Velký divadelní festival

Po dlouhé době jsem byl doma a taky na delší dobu. Stalo se u nás tradicí, že máme divadelní festival velkého, celorepublikového významu, my, tak malá obec, s necelými 200 obyvatel. Ve "skrovnější variantě", jak se nechal slyšet řečený prezident festivalu během 4 dní 10x přeplněný sál, z čehož těch, co měli permanentní přístup nebyla ani celá 100, tj. že z 2/3 plnosti sálu byli vždy noví diváci, takže se mohlo vystřídat asi 10 násobek obyvatel celé naší obce.

Možná proto mě velmi zamrzelo, že v Zubří, městě o více, než 5000 obyvatel nedali dohromady akci k patronce města, sv. Kateřině.

Divadla, která jsme mohli shlédnout v podání různých ochotnických spolků, kteřížto byli hodnoceni profesionální porotou, byla ve vysoké kvalitě. Jako divák jsem měl problém známkovat jako ve škole, ale přece jen sem tam nějaká ta 2 nebo 3 ode mne padlo. Mohli jsme se účastnit i seminářů po představení, čehož jsem 3x také využil.

Asi je ve mně pořád "duše herce", když jsem shlížel všechna ta představení, cítil jsem v sobě divácké nadšení, ale ještě víc, když jsem si uvědomoval, že je to snad po prvé za všechny ty roky, kdy jsem byl poctivě představení od představení na celé přehlídce, že už sám jsem velmi dlouho nestál na "divadelních prknech" a docela se mě stýskalo.

Když jsem byl ještě v Drahotuších, každý rok jsem chystal nějaký scénář na živý betlém a ne jednou jsem si v živém betlému zahrál nebo jsem ho přímo prováděl, nicméně ze začátku působení jsme často cvičili různá divadla téměř vždy křesťanská a někdy jsme si na podkladě knihy psali i scénáře.

Tady taky jeden z těch živých betlémů, který provázel sv. František a toho jsem si také zahrál:

Taky na Antiochii jsme často dělali divadlo. A scénáře se často dělaly narychlo, tak takový můj rychloscénář, vč. divadla:

Nebo taky plesové scénky, resp. scénky pro Společenský večer:

Největším počinem byl asi "Pavel, dobrodruh víry", kde jsem do 2 epizod napsal scénář, nicméně asi bych to dlouho hledal, to jsme hráli v Hrabůvce, Jezernici a pak ještě naráz v jeden den v Partutovicích a Potštátě, kde jsem si při skákání do moře zlomil ruku o divadelní prkna, když jsem zrovna zastupoval roli sv. Pavla, který se v každé scénce střídal, jen jsme si měnili oblečení a jelikož to hrálo strašně moc herců, bylo jich víc, než na běžném setkání mládeže, bylo třeba často zastupovat a umět nejlépe celý scénář. Pan hospodský v Partutovicích nám sdělil, že tolik herců na jevišti fojtství ještě nehrálo a počet herců byl v Partutovicích poloviční a v Potštátě zhruba rovnocenný oproti počtu diváků, to je něco okolo 50. Měli jsme tehdy 6 farností a každá farnost měla svůj výsek života sv. Pavla a podobně jsme to dělali u Dvou mudrců z východu, jen s tím rozdílem, že hlavní postavy byly určené pro všechny části, kromě dětství. 

Bohužel, snímky ani video nemám. Dám tedy jiné, zase ze Společenkého večera:

A  možná ještě větším Dva mudrci z východu, které mám různě sestřihané v ne moc velké kvalitě na svém You tube a dokonce jsem našel i scénář, který jsem z celé 1/3 sepisoval, vlastně dětství Cyrila a Metoděje až ke Konstantinově obhajobě obrazů, dále od mise na Krymu k povolání na Velkou Moravu a první působení u nás psal o. Radomír a P. Petr Utíkal psal scénář od Cyrilovi až k Metodějově smrti. Na videu si lze povšimnout, že se odehrává ve třech různých sálech a to nejprve v Hrabůvce, pak ve Všechovicích a na konec v Loučce u Lipníka nad Bečvou.

To byly asi největší počiny, které jsme v Drahotuších dělali, ale těch divadel bylo opravdu hodně, žádné z nich nebylo předvedeno na divadelních prknech ve Václavově.

Uvědomil jsem si, že ve Václavově v r. 2000 při setkání mládeže jsme sehráli děkanátní divadlo od Susaku Endo Mlčení, kde jsem hrál roli starého řeholního bratra, který v knižní předloze vlastně není, protože hrál roli pouze v prologu a epilogu, ale docela klíčovou, mladého řeholníka Jacoppa, který provázel celé představení a také není v knižní předloze hrál se mnou tehdy Ondřej Frank, dnes bratr Maria Lev v klášteře Trapistů. Z toho už si pamatuji jen repliku "Jacoppo, Jacoppo, filio, mio, kde zase vězíš?", ale velmi dlouho jsem si pamatoval celý svůj text. Tuto hru jsme uvedli po prvé v Zábřeze v Katolickém domě v r. 1999, v tomtéž roce v Mohelnici, Václavově a někdy na počátku r. 2000 také v Zubří, kde náš hlavní režisér P. Pavel Vichlenda byl přidělen jako nový farář, aby dostavěl kostel, resp. kapli ve Starém Zubří. Ještě jsme to reprízovali v Ostravě u Salesiánů a v Hradci Králové. Z Mohelnice mám fotky:https://www.signaly.cz/fotky/15212

Vůbec první divadélko, ve kterém jsem hrál, bylo už v mateřské školce někdy na besídku a v nějaké pohádce, ani nevím jaké, jsem hrál meluzínu.

Tady v Zubří farnost divadlu moc neholduje a tak po té své stránce se tu cítím značně nevyužitý a právě na tom festivalu se ve mě otevřel docela silně stesk po divadelních prknech.

O tom jsem vlastně chtěl napsat, jak se mi stýská po tom, být herec na jevišti a bavit diváky.

Dosud si pamatuji, jak jsem, když jsme otvírali po prvé oponu s Dvěma mudrci z východu v Hrabůvce u Drahotuš, řekl svému partnerovi, který hrál postavu Konstantina Cyrila, zatímco já Metoděje: "Tak a teď hodinu a půl budeme bavit lidi, ještě nevím, jak." Na některých divadlech se mi totiž stávalo, že jsem uměl mnohé ostatní role, jenom ne ty svoje, hlavně tam, kde jsem psal i scénáře, jsem často zapomínal, co jsem napsal pro sebe. Pokorně řečeno, postavu Metoděje jsem se nikdy nenaučil a často jsem bral repliky Konstantinovi, zatímco ve stejném divadle jsem si napsal roli patriarchy Jana, protože jsem nechtěl být Metoděj, a tu jsem uměl řekněme dokonale.

Nehrál jsem tedy role vždy mužské. Našla se i nějaká ta ženská. Někde bych snad ještě našel fotku ze školní akademie, kde jsem v Jeníčkovi a Mařence někdy v prváku zazářil rolí Ježibaby v perníkové chaloupce. Tak i jednou na Antiochii jsem si zahrál babičku. Scénář jsme převzali z plesové scénky z Valašských klobouk a adaptovali jsme ho trochu na prostředí života na Antiochii v Horním Újezdě.

Tak to jsem si vlastně nechtěně udělal vlastní divadelní, nebo resp. filmový festival on-line na Signálech.

Ale dost už o mě, zažil jsem si festival opravdu naplno a jsem moc rád, že u nás v tak malé obci tento festival máme a mohu být jeho součástí jako pravidelný divák. O tom možná mnohem více na webu divadelního spolku Václav, který slavil 25 let: https://divadlo-vaclav.webnode.cz/

Divadelní festival ve Václavově se držel tradičně od r. 2007 kolem data 17. listopadu, nejdéle trval 10 dní v kuse, po kovidu se zas vrátil ke skrovnější variantě. 

Podle rozhovoru s ředitelem přehlídky divadelních souborů je to 25. Václavovský kulturní podzim, 16. přehlídka amatérských divadelních souborů a po kovidu se vrátila k větší skrovnosti. Václavov má už jen 191 obyvatel a z nich 13 z 39 jsou členy divadelního spolku Václav Václavov, někteří jsou ze Svébohova a početná je skupina i václavovských rodáků.

Ve čtvrtek 16.11. v 17:30 zahájil festival s hrou 17:30 - Kluziště a studna DS Škeble Lanškroun, po divadle nás vedoucí přehlídky pozval k odbornému hodnocení divadla. Jako diváci vyhodnocujeme každé divadlo. Za první jsem ocenil "jako na ZŠ" "2", což odpovídalo i odbornému hodnocení, druhé jsem ohodnotil "3", avšak snad po prvé jsem viděl i "5" - Nikola Šuhaj je dobrý materiál, nicméně polomuzikál, který z toho udělali se mi nezdál příliš zdařilý, tatínek za to dal "4". Před dalším divadlem bylo slavnostní zahájení, kdy počáteční fanfára byla zahrána živě a na pódium byli pozváni také ti, kteří drží záštitu nad celým festivalem, starosta města Zábřeha, jeden z důležitých představitelů olomouckého kraje, paní starostka ze Svébohova, za účelem "chlastu" principál a samozřejmě odborná porota, načež následovalo představení Šuhaj, divadlo Lůza Hradec Králové.

O státním svátku byla 3 divadla: 15:00 - Dokonalá svatba, DS Jiřího Voskovce Sázava (nikoli ta u Lanškrouna, jak si mnozí mysleli, ale přímo z Čech a kupodivu trefili do Václavova přes celou republiku a do toho správného.Podobně jako včera jsem se zúčastnil jednoho hodnocení divadla. První divadlo jsem zapomněl ohodnotit "1", takže z mé strany omylem 0, další bylo také velmi zdařilé a též si zasloužilo "1", u posledního jsem seděl vedle porotce (sedají si schválně mezi diváky), jejich výkon byl dle mého srovnatelný se Škeblí Lanškroun, tedy "2", pak v 18:00 - Kyanid o páté, DS Vojan Desná - mladá haluz a na konec původně ve 20:30 - Bulšit aneb podezřelý analfabet, Rádobydivadlo Klapý, opozdilo se na 21:00, jelikož si spletly Václavov, předpokládali, že festival bude v největším Václavově u Bruntálu, náš Václavov u Zábřeha se svými 191 obyvateli je 2. nejmenší a v takové "díře" máme tak významný festival, jak ostatně zaznívá našim KD hrdě velmi často.

V sobotu byla také 3 divadla a tentokrát i se synovcem Martinem: 15:00 - Past na myši, Divadlo Stodola, 18:00 - (Ne) Korektní pravidla, DS Kroměříž a 20:30 - Ani za milion, DS Na skále Helvíkovice. Všechna 3 představení jsem ohodnotil známkou "1", přičemž prostřední se rodině líbilo nejméně.

V neděli byla poslední 2 divadla, z čehož jedna velmi známá pohádka pro děti a nejvíce navštívená, že ani židle nestačily a to: 15:00 - Princové jsou na draka, DS bratří Mrštíků Boleradice. Po představení byl seminář, ve kterém se herci i diváci dozvěděli z úst poroty, co by mohlo být lépe ztvárněno. Během festivalu jsem absolvoval 3 tyto semináře. Poslední hrou bylo: 17:30 - Jak je důležité mít Filipa, DS Vicena Ústí nad Orlicí, následovalo vyhodnocení, které tatínek ohodnotil jednoznačně potom. Snad po prvé jsem byl začátku do konce divadelního festivalu o Václava z Václavova, slovy tatínka "nejblbší divadlo vyhrálo", také pro mě výherní divadlo dostalo nejhorší známku, nicméně to bylo odborné hodnocení a mám pocit, že dostali dokonce i cenu diváků, ne, vlastně tu měla (Ne) korektní pravidla, no popravdě těch hodnocení jednotlivých hereckých výkonů a toho všeho bylo tolik, že si nejsem jistý, že jsem to napsal správně. Na posledních představeních jsem hodnotil v pořadí 2 a 1.