Vysokoškolská abeceda děkování

Nejprve krátce zmíním stupnici hodnocení na vysoké škole, aby nedošlo k nějakým nedorozuměním. Další kroky budou následovat, nebudu je zmiňovat už teď a budu se snažit být stručný, aby článek byl krásný a krátký, protože mám za co děkovat, ale i co sdělit.

Když jsem uspěl před týdnem v dogmatické části státnic s hodnocením "D", vyděsilo to otce Pavla, že snad v Morálce budu lepší, neboť můj výkon podle toho hodnotil známkou 4 na základní škole, což bych považoval za nespravedlivé, vzhledem k tomu, jaký výkon jsem ke státnicím předvedl a co by bylo spravedlivé vlastní ohodnocení mého výkonu, které jsem mimochodem trefil ještě před vyhlášením výsledků.

Nutno podotknout, že adekvátní není ani hodnocení podle pětistupňové škály, co je na základní škole, neboť při prokázání 50% znalosti na základní škole je známka hodnocení 3 a je to považováno za dobrou známku. Na škole vysoké však s nad 50% si vystačíte s přijetím, pokud se vůbec přijímačky konají. Eventuální nekonání přijímaček považuji za nespravedlivé z pohledu sebepoznání budoucího studenta.

Dříve na fakultě, jak to znal pan farář bylo hodnocení číselné 1-4, přičemž ten, kdo měl 4 už neuspěl. Jak to bylo s procentuálním výkonem, to nemohu hodnotit, nezažil jsem tento typ známkování.

Nicméně nedorozumění s otcem Pavlem mě poněkud pobavilo, neboť z mého pohledu i hodnocení "E" není sice "eminente", ale je to známka nějakého výkonu nad 70%, což z pohledu základoškolského pětistupňového hodnocení by byla možná slabší 2, z pohledu vysokoškolského 3 a hodocení F se neuděluje, protože už je za hranicí "3". Také zápočty jsou hodnoceny jen dvěma slovy a to splnil a nesplnil, přičemž pro splnění platí nad 70% hranice.

S humorem se těším, až sdělím svým žáčkům v náboženství, že jsem dostal dvojku z chování. Když jsem jim tak pro zajímavost sděloval svůj dogmatický výkon, ptal jsem se jich (všech), jestli někdy dostali dvojku a přihlásili se všichni, tak jsem byl potěšen, že z toho mají radost. 

Ale asi by nebylo mravoučné ptát se jich zase v pondělí, zda už dostali dvojku z chování, protože dvojka z chování se dává fakticky za praktické chování, což by si děti z náboženství určitě nezasloužily, (ač znám některé, že?), nýbrž já jsem dostal dvojku za teoretický výklad tématu v morální teologii, konkrétně tématu svědomí, což je pochopitelně podstatný rozdíl. 

Takže o svědomí jsem promluvil s výkonem za C, což zřejmě odpovídá dřívější dvojce, většina docentů to tak říká. 

Když bych dostal dvojku z chování za drzost vůči komisi u státnic, to by se stát spravedlivě nemohlo, protože, když jde člověk ke státnicím, musí být upraven a jeho chování musí být důstojné. To jsem si uvědomoval, když jsem prošel po vykonání zkoušky městem upraven v obleku, cítil jsem se nějak moc důstojně a z okolního prostředí jsem cítil, že neprocházím jako nějaké podivné individuum. I vzhledem k obutí můj krok musel být sebevědomý a taky opatrný, nevzal jsem si jako minulý týden náhradní sandály.

Nějak se to začíná prodlužovat, což jsem nečekal, tak dokončím téma vysokoškolského hodnocení a dále se vyjádřím, jak probíhal onen státnicový den a vyvrcholím poděkováním všem, kteří mysleli nejen na mě, ostatně, když žádám modlitby za sebe jako studenta, ostýchám se žádat jen za sebe, protože vím, že mnoho dalších studentů v ten čas, co já dělá další různé typy různých zkoušek a být zkoušen v tak důležité věci, jako je budoucí vysvědčení, je záležitost pro studenta náročná a každý to prožívá s jistým napětím sobě vlastním.

