Knižní breviář

Svůj první laický breviář jsem dostal od maminky k maturitě. Mám ho dosud, už se z něj prakticky nemodlím.

Další laický breviář, novější verzi, jsem si pořídil časem, myslím, že v době, kdy jsem byl v Drahotuších, už se z něj prakticky nemodlím.

Misálek mám po babičce, ale už ani pořádně nevím, kde. Pak byl vydán Misál na každý den liturgického roku, který využívám už jsem sporadicky, velmi málo, ale víc, než kterýkoliv breviář, mám v mobilu aplikaci.

Když navštěvuji nemocné, naštěstí už jsem našel brožurku na podávání sv. přijímání, kterou mi dal P. Pavel Jagoš, když mě nechal svěřit tuto službu - je z r. 1992, vlastně ji teď ani nepoužívám, asi ji budu používat na Velký pátek, abych nečetl nemocným dlouhé pašije a pak mám ještě jednu zelenou vydanou brněnským biskupstvím, kterou nevím, kde mám, tudíž ji nepoužívám. 

Když tedy navštěvuji nemocné, používám z mobilu aplikaci Misál a tak si ráno vzorně zkontroluji, že mám dostatečně nabitý mobilní telefon.

Tridentský Misálek jsem si pořídil v čas, kdy papež František vydal Traditione, když jsme byli s ministranty ve Vyšším Brodě, ale pořídil jsem si ho po internetu, protože tam jsem ho pořídit nemohl, dal bych ministrantům příklad rozhazovačnosti, podívám se do něj někdy kvůli kalendáři, na liturgii jsem ho nikdy nepoužil.

Tzv. Shelerův Misál jsem našel na půdě partutovské fary a další mi darovala paní katechetka Marcela (ten jsem zanechal v Drahotuších v knihovně), na liturgii mše svaté jsem ho nikdy nepoužil, kdysi často jsem do něho nahlédl.

KKC vč. kompendia, občas, někdy studijně otevřu, ale taky mám aplikaci, tu spíš použiju, když z KKC něco potřebuju.

Kancionál jsem si pořídil kdysi v 90. letech, později novější verzi, teď mám aplikaci. Boží cestu mám taky. Dívám se do toho málo. A když už při mši svaté zpívám z Kancionálu, není to můj Kancionál - do kostela si Kancionál nenosím už hodně dlouho.

První svou Bibli ještě z knihkupeckého studia zakoupenou v knihkupectví mám v kostele sv. Mikuláše v Maletíně, další jsem pořídil později, už má otrhané záložky, mám ještě nějaký ten Nový zákon v několika verzích a Jeruzalémskou Bibli, kterou používám "reprezentativně", i když už má své vady, ale taky mám aplikaci a už ji používám i v hodinách náboženství, kdy mi děti občas říkají, že mobilní telefony mají zakázané.

Už se pomalu dostáváme do doby, kdy ani na liturgii nebudeme používat knihy, ale aplikace a kdy kněz místo lekcionáře (evangeliář se používá vzácně) políbí mobilní telefon.

Ano, tak už jsme daleko, že je velmi vzácné vidět kněze, že se modlí z papírového breviáře, když v aplikaci má breviář i latinsky.

Uvědomil jsem si to, když jsme se s o. Pavlem modlili obyčejný všední den, svátek měly Petry - zatím žádnou svatou Petru neznám - a o. Pavel si vzal papírový breviář.

Taky mám papírový kněžský breviář, který mi pořídil z AKS Olomouc o. Martin, Vévoda ze Švábenic k narozeninám 2009, mám ho v knihovně, už dlouho jsem ho neotevřel. Pak jsem si sám chtěl pořídit nový čtyřdílný kněžský breviář, ale připadal mi moc drahý, přece jen 5000 Kč byla cena hodně dobré knihy, ne obyčejného breviáře.

Breviářové aplikace se sice někdy náročně nastavují, aby to měl každý stejně a tak někdy bývají v modlitbě zmatky, ale už jsme si fakt zvykli na ty aplikace. 

Když to začínalo jenom na počítači, Slováci byli rychlejší, velmi rád jsem se modlil slovenský breviář, protože mě oslovovala Slovenština jako poněkud "mazlivější" jazyk a v Češtině ještě nebylo všechno.

V mobilním telefonu jsem si breviář po prvé našel, když jsme jeli na Charismatickou do Brna (nechce se mě to v blogu hledat), tehdy ještě na tlačítkovém telefonu s malým displejem. Brzy na to mě volal operátor, že by v rámci tarifu mě dal i data, čímž se mi podražil tarif a navíc jsem musel písmenko po písmenku ťukat ibreviar.cz nebo jak to bylo, a tehdy jsem toho využíval fakt jen, když jsem neměl knižní breviář.

Pak začalo období chytrých telefonů a aplikací a naráz se přestalo používat klasických knižních breviářů i mezi kněžími a já se svým zastaralým mobilem jsem nestíhal a tak jsme ve společenství koordinovali mobil s knihou, než jsem i já začal teprve před 4,5 rokem, když jsem dostal chytrý telefon k narozeninám od synovce, ale dokud jsem chytrý telefon nepoužíval na telefonování, používal jsem aplikaci také velmi vzácně. 

Až teprve v čase, kdy jsem se stěhoval do Zubří, jsem začal chytrý telefon používat i jako telefon, protože jsem musel vyměnit sim kartu, tak jsem ji měnil i s mobilem, začal jsem aplikaci používat téměř striktně, netřeba se dívat do breviáře. 

A tak při tom použití knižního breviáře jsem si uvědomil ještě jednu věc, jak do naší modlitby zasáhla technika a nejsem si jistý, zda tu naši modlitbu udělala kvalitnější - zda by nebylo praktičtější, jako dosud s Proglasem, před modlitbou si nadiktovat stránky. 

Vždyť s tou aplikací vlastně už ani nevím, který je týden žaltáře a která je neděle v mezidobí. Zrovna, když dnes při službě u oltáře jsem dostal Misál, ukázal jsem názorně, že skutečně nevím, která neděle v mezidobí je, ale včas jsem si to zjistil, takže protože je 20.,  tak je 20. v mezidobí, to dá přece logiku, že. 

Ale stejně už se budu modlit s aplikací, protože to tak dělají všichni.

Ó, jak mnohem raději bych používal knihu, vždyť vyučený jsem knihkupec, ale to už skoro nikdo nedělá.