Přinuť je! ...

Tak to říkal Pán Ježíš v dnešním evangeliu (rozumějme úterý 31. týdne v mezidobí lichého cyklu čtení) a tak to musíme dělat! Pan farář o tom kázal, ale nebude tu kázání pana faráře, na to tento blog nemá rubriky, ale taky nastínění pastoračních situací, kdy se nám chce nutit, aby něco bylo.

Chce-li někdo nad tím úryvkem z Písma rozjímat, samozřejmě, rozjímejme, jak se sluší a patří, liturgické texty jsou k dispozici: https://misal.liturgie.cz/?start=today

_Evangelium

_{Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.}

_{Slova svatého evangelia podle Lukáše.}

_{Jeden z hostů (ve farizeově domě) řekl Ježíšovi: „Blahoslavený, kdo se zúčastní hostiny v Božím království.“ On mu řekl: „Jeden člověk chystal velkou hostinu a pozval mnoho (hostů). Když byl čas k hostině, poslal svého služebníka, aby vyřídil pozvaným: `Pojďte, už je připraveno!' A najednou se začali všichni vymlouvat. První mu vzkázal: `Koupil jsem pole, a musím se na ně jít podívat, prosím tě, omluv mě.' Druhý řekl: `Koupil jsem pět párů býků, a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.' A jiný vzkázal: `Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Služebník se vrátil a oznámil to svému pánovi. Pána domu to rozhněvalo. Řekl služebníkovi: `Jdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky a mrzáky, slepé a chromé!' Služebník pak hlásil: `Pane, stalo se, cos nařídil, a ještě je místo.' A pán řekl služebníkovi: `Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Ale to vám říkám: Žádný z těch pozvaných neokusí z mé hostiny!'" (Lk 14,15-24)}

Ona taková metoda mírného násilí, může být i dobrá pastorační metoda, jak udělat či neudělat nějakou farní akci. 

Tak se mi otevřelo dnes evangelium, jak ho otec Pavel četl a teď o něm správně rozjímat, abychom věděli, co znamená ono "přinuť". Někdy se musíme totiž k dobrému i nutit a, světe div se, takové nucení bývá i účinné.

Poslední dobou jsem vlastně při liturgii vnímal i tak nějak nějakou situaci ve farnosti a tentokrát se mi to objevilo i v evangeliu.

Jo, tak pastorační rada se kdysi rozhodla pro Kateřinské posezení, u toho jsem byl jen ve fázi, kdy to bylo začleněno do plánu na rok, podle předchozí zkušenosti dobré a dobré věci je přece dobré opakovat a rozvíjet, nikoli rušit.

A naráz evangelium hovoří o hostině, kterou Pán připravil a pak se začali všichni vymlouvat. Jenže evangelium nehovořilo nic o Kateřinské zábavě, ale o hostině, která navíc už byla přichystaná. A tak, když se pozvaní vymlouvají, je potřeba sehnat lidi kdekoli stojí a oni rádi přijdou a když je ještě volno, tak ty další volné se může nutit, aby se všichni veselili a radovali. A mnozí se rádi nechají přinutit, je to pro ně příjemné a pro ty, kdo obsluhují taky, protože mají koho obsluhovat. 

Jaksi se nic v tom evangeliu nemluvilo o tom, že se hostina zruší!

Náš život má být žitým evangeliem, máme hlásat, ať je to vhod či nevhod, jak jinde říká sv. Pavel a Ježíš dokonce říká: "Přinuť lidi!" Ale tu si musím zřetelně uvědomit, že Písmo svaté není trhací kalendář, a že v každém slově, podobně jako v Eucharistii je Písmo celé, nerozdělené a musíme tedy brát celek toho, co nám chce Písmo říci.

A teď naráz si můžu vzpomenout třeba na dělníky na stavbě, kteří si mají napřed spočítat náklady, jinak budou mít ostudu. A přece nechci mít ostudu! Něco se připravilo, řeklo, tak to musí být! Zřejmě, mělo by to být, ale když se to spočítá a nevychází to, tak je třeba zabránit ještě většímu trapasu, který by nastal, když by hostina nebyla připravena, že ji nemá kdo chystat.