Uzavřu tedy pomalu pro přehlednost téma vyskoškolského hodnocení, tak plus, mínus, konkrétně, jak to vnímám a jak se to traduje, aby v tom nebyl zmatek. "A" tedy představuje známku "1" vysokoškolského pohledu, "B" známku "1-", "C" čistou "2", "D" zase "2-", "E" známku "3" a "F" už se nedává, protože je za hranicí "3".

V hodnocení průběžném ve všech zápočtových předmětech jsem musel splnit a to oficiálně nejhůře na 2. pokus po druhém zapsání předmětu. V hodnocení zkoušek hodnocených výše zmíněnými stupni písmen jsem nejvíce sbíral za mého dětství oblíbená Céčka, ale i "D" či "E" mám ve výbavě a velmi střízlivě se objevuje v mém "indexu", který teď se eviduje jen internetově, objevují hodnocení "A" nebo "B", ostatně některými "E" se docela chlubím, tím více, že jako pastorační asistent bych snad víc měl rozumět pastoraci a jako katecheta katechetice, takže takto rád znejišťuji svůj výkon, když je to potřeba pro pobavení, ale v tom společnost musí rozumět vtipu, byť je založen na doložitelné skutečnosti.

Z některých příběhů hodnocení jsou docela slušné vtípky k pobavení, ale protože je GDPR, nechám tyto příběhy jen slovně k pobavení, písemně by to mohlo vyznít, že si dělám legraci z některých kolegů, což rozhodně nechci.

Než otevřu další část výkladu, dá-li se toto považovat za výklad, jakože jako vystudovaný knihkupec vím, že jsem schválně zmínil žánr, o který se v tomto případě opravdu nejedná, napíšu pěkně abecedně básničku z vysokoškolského hodnocení, která mě napadla při modlitbě v kapli, když jsem se modlil ještě za kolegy, kteří měli státnice ráno. 

Nebojte, nebude to "veršotepectví", tím méně v tom významu, jak nás učil náš třídní učitel na střední škole, i když vzhledem k promýšlení v modlitbě, by mohlo o nějaké tepání veršů jít.

A - Aleluja!

B - Bohu chvála!

C - Celé srdce vděčnost vzdává.

D - Díky! Student děkuje.

E - Emmanuel - Bůh s námi je!

F - Flinkat, to se nevyplatí,

student se zas k zkoušce vrátí.

Vzhledem k tomu, že už v průběhu jsem naznačil výsledné hodnocení obou státních zkoušek, dorazím nakousnutý krajíc tím, že v první části před týdnem, když jsem byl zkoušen ráno, všichni kolegové prospěli a komise využila, myslím, všech 5 stupňů k úspěšnému završení zkoušky a nyní ve čtvrtek v morálce byly výkony zřejmě lepší, protože zkušenost před týdnem dala také větší povědomí o praktickém průběhu zkoušky a tak výkony se udržely do hodnoty "C", takže díky moc za všechny modlitby, byly velmi účinné.

Ještě v čase, když píši článek, což je ještě pátek, den Noci kostelů, takže se tak odsune vydání článku až na 3. den po zkoušce (Pán Ježíš třetí den vstal z mrtvých, to ví každý křesťan - poznámka mimo, pochopitelně), takže když píši článek, tak někteří kolegové budou mít ještě zkoušku z Morální teologie a předpokládám, že prospějí, nicméně rád věnuji chvíle modlitby za ně, protože včera se také modlili za nás a přáli nám.

Den státnic z morální teologie byl tedy čtvrtek 1. června, normálně by církev oslavila mučedníka Justina, ale byl mnohem důležitější svátek, který jsem prožíval celý den, ostatně před týdnem to bylo o Duchu svatém naprosto celé, měl jsem před očima Ježíše jako jediného a nejvyššího kněze.

Od minulého týdne jsem vlastně v pátek byl na Turzovce, kde jsem děkoval Bohu za průběh prvních státnic, v sobotu byl na faře úklid a v rámci oblíbené prokrastinace jsem studoval Noc kostelů místo toho, abych se učil Morálku, večer pak bylo posezení v kapli na Starém Zubří a taková malá vigilie Ducha Svatého. V neděli potom byla vlastní slavnost Seslání Ducha Svatého a mé směřování bylo k oslavám, navíc je neděle dnem, kdy se prostě neučí.

