Mikulášká ekumena s růžencem

Mikuláš je světec, který spojuje nejen církevní společenství různého druhu, ale i světovou kulturu a samozřejmě i nevěřící či s církví nic nemající berou, že Mikuláš chodí. 

Když byla snídaně duchovních na faře v Zubří a domlouval se termín adventního setkání, bylo zcela jasné, že ve čtvrtek je předvečer Neposkvrněného početí Panny Marie, tudíž nám katolíkům to poněkud nemuselo vyhovovat a vypadalo zřejmě, že ani nevyhovuje. 

Ono "Mikulášské" úterý by naši kněží jistě obětovali a tak už už to vypadalo, že, když bude chodit Mikuláš, dáme si ekumenické setkání nad biblickými texty s myšlenkami vpravdě adventními, až nakonec došlo duchovním, že to nepůjde, protože, když bude chodit Mikuláš, nepřijdou věřící.

Nechci se přiznat k nápadu, že přímo na svátek sv. Mikuláše je účast zajištěna podstatně lépe, protože po předchozím "flámu" Mikuláš odpočívá, tudíž zpravidla nevychází, tak mohou přijít věřící bez biskupa.

"Jako na potvoru" tento článek píši v den, kdy katolická církev slaví nádhernou Mariánskou slavnost, která se nezdá vůbec ekumenická, dokonce papež ji vymyslel až někdy v předminulém století a na slavnostním vyhlášení byl také náš rodák biskup sv. Jan Nepomuk Neumann (nikoli Stanislav Kostka Neumann, ať nevznikne omyl jako při litaniích při jednom kněžském svěcení). 

Klidně se podívejme na profánní zdroj, jak je to přesně - nehodlám se dnešním svátkem nepochybně vynikajícím a významným zabývat v tomto článku, takže tady neodborný odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Neposkvrn%C4%9Bn%C3%A9_po%C4%8Det%C3%AD_Panny_Marie

Ostatně třeba říci, že Panna Maria dnes evangelíkům tolik nevadí, možná modlitba k Panně Marii je poněkud záhadná věc víry, ale to se spraví. 

Napadla mě moc krát pro nekatolíky heretická myšlenka modlit se růženec před jejich sborem nebo dokonce ve sboru a dokonce ne jednou jsem na to dostal i povolení tamního duchovního, myslím, že vždycky z CČSH.

Konec konců jsem učil náboženství také 3 děti z CB Hranice a místo vysvědčení jsem dětem ve Zlatých Horách rozdával růžence i s obrázky k rozjímání a vysvětlil jsem jim, že prvních 18 tajemství všechna dohledají v Bibli, u posledních dvou, že to bude trochu potíž, ale kdyžtak se to nemusí modlit. Měl jsem povolení od duchovního jeho děti učit o Panně Marii výhradně biblicky, tak jsem to i dodržel, protože "Zdrávas, Maria" je přece bibilická modlitba. 

Trochu to mezi duchovním a mnou naráz zaskřípalo, méně mi začal důvěřovat, nechápu však proč. Podmínky jsem přece dodržel a o rok později na táboře jsme zase vyráběli ostatky svatých, což jsem jeho dětem teologicky nějak vysvětlil, ale to už jsem měl u jejich duchovního pořádný malér, asi jsem se dopustil nějaké hereze, ale já si žádné nejsem vědom.

Můj vztah k ekumenismu je pozoruhodný, jak o tom vypráví celá tato rubrika, ale už bych měl konečně k věci samé, ke které jsem se ještě nedostal.

Termín ekumenické bohoslužby na Mikuláše byl tedy stanoven ve středu 6. prosince 2023 v 17:00 podle příjezdu a odjezdu autobusu, protože autobus poutníků je docela dost lidí, na faře v modlitebně ČCE ve Stříteži nad Bečvou, kde to mají skutečně velmi hezké a je tam teplo jako v pokojíčku.

Nemocněním duchovních se však poněkud nepředpokládalo, že tam bude zas tak moc lidí, což je škoda, protože, když už se máme setkávat, má to být ve velkém a ne v poloprázdném sále, sic nutno říci, že nebyl poloprázdný, ale také nebyl zrovna největší, byl to sál tak pro 40, možná 50 lidí - že by evangelíků přes zimu bylo tak málo? - a zhruba třetina židlí nebyla obsazena, nicméně společenství to bylo krásné, to je třeba říci předem, než se strhne vrstva pro někoho možné kritiky, ale berme to jako průběh společenství, ve kterém vanul Duch svatý skrze Písmo od Strarého zákona někde ze žalmů až po nový ve 3 evangeliích a knize Zjevení. 

Vybrané texty měly adventní ladění, bylo jich tuším 8, ale popravdě jsem nepočítal ani to, ani výběr striktně adventních písniček podobných písním katolickým s mírně obměněnou melodií a některými slovy, pozorně jsem většinu z nich se pokoušel zpívat a poslouchal i texty Písma a modliteb, ale bylo mi to poněkud málo. 

Pamatuji si loni, když jsme při stejné příležitosti byli v Rožnově ve venkovně krásném dřevěném evangelickém kostele s vnitřní totálně moderní výzdobou hraničící s mým vkusem, popravdě ve Stříteži kostel mají mnohem hezčí, ovšem kostel, ne modlitebnu, která je jako většina modliteben poněkud provizorně vybavena potřebnými věcmi, jo byla to tenkrát zajímavá bohoslužba, na kterou jsme přijeli později a pamatuji si, že jsem očekávat tak trochu, kdy to skončí, protože neustálé čtení Písma mě poněkud "nudilo", za to však guláš na naší katolické faře tedy taky v Rožnově, který následoval potom byl vynikající.

Takové podobné předpoklady jsem měl i letos, tak trochu jsem se bál, že se budu nudit, po velmi nabytém krásném dnu, o kterém jsem vlastně už psal jinde, když jsme začali v Domově pro seniory v Rožnově s návštěvou nemocných, pak jsem po obědě, který připravil otec Pavel dělal část diplomové práce, načež jsem šel za otce Pavla učit do školy náboženství, pak byla mše svatá v Citadele a následovala hned ona bohoslužba s před tím malou přestávkou na kafe.

Bylo známo, že místní pan farář ve Stříteži nebude, protože ho stihla nemoc, tak jsem se nemohl jej osobně zeptat na svou potřebu se někdy pomodlit růženec, ale fakt bylo, že ten růženec při každém tom Božím Slově pasoval a jednou dokonce mezi tím i svatodušní píseň a ono čtení Písma a rozjímání trvalo přesně na desátek růžence, který byl pak přerušen adventní písní, nicméně...

... při ekumenické bohoslužbě se mě podařilo pomodlit se celý slavný růženec a také desátek živého růžence a naplnilo mě to radostí, že se pro mě růženec stal ekumenickou modlitbou, takový další malý zázrak Mikulášského dne.