10 Euro?

Mám rád divadlo. Dostal jsem pozvání dokonce do Bratislavy, ale jen za 10 Euro vstupného?

Docela důležitá otázka se mi honí hlavou, ale jistě je správně pochopeno, že ta otázka zní nikoli "Proč tolik peněz?", ale "Proč tak málo?" 

A docela mě zajímá, kromě lákavého děje na scéně, který skutečně lákavý je, odpověď na tuto zcela banální a nedůležitou otázku, neb má představa ceny vstupného se kloní minimálně k troj i klidně čtyř násobku, vždyť ani do muzea se nedává jen 10 Eur.

Vyplatí se, tedy, kvůli představení za 10 Eur jet do Bratislavy?

Vyplatí se to a to hodně aspoň tedy pro mě.

Předně divadlo utužuje vztahy. Být pozván na divadlo, to mám moc rád, protože kromě těch všech vztahů, které se utuží mezi diváky a herci je i kulturní zážitek, i když to nemusí být zrovna "můj šálek kávy", třeba i z toho, že se mi to bude nelíbit, budu mít zážitek a bude to mít pro mě hodnotu.

I v náboženské oblasti, ne každá modlitba se mi líbí, ne s každým společenstvím ladím, ale pro mě je důležité, že se společenství schází ve jménu Božím a také já se s nimi modlím, i když jsou třeba jiného vyznání a tím i rytu, takže bych se s nimi modlit možná podle některých neměl. Ale proč?

Je Bůh snad větším a bližším pro nás katolíky? Určitě ne, vždyť v Te Deum zpíváme, že "když se vše v světě mění, ty sám jsi bez proměny!" Pro Boha máme tu největší cenu, každý z nás jako společenství i jednotlivě.

Divadlo však těžko mohu srovnávat s modlitbou a se společenstvím křesťanů. Ale přece jenom je u divadla mnoho společného s tím, že jsem nějak naladěný na notu nějaké krásy. A jestliže Bůh je nekonečně krásný, pak střípek krásy najdu i v divadle, které se snaží předat část svého umu a ať je jakékoliv, drží nějaké poselství. 

Ono poselství se však těžko dá srovnávat s Písmem Svatým, ale poselství tam prostě je a dá se odvážně tvrdit, že od Boha.

Za celou dobu tu nezaznělo, na co vlastně jdeme. Dá se očekávat, že tam bude nějaký střípek duchovna, ale to bude asi to, co s větší či menší námahou se snažím v každém divadle najít, i když je třeba sprosté a hříšné.

Dlouho mě pohoršovala koleda od Xindla X - Štědrej večer nastal, když jsem doma chlastal...

Letos však, když začínal Nový rok, a to tento blog ještě nezaznamenal, po projevu pana starosty, pana faráře a nakonec i pana hejtmana zazněla se vší "zbožností", lépe možná řečeno "slavnostností" na celé zuberské centrum právě tato koleda, a nikoho to nepohoršilo, já nevěděl, co si o tom pomyslet, ale teď už vím. I ta skladba, i ta situace má nějaké důležité poselství.

Mohl jsem se ptát, proč raději nehodili nějakou slavnostnější koledu, např. Chtíc, aby spal, když jako katolíci slavíme Matku Boží, Pannu Marii. 

Ano, pochopil jsem, proč zrovna tu nekulturní koledu, i když všichni přítomní byli dokonale střízliví a Štědrej večer jim tak ještě nenastal.

A tak v každém divadle hledám nějaké poselství, ať je to dobré nebo špatné divadlo. 

Jaké bude toto, nehodlám hodnotit předem. Každopádně moc děkuji kolegovi z galerie Kostnice, který byl velice ochotný a vyměnil si se mnou směny, moc mi to pomohlo a stojí mi to za to.