Poklidný výlet s náboženstvím na Hostýn

Jo, když končí školní rok, to jsou samé výlety a vlastně taky známkování. Letošní výlet byl skvělý, letošní náboženství celkově jsem doklapal řekl bych, že lépe, než loni. Loňský výlet byl nakonec taky skvělý, byť měl tolik háčků, že jsem nestačil hojit všechny svoje škrábance nikoli na těle. Letos to v tom bylo úplně jiný a já si mohl uvědomit spoustu věcí, za které jsem vděčný.

Nejprve však řeknu to, co mě mrzelo celkem dost a to na prvním místě, že opět nejely všechny děti z náboženství, i tak jich bylo 40 (z 80) a spolu s ostatními farníky, což je velmi dobrá zkušenost jsme naplnili 3 autobusy na Svatý Hostýn. Nejsem s tím spokojen, protože někteří onemocněli, což není ani pro ně příjemné, někteří se nepřihlásili a někteří si vzpomněli na  zvířátka ve škole. Některým jsem říkal, že za každého, kdo nepojede, budu 10 minut brečet, takže mě čeká ubrečená noc.

Farníci nejeli ani všichni ti, kteří chodí v neděli do kostela, takže baziliku na Sv. Hostýně jsme nenaplnili. Na zbožnou farnost jako je Zubří je to velmi mrzuté. Pouť jsme připravili svědomitě a ze dvou farností, tedy ještě Vidče, bylo tak málo úrody.

Svatý Hostýn je však svatá volba, protože Panna Maria Svatohostýnská ochraňuje mocně, ostatně v Drahotuších, než jsem tomu hned ze začátku zamezili, tak takto končily intenční přímluvy při mši svaté, tedy "na přímluvu Panny Marie Svatohostýnské".

Poutníci i autobusy přijeli včas. Veškerý program jsme měli nachystaný, takže nás po výjezdu mezi 7:00 z Vidče až k 7:30 zuberský největší a první plný odjezdoucí autobus, který nakonec dojel poslední čekal celý Hostýnský kopec, ze kterého jsme všechno úplně nestihli, třeba vodu nebo Cestu světla, já ani oběd. To však záležitost je zcela okrajová. Na Hostýnském kopci můžeme být klidně týden a stejně nestihneme načerpat všechny milosti, které od Boha skýtá.

Po úvodní hře, kde jsme se rozdělili do tří skupin, byla společná křížová cesta, pak se podle harmonogramu skupinky střídaly v kapli sv. Jana Sarkandra, na věži baziliky a při volnu na stánky. V 11:15 byla naše mše ke cti Panny Marie za účasti ministrantské jedenáctky ze Zubří. Bylo vidět, že u oltáře se pohybují mnohem lépe, než fotbalová jedenáctka na hřišti. Stejně jako v úterý, když bylo společenství pastoračních rad s panem děkanem, byl jsem na zuberské ministranty patřičně hrdý. 

Škoda, že s námi nejel nějaký Jan, mohli jsme oslavit jeho zítřejší svátek, o kterém bude v Zubří farní den, který začne ve 14:00 mší svatou. Po mši svaté pak bylo volno na oběd, nicméně ministranti nestihli poobědvat na požehnání, takže ministroval jen z nejmladších z nich a tak dostal do rukou i kadidelnici, zvonky a loďku a také nádobu s kropenkou na požehnání předmětů "drobné náboženské úcty" (pochopitelně drobných předmětů náboženské úcty a růženců), já jen okuřoval a oblékal knězi velum k požehnání.

Myslím, že děti si odnesly mnoho zážitků a více se sblížily. Nejvíce mě příjemně překvapilo, když byly hodné na všech bohoslužbách a pobožnostech, které byly a že i v autobuse jsme se společně modlili růženec a korunku k Božímu milosrdenství, do čehož se zapojily.

Na Hostýnském kopci se nikdo neztratí. I když se nám ztratily některé děti na nějakou dobu, byly nalezeny vždy a bez slziček. Nemusel jsem se ničeho obávat, vždyť tam jsou všichni pod ochranou Matky Boží.

Byl jsem velmi příjemně překvapený jejich zbožností, kterou jsem neznal z výuky náboženství. Ano, říkám si, Svatý Hostýn je výborná volba pro všechny generace.