O tom, že by hostinu neměl kdo chystat se v tom evangeliu nedočteme, ale kdybychom četli dál, tak se tam najde mezi těmi, kteří to pozvání přijali někdo, kdo přišel bez svatebních šatů a nezmohl se na slovo. Ti, co přišli tedy na tu hostinu, věděli, na co jdou a připravili se na to a ten, co se nepřipravil, dopadl špatně.

Zůstává tak otázka kam a na co nutit lidi a kdy je to vhod či nevhod. 

A když o tom tak rozmýšlím, naráz zjišťuji, jaké skutečné poselství a povzbuzení nám Pán dal konkrétně pro můj život a pro to, co prožívám právě dnes.

Nikdo ani z těch přinucených hostí pozvánku na hostinu neodmítl, hostina byla a hostitel byl spokojený s těmi, co přišli a ti, co měli přijít, vlastně nic z té hostiny neokusili.

A tak jsem si taky uvědomil, že i já, když se ta věc chystala, tak jsem měl svou výmluvu, proč bych mohl nepřijít a že když se to teda uskuteční, tak jistě přijdu, vezmu s sebou další, ale nevezmu na sebe žádnou z povinností, kterou bych měl pomoci hostiteli, aby hostinu mohl uskutečnit.

Když by ten hostitel neměl onoho věrného služebníka, taky by hostinu neuskutečňoval, ale taky by neměl se komu chlubit, že ji neuskutečnil, protože nikoho neměl.

A ještě tady nezaznělo to nejdůležitější a to je to, o které hostině vlastně mluví evangelista a o jaké hostině píšu já teď a je třeba říci, že obě ty popisované hostiny jsou od sebe nekonečně odlišné, takže vlastně jedna časná hostina nebude, ale chystáme se přece na hostinu s Pánem, o které je řeč v evangeliu a tam přece nesmíme chybět. 

Hostinu s Pánem máme možnost prožívat při každé mši svaté a tu by byla velká chyba, kdybychom se začali vymlouvat a při mši svaté přijímáme poslání mezi lidi, abychom je hledali a aby, jak pronesl papež František nedávno při generální audienci "celá naše existence křičela evangelium" (v Římě 18.10. 2023, kdy papež v rámci cyklu katechezí představil shromáždění bl. Charlese Fucolda "Celá naše existence musí křičet evangelium!")

Mše svatá je vynikající přípravou na tu hostinu, která už je přichystána, a tam nesmí nikdo z nás chybět!

V tom povzbuzuje Matouš výzvami: Jděte, získávejte, učte, křtěte. Tak podle toho pořadí služebník z Lukášova evangelia šel, získal další a o to další už se postaral Pán a poslal ho ještě pro další, aby je přinutil, ale tím správným přinucením, aby si je získal, ne odradil a ten služebník byl schopný a dokázal správně získávat, takže jistě nemusel moc nutit.

Jo, tak se mi krásně vypisuje po tom, co se zrovna snažím popasovat s tím, že mé lehké nucení nedošlo úspěchu, protože vlastně mě samotnému se ani moc na tu hostinu nechtělo a je to divné pozvání, když zvu na něco, kam se mi moc nechce, protože mám něco lepšího. 

Ano, někdy tímto způsobem zvu a v tu chvíli nejsem ani ten správný, který by měl zvát. Přece nikdo z těch pozvaných nezval za sebe někoho jiného, vykonal si to, co ho zrovna táhlo více, třeba, když se oženil a tak musel být s rodinou.

Pozvání bude ještě hodně, přece jen je Zubří živá farnost a jistě, když budeme něco pořádat, tak nejprve to připravíme, pak všechny pozveme a oni jistě rádi přijdou a nebo je s láskou donutíme.