Když je půst a slavnost?

Naštěstí mou osobní slavnost, že jsem se zasvětil Panně Marii a modlitbě růžence v Rodině Neposkvrněné a že už je to 29. výročí od té doby, co jsem byl zapsán, nikterak neruší půst za mír vyhlášený papežem Františkem při generální audienci 18. října na pátek 27. října, kdy bude také smírná pobožnost v Římě, část z ní bych určitě rád viděl, pokud to bude TV Noe či jiná televize přenášet, asi jo. Tu osobní slavnost mám totiž den před tím, takže je to dobře.

Toho dne vyhlášení postu vzpomenu také rád na svou rodnou sestru Ludmilu, která oslaví své narozeniny a myslím s naprostou jistotou, že slavit bude. Já zrovna doma nebudu, budu na ni myslet na dálku. Nicméně páteční oslavy, které se střetnou s našimi možnými oslavami, by měli být skutečnou oslavou a i když papež František vyhlásil půst, což je velmi důležitá výzva, přece jen, kdo má důvod ke slavení, měl by dát přednost slavnosti a připojit se k církvi třeba v jiný vhodný čas. 

Děkovat Bohu mi připadá mnohem důležitější, než se postit. Sdílet svou radost s bližními je také hlásáním evangelia, protože se raduji a chci se radovat s Bohem a podělit se o tu radost i s bližními, i kdyby byl Velký pátek, ač o Velkém pátku zrovna by se o postu mělo uvažovat jinak, protože to i bližní vnímají, že křesťané mají velký svátek a že se postí, protože Boží Syn nám dal všechno. 

Se stejnou intenzitou by bylo vhodné slavit každý pátek, ale každý pátek, na který nepřipadá slavnost a  nebál bych se k tomu přidat i slavnosti, které slavíme osobně jako narozeniny, svátky či příležitost posvěcení kostela, která občas také může vyjít na pátek, ač letos to vyšlo na středu, příp. následnou neděli, pro kostely, kde není znám den jejich posvěcení.

Další aspekt toho postu je někdy náš přísný výklad, že by se mělo postit od masa či ještě přísnější rádoby mariánský, že v pátek by se mělo postit o chlebu a vodě. Nic takového neříká ani ten nejpřísnější půst na Velký pátek či Popeleční středu, to jen jen přísný půst od masa a půst újmy a ještě se připomínají podmínky, že je tak pro zdravého člověka.

Tedy na případný půst jakkoliv vyhlášený je třeba se dívat střízlivě a to v jakékoliv době, i v době postní. Půst si konec konců můžeme stanovit i ve své zbožnosti, ale půst není o dietě a když na to přijde, tak je propojen s modlitbou a almužnou. 

Jak si dobře stanovit půst záleží hodně na stylu našeho života a řekl bych, že v dnešní moderní době se stal půst od masa už poněkud nemoderní. Někteří si stanovují ještě další sebezápor, třeba od sladkého, že ho mají rádi. Nicméně půst může být i od televize či jiných médií, může být i v návštěvě bližního, který potřebuje naší pomoc či ve větší soustředěnosti na modlitbu.

Nezdá se mi dobrý půst, který člověk drží s tím, že si počká do půlnoci a pak dožene vše, co si musel odepřít. Viděl jsem příklad některých křesťanů, kteří si právě takto půst prožívali a dával jsem si otázku: Proč tedy tak farizejsky čekají, proč si raději nedají to vytoužené maso a nestanoví jiný půst, který je pro ně vhodnější a jsou jej schopni vydržet a obětovat?

Aby bylo rozuměno, protože o postu, o tom, jak se nerad postím a podobně tento blog už psal asi moc krát, tak beru půst naprosto vážně a to, že papež František vyhlásil půst zrovna na sestřiny narozeniny, jo toho dne se na světě narodilo taky moc lidí, osobně kromě své sestry znám ještě několik dalších, není důvodem k neoslavování, ale k zaměření se na volání církve po míru a k napojení se s tímto úmyslem k modlitbě a volání celé církve.

Já den před tím budu skutečně slavit, ještě přemýšlím, jak svůj mariánský svátek oslavím, ale rozhodně to bude moje velké děkování Bohu a Panně Marii za milost toho, že v modlitbě růžence jsem denně velmi blízko Bohu, ať prožívám, co prožívám, ale růženec mi v životě velmi moc krát pomohl i s řešením osobních konfliktů, ale vůbec všeho zla, které je denně přítomno v životě každého člověka, ale ještě podstatnější je, že Bůh je s námi mnohem více a dává nám svobodu k děkování za jeho milosti, ke kterým patří i to, že denně mám spojení na Matku Boží skrze modlitbu růžence.

Potom, v pátek, se rád připojím k celé církvi ke slavení postu a pokusím se postit, jak to dělávám o Velkém pátku, tedy tak, že jíst budu jen v případě slabosti těla, tedy jakési nutnosti, když si tělo jídlo "vyžebrá" - nesmí to být žádná přehnaná oběť, kterou by potom museli urgentně řešit lékaři a já bych pak místo prospěchu byl druhým na obtíž. Pro samotné rozhodnutí o postu však lékaře nepotřebuji, je to záležitost znalosti vlastního těla, které mi Pán dal jako dar. 

Tedy půst má sloužit k oběti a ukáznění, nikoli ke škodě těla, jako je třeba hladovka ani k prospěchu těla, kterým může být dieta, má být obětí, kterou jsme ochotni Bohu dát. Půst nemá být ani žádným výkonem či oslavou sebe, nějakou sebeprezentací - to, co píšu nepíšu tedy proto, abych prezentoval a propagoval "svůj půst" jako dobrý půst.

Upozorňuji však na to, že takto to svatý otec František nevyhlásil, jen vyzval k postu a je mé osobní rozhodnutí, že chci ten půst učinit právě formou, kterou jsem uvedl. Kdo nemá zdraví jako já (i já mám zdraví chatrné), neměl by takový půst v žádném případě konat, ale měl by konat to, co může, učinit postní rozhodnutí, které podle tradic církve určuje pátek jako kající den a jedna z jeho forem může být, jak jsme zvyklí, že se v tento den zřekneme masa.