Když se mi nechce učit sebe

Inu, náboženství děti učím rád, ale učit se, mi dělalo vždycky problém.

Nechce-li se mi k učení,

neučit není řešení.

Ano, musím se různě povzbuzovat a nejsem si jistý, nakolik funguje třeba předsevzetí. Předsevzetí mi funguje, když se dá různě omlouvat, ale prostě potřebuji si stanovit jistou hraniční mez a nevím, čím to je, na povahu se vymlouvat nechci, ale mnoho věcí dávám na poslední chvíli.

Brzy již pro mě začne nový akademický rok a má jediná povinnost už je jen odevzdat diplomovou práci a obhájit ji, příp. zaplatit poplatky, které náleží fakultě za delší dobu studia. Pomalé studium se prostě platí, to už znám z bakaláře.

Takže předsevzetí pro mě je teď jasné: stůj co stůj dokončit diplomku a konečně se jí opět začít věnovat tak, že mnoho ostatních věcí bude muset jít stranou.

V sobotu je Veni sancte, takže od té chvíle začnu s veškerým dokončováním a chci se zbavit strachu z toho, že to bude náročný. Potřebuji se za to i modlit.

Včera jsem tak uvažoval, že je velká škoda, když studium není svátostí hned po eucharistii a křtu - to bych měl hned 100% motivaci. 

Tak se musím občas zpovídat, že studium zanedbávám, takže věc studia není samostatná svátost, ale může patřit ke svátosti smíření a dá-li Pán, přijde i to povzbuzení.

Moc dobře vím, že mnoho lidí se za mne modlí. Díky moc za ně.