Pondělí je pro mě den, kdy své hodné a milé děti učím náboženství, tudíž jsem se ve velké části připravoval na výuku a teprve v úterý se našel vhodný den na první čtyři státnicová témata k zpravidla druhému čtení těch dokumentů, takže v rámci přípravy byly velké rezervy a v rámci pohody jsem ve středu večer už chtěl, podobně jako minulý týden, mít klid. To byl svátek Navštívení Panny Marie.

Každého toho dne jsem vždy udělal něco pro farnost, takže v pondělí se chystaly materiály na školní výlet, v úterý jsem vyřizoval ještě úřední záležitosti, ve středu byla nutná návštěva úřadů, takže každý den měl své další vytížení a to vč. duchovních věcí, což byla mše svatá a zpravidla i májová pobožnost.

Den státnic začínal jako přes kopírák minulý týden, tedy vstal jsem brzy, ovšem na rozdíl od minulého týdne mě hygiena trvala o kousek méně, protože moje vousy nebyly tak staré jako při holení před týdnem a tak jsem si mohl dovolit dát i drobnou snídani, tedy vydatnou vědom si toho, že taky na rozdíl od minulého týdne, státnicuji až odpoledne, takže k jídlu se potom dostanu nejdříve večer.

Jako minulý týden jsem začal před svatostánkem v Zubří a Martin pro mě přijel také ve stejnou dobu, protože státnicoval ráno. Dojeli jsme na fakultu a zahájení státnic bylo podobné, jen s tím rozdílem, že zatímco ostatní kolegové zamířili do rotundy, kde zkouška probíhala, já jsem zamířil do kaple a začal jsem se modlit denní modlitbu církve a růženec, tentokrát to bylo střídání části denní modlitby církve a celého jednoho růžence, nikoli po každém žalmu, ale po celku, z hlediska časového to vychází nastejno.

Domodlil jsem se asi za 2 hodiny po modlitbu uprostřed dne a protože bylo jisté, že tentokrát nebudeme mít možnost účasti na mši svaté, přidal jsem jako bohoslužbu slova texty liturgie ze slaveného svátku a vždy jsem se při tom modlil závěrečnou modlitbu z toho svátku, takže jsem jí byl plný. Růžence jsem tak stihl všechny 4 a potom zbývalo domodlit se už jen korunku k Božímu milosrdenství, živé růžence a večerní chvály a modlitbu před spaním.

V následující části jsem se pak jal opakovat témata, abych si správně vybral texty a snažil jsem se zapamatovat poznámky, které jsem si v jednotlivých textech uvedl. Bylo to velmi užitečné a věřil jsem v zázrak, že prostě něco řeknu a ono to nějak bude. Ten zázrak se skutečně stal.

Ráno jsem sice projevil drobnou lítost nad tím, že jsem se nepřihlásil už na dopoledne, nicméně tato lítost mě přešla ve chvíli, kdy se začali scházet kolegové a kolegyně, kteří se mnou měli být na zkoušce, zvláště některé jsem si přál poznat, abych třeba více prohloubil svůj zájem o to být nemocničním kaplanem.

Před odpolední zkouškou kolegyně navrhly, abychom se společně pomodlili desátek k Duchu svatému, k čemuž jsem se s radostí přidal. Dále pak už probíhalo čekání, které bylo nezvykle dlouhé, čtvrthodina, kterou každý měl na výklad byla jako věčnost, ale byl jsem čtvrtý a spočítal jsem si, že hotov budu asi v hodinu milosrdenství, což se skutečně tak stalo a z jistých subjektivních pocitů by už toto šlo považovat za zázrak, byť to byla pouze matematika. 

Kolegové také projevili svou fotografickou vášeň, takže se ve volném čase i mezi sebou fotili, ale to sem moc nepatří, už zabíhám do detailů a článek začíná být neúměrně dlouhý. Mobil jsem měl ztišený, aby se mě nikdo nedovolal v nevhodnou chvíli. 

