Chci sloužit

Dnes při mši svaté neděle 33. v mezidobí Matoušova cyklu jsem opět zpozorněl na vstupní modlitbě, kde Bůh je dárcem všeho dobra. Netušil jsem ještě, že je den chudých vyhlášený papežem Františkem a následné evangelium jsem si také nečetl dopředu. 

Nemá to být nějaké kázání, ale jen krátká vzkazka, která mě dnes napadla a fakt je, že kázání otce děkana ze Zábřeha bylo velmi oslovující, v krátké chvíli po evangeliu, než zazněla první věta homilie, mě napadlo právě toto k tomu evangeliu, co zde hodlám napsat.

Když se čte evangelium o hřivnách či talentech, trochu to ve mě budí hrůzu, abych nebyl ten, kdo tu hřivnu zakopal. Myšlenku o nesprávném poznání otce vyřkl otec Radek ve svém kázání, mě nenapadla, ale zapadla mi do mé myšlenky, že ten, kdo dostal "nejméně" byl vlastně služebník líný, který se bojí svého pána. Nicméně každý je obdarován, jak to správně řekl otec Radek v kázání a ani ta 1 hřivna nebylo malé obdarování.

Co vlastně mě napadlo: varianty evangelia - kdyby ten s 5 hřivnami ty hřivny ukryl a někdo mu je ukrad... či kdyby ten, kdo má 1 hřivnu ji nezakopal, ale udělal z ní těch 10. Naráz počet hřiven není ten nejdůležitější, ale co s tou hřivnou chci udělat a jak s tím tedy podle toho nakládám. 

Takže chci sloužit!

A když chci, nemusím se bát, že má byť 1 nebo 2 či 5 zůstane ležet ladem.