1000 a 1 rok od smrti sv. Radima a 100 let od smrti A.C. Stojana, "pana faráře"

Jak jsem dnes zjistil, nejzazší rok od smrti sv. Radima je 1022, ale mohl zemřít už 1006, každopádně na rozdíl od svého bratra, sv. Vojtěcha, jsme u sv. Radima neslavili tisíciletí, prostě bratr zůstal trochu ve stínu bratra, ale uctíváme ho jako svatého a až se někdy zase přijedu podívat do Hnězdna, pokusím se vyhledat i farní kostel sv. Radima, který tam mají, alespoň podle tohoto zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Radim

Účelem tohoto článku však nebude rozebírat životopis sv. Radima ani arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, ale spíše spojit jejich odkaz s tím, co se snažím aktuálně žít, tak asi tak nástřel toho článku, který vydám a snad i brzy napíšu.

Nejprve se tedy budu věnovat sv. Radimovi, protože má dnes, když to dopisuji, svátek a protože také je to můj biřmovací patron a protože, jak tento blog píše, jsem si ho nevybral úplně náhodou, ale v době, kdy jsem si ho vybral, neměl jsem o něm jinou informaci, než tu, že je to bratr sv. Vojtěcha a že jeho jméno znamená "radostný", což bylo také obdobou jména Radek, který tenkrát byl můj nejlepší kamarád a i když už se moc nevidíme, přesto pořád si s ním rozumím.

Teprve včera jsem zjistil, že existuje mezi svatými i jiný Radim, ale spíše podle obdoby jména "Gaudencius", to znamená, že svatých Radimů bude asi hodně, nicméně jako bratr sv. Vojtěcha je jistě tento Radim nezaměnitelný.

Co se týče života sv. Radima, žil vlastně ve stínu svého bratra Vojtěcha, takže, když se dívám na sv. Radima, dívám se tím více na svého křestního patrona. A odsud dál bych pokračoval v příběhu, který zrovna prožívám podobně jako sv. Radim, ale o tom dále za chvíli.

Osobně v mém životě mě docela vyhovovalo být tím, kdo je skryt ve stínu a spolupracovat na díle posledních skoro 20 let zvláště s knězem ve farnosti. Ne vždy se všechno dobře dařilo, velmi často to i drhlo, ale vždycky s pomocí Boží jsem se cítil na místě, kde mě Bůh chce mít. 

Podobně to bylo zajisté i se svatým Radimem, který nejlépe znal svého bratra a putoval s ním na všech cestách, možná i jak evangelista Marek se sv. Pavlem a tam z Písma víme, že jim to moc nefungovalo, že Pavel nakonec Marka vyprovodil. Mezi Vojtěchem a Radimem to bylo zajisté tak, že Vojtěch byl určitě ten v předu, kdo měl rozhodující slovo a Radim šel s ním až do okamžiku Vojtěchovy mučednické smrti.

Radim byl svědkem té smrti a jak kronikář píše, tím i mučedníkem a dál navázal na odkaz svého bratra Vojtěcha a v zemi, kde byl jeho bratr zabit, stal se biskupem, ale zřejmě velmi skrovným, protože se ví pouze ten fakt a nejsou žádné podrobnosti, než to, že rozšíříl úctu k svému svatému bratru.

Já jsem moc rád, že mohu být ke službě, že mohu pomáhat v těch malých pracech, že mohu hlásat evangelium slovem i vlastním příkladem, což mě motivuje, abych byl stále v pozici ministranta, který má být poslušným služebníkem. Být však poslušným služebníkem je potřeba vždy s radostí a upřímností srdce a jistě ani sv. Radim to neměl lehké, možná mu taky dávali najevo, že je jakási koule u nohy.

Když si vezmeme bratry, sv. Cyrila a Metoděje, zdálo se z počátku mise, že Konstantin je ten, který misi obdařuje svým umem a Metoděj je jakoby ten druhý a po smrti svého bratra Metoděj naopak vyniká apoštolskou horlivostí, ovšem ne tak u Vojtěcha a Radima, protože Radim, ač se stává biskupem až po bratrově smrti, nejprve zajišťuje úctu ke svému bratru, který při svých posláních byl často viditelně nechtěným a nepožadoval ty pocty a vlastně víc se o Radimovi moc neví a není ani v žádné velké úctě v Polsku, takže nechal svého bratra vyniknout i po smrti, zatímco on zůstal obyčejným.

Na Cyrilometodějskou tradici úspěšně navázal i Antonín Cyril Stojan, který všude se mohl chlubit svou úspěšností a tím, že pro lidi dělal mnoho. Mnoho dělali i Vojtěch a Radim a také Cyril a Metoděj. Možná máme pokušení srovnávat, kolik toho všeho zvládli svatí a my, že podle jejich měřítka nejsme schopni udělat ani pořádný zlomek.

Pokud však budeme považovat jejich svatost, je třeba se podívat nejprve na jejich vztah k tomu, jak hlásali a chtěli hlásat Krista a nakolik to bylo pro ně nutné a namáhavé. Příklad sv. Pavla, který je zcela biblický je také hodně silný a je vidět, že Pavel naráží na odpor i svých spolupracovníků.

Spolupracovat se světcem není nikdy jednoduché, protože světec často vyniká. To se dá hodně pozorovat v životopise Antonína Cyrila Stojana, že vynikal. Také sv. Vojtěch vynikal, ale můj biřmovací patron, sv. Radim vlastně nevynikl nikde. Nemám ani jeho obrázek, prostě jakoby se stal nezajímavým.

Ze sebe já sám vnímám, že jsem zajímavý. Dokonce, když někam přijdu před mší svatou tady na Valašsku, lidé se otáčí a ptají, když mě neznají: "Co je to za chlapa?" To, že jsem zajímavý není nutně moje přednost a není to ani iluze, kterou si namlouvám nebo kterou mě namlouvají jiní.

Jakým způsobem žiji, to vzbuzuje spoustu otázek, ale snažím se být sám sebou a inspirovat se také obyčejnými svatými. Někteří svatí se mě osobně velmi dotýkají, ať už je to sv. Vojtěch nebo Antonín Cyril Stojan či dnešní světec, sv. Radim. Podle Stojanova vzoru nechci ztratit horlivost, ale taky nechci, aby pohledy byly na mě a mám-li jít někam jinam, nechci se uvazovat na místě, kde zrovna jsem a dělat někomu plané naděje.

Jsem-li použitelný, ať jsem použit, jsem -li ve skrytu, chci v něm zůstat, mám-li dát najevo svou horlivost, musí se to snoubit se střízlivostí, že ne já, protože Bůh má být oslaven podle Stojanova hesla: "Ať je můj život jedna Boží chvála!"

Kdo vymýšlel novénu o Antonínu Cyrilu Stojanovi, byl jistě génius. Novéna k dnešnímu patronovi asi není, ale prosba v litaniích ke svatým českám patronům je u sv. Radima velmi výrazná a pěkná.