My chceme kněze!

Není to "jen tak" chtít mít ve farnosti kněze. Naštěstí o ničem z toho nijak nerozhoduji, jen se pokouším napsat zase něco zajímavějšího, tedy jestli to zajímavé vůbec je, nicméně má pastrorační zkušenost mi napovídá, že je to víc, než zajímavé, když farnost chce mít kněze a biskup nemá odkud je brát nejen proto, že je to záležitostí rodiček, aby rodily kněze, ale hlavně povolání, aby ten, který je volán slyšel a přijal a církev kladně odpověděla a stvrdila ono směřování, vždyť jak psáno v evangeliu, že žeň je hojná...

Je mnoho možností, jak si vyžadovat kněze do farnosti, jak ovlivnit biskupa, aby dané farnosti kněze přidělil a to ještě nejlépe dobrého a svatého, toho jejich, se kterým mají dobrou zkušenost a běda toho kněze dát někomu jinému a běda, aby ten kněz se staral ještě o další farnosti, jak jsem kdysi zažil v Drahotuších úsměvnou dobu, kdy základní teologie farníků zněla, že mše svatá je v neděli v 8:00 - ano, dnes to patří k úsměvným historkám, ale spíše v tom bylo, že farníci nebrali zrovna ohled na ostatní, ani na vlastního faráře. Neúcta ke kněžím je možná jedna z příčin nedostatku kněží. 

Někteří farníci mají na kněze své požadavky a kromě toho, že ho mají mít na faře, protože jako farnost mají přece na faráře právo, tak mu i určují, co má dělat a jak se má pastoračně chovat, aby se líbil co nejvíce farníkům a také nevěřícím, vždyť jeho úkolem je přece sloužit a jsou-li první ve farnosti, mají být ve všem poslední a služebníky všech... Tato představa také pro kněze není zrovna motivační. Farnost, která má kněze, nemůže kněze ždímat.

Možná některé farnosti si dělají také nárok, že diecézi už dali dostatek kněží ze svého středu, a tedy mohou kněze mít. Má rodná farnost už je bez kněze asi 50 let a za tu dobu byla primice 2x. Jsou sídelní farnosti, kde primice nebyla už třeba celou generaci a často mají i kaplana, ač patřičný počet farností k tomu. Kněží se snaží, vytvářejí dobré prostředí farnosti, ale přesto stále jsou nedoceněni.

Jistě, chceme kněze, chceme je mít dobré a svaté, ale měli bychom spíše více přemýšlet nad tím, abychom si je správně vyprosili a vyhnuli se zbytečným hříchům závisti, že jiní dostali a my nemáme nebo máme málo či mohli bychom mít lepšího.

Těžko jmenovat všechny příčiny, proč je nedostatek kněží. Jejich postavení ve společnosti tomu také moc nenapomáhá a také skandály, které se dějí, nedávají dobrý obrázek pro ty, kteří se mají rozhodovat. 

Jak krásné by bylo, kdyby naše rodiny byly zdravější. Jak krásné by bylo, kdybychom ke kněžím drželi tu správnou úctu a vytvářeli jim lepší prostředí. Jak krásné by bylo, kdybychom kněžím více pomáhali a drželi je na modlitbách.

V Olomoucké arcidiecézi bývá pravidelná pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání. Je to dílo arcibiskupa Jana Graunera. 

Když jsem byl na té pouti po prvé, měl jsem tehdy narozeniny a účast na pouti jsem dostal jako milé překvapení k narozeninám, když jsem ještě studoval na knihkupce. Ač můj rodný zábřežský děkanát byl vždy spojován se Šumperským, mnohé zbožné děkanáty měly svou pouť obvykle na Velehradě zcela samostatně. Ač program byl především zbožný, většinou se přidala k tomu ještě nějaká prohlídka, mělo to velký ohlas. 

Myslím si, že bychom se měli často modlit právě na ten úmysl, aby Pán povolal dostatek dělníků na vinici a věřme, že tato prosba už je vyslyšena, protože Pán ví koho a kam povolává a jak my si vážíme jeho darů.

Zdá se mi, že prosíme méně a že upadá zájem i o tyto poutě, bez mála jsou to poutě jakoby jen pro ty, kteří jsou dobrými sloupy a oporami a nikdo další se moc nepřidává. Nechci být však pesimista, rád vidím naději.

A tak v sobotu 2. září má děkanát Valašské Meziříčí pouť za obnovu rodin v Zašové. Nebudou kolotoče, ale bude společné setkání v modlitbě a přijde mezi nás biskup a církev je přece kolem svého biskupa. 

Tak už se teď těším, že bude zase o nějakého povolaného více.