Svedl jsi mě, Hospodine...

Možná povědomý verš z Jeremiáše. Slyšel jsem ho včera, tedy o 22. neděli v mezidobí v Matoušově cyklu, ale až na potřetí. Lektory máme dobré, já jsem moc dobře věděl, že chci být na třech mší svatých a to zcela mimořádně. Nikdo mě neposílal, Hospodin mě nesváděl, kázání jsem slyšel 3x, ale až na potřetí mi došlo, že je o Jeremiášovi kvůli prvnímu čtení, které bylo, však si to čtenář laskavě dohledá, chce-li rozjímat více.

O onom kázání jsme se bavili také ještě v neděli odpoledne po křtinách, na které nás, tedy mě a o. Pavla, pozval videčský starosta, který jako otec nechal pokřtít svou nejmladší dceru. I s Ním jsme hovořili duchovně. 

Tuto vsuvku píšu taky proto, aby si někteří věřící uvědomili, že i kněží Hospodinem svedeni mají hodně práce, ostatně úsloví "práce jako na kostele" také o něčem vypovídá. Když tedy ráno slaví kněz 3 mše svaté a odpoledne je na křtinách a pak má ještě zpovídat a modlit se denní modlitbu církve, má jen tím programem dost vyplněného času.

Já jsem taky byl rád, že jsem byl pozván na křtiny a viděl jsem jako slušné přijít také na křestní obřad při mši svaté ve Vidči, jinak do Vidče zas tak moc nechodím, ale ne proto, že bych se měl cítit nechtěný jako prorok, který neříká vždy hezká proroctví. 

Ó, jak nadšený jsem byl, když jsem byl sváděn k tomu, abych byl v neděli na mši svaté více, než 1x, bylo mi dokonce navrženo či lépe jsem byl pozván přijít na mši svatou po 4., na tento návrh jsem se však svést nenechal, protože po třech mší svatých a křtinách bylo ještě ukončení prázdnin, pro jiné zas pozvání sboru a scholy a pak jsem ještě až někdy do tmy se zabýval tím, čím se v neděli obvykle nezabývám, ale bylo třeba to mít nachystané, tak jsem to tedy nachystal, alespoň za to jsem nedostal vynadané, i když spravedlivě bych měl být potrestán za nedělní práci, když od rána do večera jsem se nezastavil. 

Prorok Jeremiáš rezonoval stále mou myslí a dosud rezonuje a uklidňuje jeho poselství. Když jsem s farníky o nedělním odpoledni nad Jeremiášem přemýšlel, naplňovalo mě to tak, jako bych byl v neděli na odpoledním požehnání, jak kdysi bývalo. Mluvil jsem s mnoha lidmi, vždyť na tom posezení jich bylo kolem 40 a skutečně bylo dobře, i když ne všechno, ale proto je třeba jistý nadhled. Bylo to sportovní, kulturní a duchovní a končilo se včas a v pohodě.

Ne však vždy se člověk cítí v pohodě, jakožto ani onen Jeremiáš vždycky v pohodě nebyl, takže ono svedl jsi mě, Hospodine,... mohla být také trochu výčitka Hospodinu. Asi máme co vyčítat, ale dobré je udržet si klid, když je s námi Hospodin.

Ano, i ten klid, klidný vánek, přijde. Chce to čas. Hospodin ví přesně, my tolik ne. A tak společná práce při skartaci docela bodla. Bylo dobře, že jsme dělali něco jiného, dusno se uvolnilo, nastal klidný vánek. Skartovat staré věci nás asi bavilo a mnoho bince tím uklizeno bylo.

Pak s tou výčitkou "Svedl jsi mě, Hospodine" jsem začal růženec z místa, kde je krásný výhled na město Zubří, tedy od Lipůvky a dostalo se mi i jiného slova, které mi dalo trochu nadhledu do současné tmy a byl jsem za něj rád. "Hospodine, tys mě svedl, možná jsi mě vedl, jsem teď tady a když fíkovník nekvete, ještě rok posečkám, až ho někdo pohnojí a třeba přinese ovoce...

Nevím, kolik jsem dal zatím ovoce, nevím, zda vynáším něco, měl bych se nechat pohnojit...