Kdo je můj bližní?

Dovolím si jen krátký námět před Vánocemi na takový malý dárek, který potěší děti i pana katechetu.

Když jsem zastupoval 4. a 5. třídu v Zubří, těsně před Vánocemi, už jsem s nimi měl probírat 14. hodinu, což rozhodně nejsou Vánoce, ty jsem s nimi probíral už na sv. Mikuláše a v podání učebnice "Na cestě s Ježíšem" to bylo podle Matoušova vyprávění.

Když už tedy probírali 14. hodinu, málem uvažuji, co budou probírat po dubnu, když těch hodin je naplánovaných jen 30. To se svými páťáky jsem samozřejmě trochu pozadu, ale vzhledem k ročnímu času, jsem tak akorát.

Abych tak dostál Vánoční hodiny, napadlo mě pojmout Lukášovo vyprávění o milosrdném samaritánovi z úplně jiného konce: "Co je psáno v zákoně, jak tam čteš?" byla věta, kterou jsem si podtrhl a když jsem děti nechal hádat, cože mě to zaujalo na tom úryvku, u něhož si povšimnuli, že za svou školskou kariéru už to někteří, co mě měli z náboženství už v první třídě, slyšeli každý rok, tedy v jejich případě už po čtvrté a ne, že bych si vymyslel, že musíme dělat Milosrdného samaritána, velmi rychle uhodli tu větu, o kterou mi půjde, že tedy vlastně máme být bližními druhým podle zákona, jak je tam psáno a tedy podle zákona lásky.

Ta hodina má naštěstí svůj bonus a tím je příklad Matky Terezy z Kalkaty, dnes svaté. Tak jsem jim k tomu přidal svůj zážitek z Drahotuš se sestrami Matky Terezy, který byl úžasný, ale nepopsatelný, tudíž ho tu popisovat nebudu.

V rámci hodiny jsme si tedy popisovali, kdo je můj bližní a vyplynulo nám, že každý člověk. Řekl jsem jim otevřeně, že pro tuto chvíli jsou mými bližními, protože s nimi trávím společný čas a bavíme se o Božích věcech. Připomněl jsem, že bližního máme milovat jako sami sebe, tedy ani méně, ani více, ale jako sami sebe, tedy tak, jak milujeme sebe, tak i bližního.

Rozdal jsem jim papírky a vysvětlil, že už jako kolektiv se znají, takže na papírek každý může napsat něco povzbuzujícího, nějakou 1 věc, o každém ze spolužáků, taky o mě a též o sobě. Papírek podepisovat nemusí a na konci si každý může jeden ten papírek vzít.

Padla i otázka, co napsat, když nevím? Na to mě napadlo: "Tak si tipni, třeba se trefíš".

Já jsem psal také a na každém jsem našel něco jiného. Také je napadlo, zda můžou napsat třeba o některých tu samou věc, načež jsem odpověděl, že určitě ano, protože ač každý jsme originál, tak máme i společné dobré věci a ono není jednoduché, kdyby byli všichni, jakože nebyli, napsat o každém něco jiného, i když já bych s tím neměl problém, jako katecheta své děti znám nejen jménem, ale snažím se každého si pamatovat i podle jeho originálních obdarování a když si je pamatuji od první třídy a vidím, jak se rozvíjí, tak nemám problém nacházet povzbuzující slova.

Možná i proto jsem od jednoho žáka dostal skvělý vánoční dárek v podobě povzbuzujícího slova: "Vojta - má nás hodně rád."