Jak se říká panu katechetovi?

Asi bych dlouho hledal článek "Dobrý den, pane faráři", který jsem napsal ještě, když jsem byl v Drahotuších. Musím zodpovědně říci, že nic takového se mi ve zbožném Zubří neděje a že mě nikdo na ulici nezdraví tímto způsobem. 

Zde je však dostatečně pohoršlivý způsob zdravit pana katechetu křesťanským pozdravem AHOJ Vojto!

Jak oslovit pana faráře je na Valašsku zcela jednoznačné a jednoznačně se ví, kdo je pan farář a jaký je jeho úkol ve farnosti. Přestože však zbožný Valašskomeziříčský děkanát má velké množství katechetů, málokterý žáček ví, jak pana katechetu oslovit, protože slovo KATECHETA si nepamatuje a neví, co to znamená. Asi bychom v tomto oboru měli zabrat.

U kolegyň katechetek jsem si povšimnul, že je děti oslovují "Tetička" - těžko, a asi by mě to i uráželo, mě mohou oslovit "Strýcu!" 

Už jsem se však od dětí napříč působišti setkal s různými možnými i nemožnými osloveními. Třeba "Pane trenére" nebo ještě líp "Paní učitelko". 

"Pane učiteli" jsem si byl ochoten nechat říkat až po bakalářském gradu - do té doby jsem pro sebe toto oslovení považoval za nepřístojné a ohrazoval se proti němu, protože jsem nebyl učitel, ale katecheta, což je však slovo, které děti si nezapamatují a je pro ně nanejvýš obtížné, i když katechetů v děkanátě je násobně více, než kněží.

Když jsme měli na bakalářském stupni předmět "Učitel a žák" s panem docentem Rudolfem Smahelem, ptal se nás také na to, zda nám děti tykají. Nikdo se k tomu nepřiznal, ani já, kterého se to týká. 

Dnes toho lituji, možná bych se něco víc dozvěděl či mohl sdílet, jak to dělat s tykáním žáků, které mě povahově vyhovuje, protože s ministranty si nevykám a vykat nehodlám, ale zdůrazňuji, že s ministranty, protože ministrantem jsem zatím po celý život, tedy cca od 10 let věku a jsou to pro mě svým způsobem kolegové, takže je zdravím jako mezi kolegy, ostatně učitelé mezi sebou si často tykají, i když je mezi nimi 30-40 let rozdílu a stejně tak kněží. Ale učiteli ani knězi nemůže být 5 let, jistě.

Na pana docenta jsem se několikrát obrátil o radu a sdíleli jsme své zkušenosti. Že mi děti tykají, jsem nikdy nepřiznal, ale se stárnoucím tělem si je tolik k tělu nepřipouštím jako třeba před 15 lety, hraničilo by to s některými problémy církve jako je obtěžování dětí a zcela rozhodně nemohu děti obtěžovat a to ani v náznacích - nejen proto, že by to bylo trestné podle práva.

Stejně tak si tykám s táborníky, aby mě nemuseli vznešeně říkat "pane vedoucí", ale asi v tom ohledu a v ohledu mého věku by bylo jistě správnější, když by mě táborníci vykali, ale přece mi nebudou říkat "pastorační pomocníku", to by znělo poněkud komicky.

Jisto jistě si uvědomuji, že je zcela správné, aby děti vůči mé osobě užívali vykání a já vůči nim vzhledem k jejich věku jim přirozeně uctivě tykal. 

A tak, ještě jsme náboženství učit nezačali, ale již teď s touto otázkou, jak děti mají říkat panu katechetovi, si lámu hlavu. 

Možná bude dobře, že jak znají oslovení "pane faráři", naučit je stejně tak důstojné oslovení "pane katecheto", tedy jim to slabikovat a vyskloňovat a možná tomu věnovat úctyhodnou hodinu náboženské výchovy.

Takže, po vzoru francouzského herce a komika Louise de Funèse, kterého nezapomenutelně daboval František Filipovský, který má v jednom filmu takovou hlášku: "Jmenuji se pan ředitel!"...

Milé děti, jmenuji se "Pan Katecheta!", opakuji "PAN    KA - TE - CHE - TA" a budete mě oslovovat "PA - NE   KA - TE - CHE - TO!" A teď si to zkusíme. 

Máme taky jinou hlášku z filmu obecná škola, velmi známou od herce Jana Třísky: "Jmenuji se: Igor Hnízdo!" a třísk do tabule. Ano, "Jmenuji se: Vojtěch Hýbl", ale třískat do tabule nebudu - to bych si vyhodil zápěstí a musel bych pak odložit pro prvňáky učení znamení kříže. 

A když už jsme u těch hlášek, tak je také z Černých baronů, tedy z filmové podoby, knižní předlohu jsem neviděl, když hlásí nadřízenému plukovníkovi, který zrovna přišel: "Probírali jsme, jak se jmenuji já a tady pan poručík" - tedy to není tak úplně přesně, ale každopádně dobře jsem teď probral, jak se pro děti jmenuji.

Třeba budeme úspěšnější, než když děti učíme znamení kříže, což je velmi zajímavá hodina, která děti baví, ostatně zkušenost o tom jsem tu taky psal.

Mluvil jsem dnes taky s paní katechetkou Maruškou, která mě mimo jiné ujistila, že ve škole v Hranicích znají dobře oslovení "paní katechetko" nebo také říkají po příjmení, i když v běžném životě paní katechetce také tykají, takže to asi jde, ale ještě nevím jak.

Ano, uznávám, že na školní půdě, je pozdrav dětí ze tříd "Ahoj Vojto!" pohoršlivý pro učitele a ještě jsem je naučil pozdrav plácáním. Takže to budu muset trošku ukáznit, aby to dobře fungovalo a děti neudělali ze školní chodby hlučné hřiště, když mě potkají. Naštěstí už po mě neskáčou, na to jsem příliš starý.

Začínáme tedy v Zubří 18. září a už teď se na to těším.