Všichni máme svátek

Každý z nás nese jméno nějakého světce. Ne každé to jméno je v kalendáři a ne každé to jméno se zdá svaté, ale nakonec se jako svaté někde ve světě najde. 

Jo, to mám skoro, musím psát skoro, protože tuším loni se mi to nepodařilo, každý první listopad vyhledávám svaté k dětem, co učím náboženství. Jenže v Zubří mám náboženství moc a tak to letošní vyhledávání musím trochu připravit, nejen na pondělní dopoledne, to bych mohl nestihnout, protože letos těch jmen je hodně, mezi žáky mám i jména velmi originální a docela se těším na to dobrodružsví, až každému z nich poodhalím roušku tajemství jejich jména, které se jejich rodičům zajisté líbilo a které také nese nějaké poselství.

Inu, z přihlášek, které jsem si teď, když jsme měli o prázdninách setkání katechetů sepisoval, jsem zjistil, že u některých dětí je záměrně proškrtnutá kolonka křtu a na ně se právě nejvíc těším, protože u nich lze nejvíce předpokládat, že k náboženství mají nějaký zájem, který toliko nebude pocházet přímo z rodinného krbu, ale i tito rodiče svým dětem dali v podstatě křesťanská jména. 

Jsme prostě v kultuře, kdy dostáváme jména křesťanská, ať křesťany jsme nebo jimi ani nechceme moc být. A 1. listopad tak všichni pokřtění i s jakýmkoliv křesťanským jménem mají svátek.

Kromě křesťanských jmen samozřejmě existují i jména nekřesťanská, kde bych asi těžko hledal nějakého křestního patrona, jako mě honem rychle napadá třeba Mohamed či dokonce Budha, ale neznám nikoho, kdo by se tak jmenoval. Přezdívky osobně moc rád nemám, ale třeba některé kultury používají jmen, která skutečně bychom nemohli najít v seznamu svatých, ale najdeme je někde na zemi, myslím, že v žádném národě jméno není pouhým shlukem slabik a chtě nechtě vyjadřuje něco, i když se nám to může zdát třeba i nelichotivé, jako sv. Cecilie, když se překládá jako slepá.

Když naše skvělé katechetické metodiky mají k 1. listopadu nějaký námět a děti mají nějaký námět v sešitě, velmi často opakujeme stále ty stejné světce. Šikovný katecheta určitě najde dětem také toho jejich svatého, na kterého mohou být právem hrdi, i když je to jen obyčejný světec, na kterého církevní kalendář často nepamatuje ani v rámci nezávazné památky a když se jednou dostaneme do nebe, budeme určitě svatí, ale dotáhnout to na obyčejnou nezávaznou památku, to musí být na zemi pořádný výkon svatosti.

Jsou jmenovci, kteří si mohou vybírat z nepřeberného množství patronů jako třeba Dominikové, Antonínové, Františci a podobně, někteří jsou rádi, že vůbec nějaký protějšek najdou, jako třeba Radomírové (sv. Gaudeosa) či Miroslavové či, no máme, jak jsem slyšel ve zprvách několik desítek tisíc jmen, že.

U křtu si člověk jméno nevybere a u biřmování se při přípravě dbá, aby si biřmovanec našel pro sebe nějakého pořádného světce. 

Je dobré být hrdý na své jméno, jméno svého patrona a taky na to, že když náhodnou někdo není v kalendáři, tak 1. listopadu máme všichni svátek. 

No a teď postupně se budu pokoušet u originálních jmen, co mám, vydedukovat nějakého světce. Asi mi to dá ještě hodně práce.