Speciální otázku jsem si nevybíral, čekal jsem vtipnost Ducha Svatého a ona přišla. Také jsem si tak trochu postěžoval už někdy v týdnu, že když jsem dělal státnice bakalářské, žila tím celá farnost, tak mě Bůh dal potkat některé velmi známé z Drahotuš, kde jsem byl před tím a nejen to, záhy jsem velmi pocítil, že i Zuberská farnost na nás myslela a držela nás na modlitbách.

Když jsem odpoledne promlouval s jedním ze zkoušejících, říkal jsem mu, že bych se moc rád těšil na zkoušku a nebylo to možné. Podobně jako minulý týden jsem byl v napětí až do chvíle vytažení otázky a vytáhl jsem si svědomí, jak už tu někde výše bylo. Nebyla to otázka nikterak špatná, kolega za mnou si, taky Vojta, si, tuším, vybral ctnosti, které jsem si chtěl vybrat já, neboť by se mě o tom mluvilo asi nejlíp, protože jsem si vybral text předsedajícího komise, s kterým jsem si během studia velmi dobře rozuměl.

Stal se tedy zázrak, že jsem si vzpomněl na všechny své poznámky k tomu textu, zvláště na to, co mě nejvíce zaujalo a bylo toho tolik, že jsem zas neprolít do té hloubky a zůstával na povrchu, protože v článku bylo pár věcí, které jsem nějak nechytal. 

Tak nějak podvědomě jsem věděl, že morálka, která mi byla postrachem, se mi stane v této zkoušce blaženější a také papír se plnil podstatnými poznámkami, které jsem chtěl říci. Sám sobě jsem se jevil naráz sebevědomější a věděl jsem, že s pomocí komise a hlavně Boží to dobře dopadne, ale teď si chvíli dám přestávku.

Ačkoliv jsem to nevěděl, tušil jsem, že Martin měl ze zkoušky za A a že naše odpolední skupinka bude hodnocena podobně příznivě, nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být jinak, panovala všeobecná pohoda a věděl jsem, že budu za co mít po zkoušce děkovat.

Ve tři hodiny, v hodinu určenou k modlitbě, jak je to někde ve Skutcích, jsem měl zkoušku za sebou a že to byla hodina určená k modlitbě, vrátil jsem se do kaple a pomodlil zbytek živého růžence, denní modlitby církve a korunku k Božímu milosrdenství, tu tedy v pořadí první. Následně pak, když už jsem měl všechno "pomodleno", vrátil jsem se na chvíli ke zkoušeným spolužákům a jelikož už před zkouškou jsem cítil hlad, vydal jsem se do města na zmrzlinu a po ní mě veškerý hlad přešel. 

Následně, chvíli potom, už bylo vyhlášení výsledků, na jehož konci, když už jsme opouštěli rotundu a přijímali gratulace, volala mi hned maminka, takže byla první kromě spolužáků, kdo se dozvěděl tu dobrou zprávu, ostatně hodně se za to modlila, začež jí a všem ostatním patří dík.

Pak už šlo všechno ráz na ráz, s Martinem jsme opět usedli do auta, koupili slavnostní rum a jali se oslavovat. Nutno říci, že zatímco v Drahotuších tím žila farnost viditelně, gratulace ze Zubří svědčili o tom, že tím farnost žila také, ale ne tak viditelně dávala najevo, že jáhen a pastorační pomocník mají státnice a je třeba se za ně modlit.

Když jsme dojeli, ještě jsme to oslavili v Zubří v MA slavnostní večeří v podobě pizzy a ochutnali pořízený rum, který jsem po troškách ochutnával dosud, je opravdu velmi dobrý.

První pátek nás čekají obvyklé návštěvy nemocných, tedy touto dobou už je mám za sebou podobně jako otevření nové výstavy v Kostnici v Rožnově s názvem Pouto a také Noc kostelů, při které držím rezidenci a píši tento plátek.

V závěru tedy třeba všem poděkovat, výsledek své zkoušky oznamuji zajímavým způsobem, že jsem dostal dvojku z chování. Ale prosím, neříkejte to mým žákům v náboženství, nebo se mi budou smát.

Krom toho jsem zjistil, že jsem se konečně stal slavným, když mi dnes byl poslán loni točený rozhovor, ale o tom zas dál, už je to tu moc dlouhý, ale ten odkaz aspoň ještě dám: