náměstek Kristův a s tímto vstupujeme do týdne modliteb za jednotu křesťanů, že máme před očima Pannu Marii, jejího Syna, také náměstka Kristova na Petrově Stolici a Obrácení sv. Pavla.

Má-li tento týden být ve společném rozjímání o tom, "kdo je můj bližní", podívejme se tedy důkladně na příběh milosrdného samaritána a podle něj "Buďme milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec!"