Když se něco nevyvede...

Zubří je živá farnost, ale občas se něco nevyvede. O tom krátce tento článek, ne však žádné stěžování, jak by to mohlo vyznívat, ale závan naděje v pastorační realitě, když se ne vše dělá dobře. 

Myslím, že za svou krátkodobou životní zkušenost, jsem přece jen muž středního věku, nikoli stařec, se nemusím bát o tom něco psát, ostatně už nějakou dobu i píšu. Tak po tomto úvodu za chvíli víc.

Už bylo pojednáno,  jak je Zubří živá farnost. Není to tak dávno, proto v odkazech ty poslední články připomenu, aby tento nebyl příliš dlouhý. Ano, tak trochu jde o vylévání srdce a mohu říci, že velmi mi to pomáhá. Tady ty odkazy: https://vvrh.signaly.cz/2309/tezkosti-katechety

https://vvrh.signaly.cz/2309/kdyz-jsem-zvan

https://vvrh.signaly.cz/2309/kazdy-den-neco-pro-farnost

https://vvrh.signaly.cz/2309/svedl-jsi-me-hospodine

Ano, jsou to všechno zářijové články. Chci tím také konstatovat, že ve farnosti to občas taky vře a také to, že pan farář není vždy zárukou toho, že se to uklidní, kterýkoliv pan farář, prostě žádný pan farář se nesetkal s tím, že všechno ve farnosti jelo jako po másle a že on byl poslán pouze děkovat Hospodinu za tak překrásnou farnost, kterou dostal, kde jsou všichni svatí - nicméně jak jsme brali ve Spirituální teologii, se svatými se moc dobře nežije, když má člověk prožívat jejich svatost vedle nich a tak je snad i dobře, když to drhne, protože to naznačuje, že jdeme taky po cestě svatosti. 

Ovšem za Všemi svatými se musí do Rožnova, v Zubří máme jen sv. Kateřinu Alexandrijskou, ale také Svatého Ducha. A právě ten Svatý Duch je zárukou, že na přímluvu sv. Kateřiny se i nevyvedené věci stanou vyvedenými a pěknými, oslavou Boží.

Jak to píše sv. Pavel a to nikoli vytrženo z kontextu, tak to prostě funguje: Boží síla se projeví i skrze naše slabosti. A těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému, ale správně to pochopme, že ani zlo Boží milost nezastaví.

I tedy nepodařené věci mají svoje východisko a cíl v Kristu, jinak bychom žili bez naděje, ale to nemá být kázání.

Když už však píšu o kázání, opět o 26. neděli v mezidobí Matoušova cyklu, kdy jsem byl na mši svaté v Jedlí, kněz kázal na evangelium o tom, jak měl jeden člověk dva syny (ó, jaká to podobnost třeba s jedním člověkem na cestě do Jericha) a jednomu řekl, ať jde pracovat a on mu odpověděl, že ne a pak si to rozmyslel a šel a ten druhý zase opačně slíbil a nešel. Oba měli jedno společné, něco je drželo, nemohli se pohnout - první si myslel, že se nepohne a nakonec se mu to podařilo, druhý si myslel, že to půjde a nakonec to vypustil z hlavy. Tento postřeh jsem zaznamenal až na kázání kněze.

A dá se říci, že to Boží Slovo nám dané do celého týdne, je skvělým úvodem do reality života, kdy člověk přece jen, když je něčím držen, potřebuje spočinout a pak se situace vyřeší lépe. Díky moc za slovo toho kněze, jehož jméno bych musel najít v kněžském katalogu, myslím, že je jedním z kaplanů v Lošticích, aspoň tak jsem postřehl představení momentálního zástupce pana faráře, který tou dobou pobýval ve Fatimě.

A myslím, že ta situace z evangelia, kdy ti dva chlapci byli jakoby v depresi, se může odrážet nejen v životě člověka, ale i v životě farnosti a z Písma tak známe příklad, že to museli taky řešit.

V této souvislosti jsem si také vzpomněl na kázání P. Bohuslava Nováka (dnes již Mons. Bohuslava Nováka) ve Svébohově pravděpodobně o téže neděli v r. 1993, které bylo velmi humorné a málem ho tak nedokončil, ale právě proto si to pamatuji tak živě a hlavně ten příběh, jak si tatínek koupil nové gatě a potřeboval je zkrátil o 10 cm. Šel za manželkou, neměla čas, šel za dcerou, neměla čas, šel za matkou, neměla čas a nakonec si to jedna po druhé rozmysleli a gatě každá zkrátila, takže z koupených gatí měl kraťasy. Ano, i to se někdy povede.

Když už tedy píšu vzpomínky z kázání, tak dnešní Boží Slovo (tedy úterý 26. týdne v mezidobí v 1. cyklu) bylo též velmi povzbudivé, co se týče žalmu, kdy jsme odpovídali: "Bůh je s námi!", tak i proroka Zachariáše, který volal po usmíření a vůbec v celém tom celku, jakoby Boží Slovo právě živě mluvilo k nám a říkalo: "Když se něco nevyvede, na Boží straně je řešení!" A není to jen falešné tvrzení. Ač kázání o. Pavla bylo zcela jiné, mě z Božího Slova vzešlo právě toto, co ještě jednou zopakuji:

"Když se něco nevyvede, na Boží straně je řešení!"

A jak tak jde čas, vyslechl jsem mši svatou papeže Františka a jeho kázání, které také odpovídalo na danou situaci jakoby stejně, prostě podezřele celý tento týden v těch všech problémech sám Pán odpovídá i svým slovem a nabízí skutečné řešení. Ano, Pán nabízí skutečné řešení, ale to nemá být kázání, ač kázání jsem vlastně nabídnul taky toto: https://vvrh.signaly.cz/2310/utrzky-frantiskova-kazani

Problém u toho, když se něco nevyvede je, že si často hledáme lidská a jednoduchá řešení, nepozveme do toho Boha a zveme často do těch věcí ty, kteří nám to rychlé řešení nabídnou, aniž bychom pomysleli na následky takových řešení. 

Zdá se mi, že i "profesionál" v duchovní oblasti, tedy kněz, jakýkoliv kněz, taky někdy přichází o víru ve víru své profesionality a v jistotě, že jako profesionál přece vždy a ve všem má to Boží řešení, takže se Boha nemusí na nic ptát. Sice to píšu jakoby v obecné rovině, ale zakouším to konkrétně i na sobě, ač nejsem ten "profesionál", ale jen obyčejný, malý, vystudovaný věřící.

Možná se to řešení nenajde takové, jaké si představujeme, ale je neuvěřitelná svoboda dát to skutečně do rukou Božích, i když už se zdá být pozdě to do těch Božích rukou vkládat.