Veselá kapela u oltáře

Když se u oltáře slaví mše svatá, je to jasné.

Když u oltáře se uctívá Nejsvětější svátost eucharistie, je to jasné.

Když u oltáře se přednáší Boží Slovo, je to jasné.

Když u oltáře přijímáme nového křesťana či jsme svědky manželského požehnání, je to jasné.

Když se od stolu Božího Slova přednáší duchovní obnova, je to jasné.

Když od oltáře uctíváme svatý kříž, je to jasné.

Když před oltářem se modlí zbožná modlitba, je to jasné.

Když se od oltáře zpívají chvály a díky, je to jasné

Když kolem oltáře se uklízí, je to jasné.

Když u oltáře prožívám posvátné ticho, je to jasné.

To všechno či mnoho kolem toho patří k oltáři a patří k Boží oslavě.

Dokonce i koncert duchovní hudby či zbožné divadlo za jistých okolností jde provést na posvátném místě, v kněžišti a je to krásné a milé Bohu i lidem.

Když je však u oltáře koncert, není to vždycky jasné, co z toho bude. Je tenká hranice mezi oslavou Boha a předvedením lidské práce.

Při jedné Noci kostelů v evangelickém kostele zaznívala kde jaká skladba a říkal jsem si otázku: "Patří to sem vůbec?" V evangelickém kostele jsem to rozdýchal.

O několik let dříve v kostele v Drahotuších hrála adventní koncert Veselá kapela. Chtělo se mi tenkrát z kostela co nejdříve zmizet, jak jsem slyšel v podání dechovky hrát píseň z filmu Nesmrtelná teta a ještě další pohádkové písně. Biskup to schválil, tak, co se dalo dělat, ale bylo to jako pěst na oko.

Skupina Paprsky byla vynikající dokud nebyla tak přetechnizovaná a uvědomovali si asi více, že hrají v kostele, protože jejich projev byl decentní a pěkný, na Paprsky jsem se fakt vždy těšil a jejich melodie byly docela známé. Ano, v Partutovicích se mě líbili, ale pak pod novým názvem už jsem moc neměl tu čest je slýchat, až dnes v Zubří. 

Proslýchalo se hodně, že pod novým názvem, který se dá přeložit jako "dobrá práce", který tedy tak zní zcela profánně, nikoli nábožensky (ostatně Paprsky, možná myšlené paprsky slunce, taky nebyl extra náboženský název), že svou hudbu mají také méně náboženskou a více populární, což jsem dnes tak nějak i slyšel, že vlastně žádnou ze zpívaných písní jsem neznal a asi bych si měl lépe prostudovat jejich repertoár, abych to jen tak neplácal podle pověsti. 

Před oltářem si udělali několik pódií, spoustu mikrofonů, hudbu připomínající diskotéku a vlnicí se skupina před oltářem fakt vypadala tragicky, připadalo mi to jako křepčení, ale hlavně utíkání kolem svatostánku jako by to byla sportovní dráha. Už při zkoušce, když jsem šel obědvat, jsem slyšel z kostela spíše zvuky diskotéky, než krásné posvátné hudby.

Aby nedošlo k mýlce, tak stoupat výš i na technické kvalitě je naprosto v pořádku a skutečně objektivně dobře, nicméně je potřeba vnímat řádně i liturgický prostor a výběr hudby, podobně i světelné efekty, aby presbytář nepřipomínal diskotéku, ale místo, kde sídlí Bůh, i když má před sebou lidi na pódiu, kteří se radují a tančí. 

Kapela Good Work skutečně odvedla podle svého názvu dobrou práci. Písněmi a choreografií vzbudila v divácích opravdové nadšení a bylo vidět na atmosféře, že divákům se to opravdu líbilo. Také město vybralo velmi dobrou kapelu pro všechny zúčastněné jubilanty, prostě i svým žánrem oslovili, o tom nemám pochyby.

Toto není snadné úplně dobře vychytat, takže je oprávněné a správné ocenit i to, že s tím byla náročná práce a nelehké rozhodování a že byla vedena k prospěchu těch, kterým je koncert věnován a v neposlední řadě je potřeba zmínit skutečně profesionální přípravu na koncert a to, že vše, co hráli a zpívali, jakožto i před tím Paprsky neměli napsáno někde v notách, ale zpívali zpaměti a od srdce. 

Úmysl uspořádat koncert byl čistý a pěkný. Koncert pořádá město Zubří (píši pořádá, protože koncert ještě probíhá a já z něj utek, abych napsal tento článek) a v úvodním projevu krom toho, že jsou v kostele sv. Kateřiny nebyla žádná zmínka o tom, že farnost propůjčila kostel k tomuto účelu poděkovat všem jubilantům. 

To je skutečně chvályhodná věc! Ale co bylo hráno, jsem si lépe dovedl představit do divadla nebo na diskotéku a některá vlnění před oltářem může být pohoršující pro některé, i když ten pohyb také umocňuje hudební zážitek. 

Já jsem se tak pomodlil růženec a co nejnenápadněji vytratil z kostela. Byl jsem rád, že farnost pro propagaci koncertu nemusela dělat nic a kostel byl přesto naplněn těmi, kteří si zaslouží, abychom jim vzdali díky za jejich skvělý život, který nese plody zkušeností a lidské práce.

Kéž by Pán Ježíš jako proměnil vodu ve víno na svatbě v Káně, proměnil taky dobrou práci v hlubší proměnu srdcí.

Vždyť na svatbě v Káně taky hráli a zpívali, jedli a pili a to nejen před Nejsvětější svátostí, ale před Kristem samotným a Kristus přidal k té oslavě ještě to podstatné, aby mohli oslavovat dál a mnohem lépe.

Tak to jenom taková malá poznámka.