Dva farní dny o jednom víkendu

ČAS

Je čas, kdy je náročné si najít čas, ale je krásné si ten čas opravdu najít, protože ten čas stojí za to strávit jako příjemně strávený čas. Ani jsem nepočítal kolikrát jsem v jedné větě a teď ještě v druhé napsal slovo čas v jednom tvaru skloňování, ovšem ve dvou pádech, tedy nominativ a akuzativ, nicméně ten čas je třeba věnovat v rámci neformálního setkání, jak si běžně představujeme formu farního dne, takové to umění pobýt, strávit chvíli času (genitiv), se svými bližními a s mnohými dalšími se i seznámit.

Ovšem v uplynulém týdnu to bylo fakt náročné, ale hodně jsem se na to těšil a mnoho lidí tomu dalo mnoho svého času, abychom farní den v Zubří prožili jako opravdu farníci, kteří si mají co říci. Do toho farního dne patří i emoce všeho druhu, ač některé je možná lepší vynechat, ač, bohužel, přijdou přece jen také třeba nezváni, ale na farní den pozvání není moc třeba, ale čeho je jistě třeba, tak dobré nálady, která se vytváří ve společenství, když jeden vidí potřeby druhého a snaží se mu udělat radost podle toho, čím byl obdarován.

Pondělí před tím pro mě bylo radostné posledním náboženstvím s většinou dětí, které učím. Byl to příjemně naplněný den a jelikož jsem si odpustil jednu vyučovací hodinu, mohl jsem ji věnovat dalším jiným aktivitám. O úterku jsem věděl jen to, že bude mše svatá, pak jsem chtěl trochu odpočinkových aktivit a večer jsem si vzpomněl, že bude schůzka pastoračních rad s panem děkanem, o které už tento blog zřejmě referoval dost, takže nemusí víc. Každopádně spát se šlo pozdě i v to úterý. Středu jsem byl domluven s o. Pavlem, že budeme věnovat vzorné přípravě na děkanskou vizitaci, která podle otce Pavla skutečně dopadla na 1, načež jsem neoprávněně hrdý, protože při vlastní vizitaci jsem vůbec nebyl, nicméně také fungoval nastavený režim v podstatě už od předchozí neděle 4:30 - 23:15 v pilném režimu. Ve čtvrtek jsem tak chystal výlet dětí na Sv. Hostýn, který se v pátek realizoval a v sobotu byl farní den v Zubří a další neděli jsem byl příjemně na farní den zatažen, čehož vůbec nelituji, ale moje tělíčko začínalo říkat dost a to dost výrazně. 

Ještě v neděli jsem dojel domů, tedy tam, odkud pocházím, a zůstal do středečního rána, abych se věnoval dalším povinnostem vesměs příjemným, takže moje odpočinkové aktivity ve dni byly 11:00 - 19:00, kdy jsem byl aktivní, jinak jsem odpočíval. Ve středu dopoledne byla naplánována lítačka ve stylu stará škola, nová škola, úřad, oprava kol, veškerá vyřizování do cca 10 minut, což v reálu vzalo celý zbytek dopoledne a odpoledne pohřeb. A po tom všem a ještě dopolední činnosti v pastorační oblasti píši tento článek o farních dnech. 

Než však začnu psát tento úvod, klidně se podívejte, co o tom hovoří farní fotogalerie: 

https://www.farnostzubri.cz/galerie/pout-na-svaty-hostyn-2/

https://www.farnostzubri.cz/galerie/farni-den-2023/

"MÓDA"

Farní den - vzpomínám na Drahotuše, kde jsme s tou "módou" začali. Byla to vždy vynikající akce. Pak jsme stihli organizovat ještě v Partutovicích a když už jsme neměli Podhoří, zmátořilo se Podhoří. Mezi tím za dob mého pastoračního asistování už farní den se stal standardem živých farností a i některé neživé začaly pořádat něco obdobného. 

Farní kavárničku jsem nikde nezažil, ale sledoval tu "módu" z povzdálí. V Drahotuších ji chtěl otec Radomír zavést, ale nenašel k tomu potřebné prostředky, kávu vlastně ani nepil, až po nás si našli cestu sami a jsem tomu rád. V Zubří kavárničku nemáme a asi se nehodlá zavádět. Bylo by to zajímavé, ale prostě teď ne. Noc kostelů se stala fenoménem a je ještě mnoho druhů setkání, které nejsou pastorací prozkoumány.

Co je to farní den a jakou má náplň? Farní den přece nepatří do oblasti liturgie, ale jistě je s liturgií spjat a to je ideál, od kterého by se měl odvíjet dobrý program farního dne.

V Zubří, co jsem zažil dva farní dny předchozí, začlo to vždycky časem a skončilo časem. Možná někdy byla modlitba, ale ta se snad dala i přehlédnout. Loni teda ne, protože se začalo žehnáním stanu a končilo spontánně Andělem Páně. 

Letos mě "dojalo" pozvání, že farní den začíná mimořádně mší svatou, ano byl jsem tímto sdělením členky pastorační rady naprosto konsternován, uvnitř jsem ztratil chuť se toho účastnit, navenek jsem byl v pořádku a bavil se - to asi nebylo správné, ale mnohem nesprávnější by bylo být uražený, nebavit se či odjet, měl jsem kam a proč. 

Vlastně jsem si kladl otázku, proč ono mimořádně, když mše svatá není žádná mimořádná událost a bylo by dobře vždy zakomponovat do programu farního dne mši svatou a to se zřejmou samozřejmostí. Z Drahotuš na to mám hodně zkušeností, stalo se tak jeden krát při výročí kněžství otce Radomíra, jinak mše byla v neděli ráno a farní den začínal odpoledne, ale hlavně modlitbou.

DEN PO...

Pořád se tu točím okolo hloupostí a píšu o něčem jiném, než vlastně chci psát. Jen jsem rád, že mě nikdo nezaúkoloval, abych napsal o farním dni v Zubří do Zuberských novin. V den farního dne v Zubří jsem ještě netušil, že druhý den mě čeká farní den diametrálně odlišný - ve Spálově, kde jsem na farním dni nikdy nebyl, myslím, že ani neměli. 

Program druhého dne po farním dni jsem měl rozmyšlený do posledního detailu: Ráno musím vstát brzy, protože mi jede vlak, pak se vyzpovídám v Hranicích, následně bude mše svatá v Partutovicích, které jsem si moc přál vidět, pak pouť v Lipné, kde jsem si přál být a byl jsem pozván a potom vlastně hodový oběd a posezení s domácími, někdy večer cesta domů do Zábřeha. Netušil jsem, že do tohoto nabitého programu lze vměstnat ještě celý program farního dne, kde jsem podezřele skoro všechny znal, kromě nového pana faráře a několika místních spálovských farníků, s nimiž jsem i tak prohodil pár slov.

Pojetí tamního farního dne bylo prosté: "Pobýt spolu". Začalo to podle ohlášek v kostele modlitbou k Božímu milosrdenství. Pak na farní zahradě bylo grilování párků (radši nepíšu špekáčky, protože třeba mobil mi z toho udělal sekačky), spousta dobrot od dobrých farníků, točená kofola pro děti a lahvové pivo pro dospělé. 

Děti blbnuly na hřišti, dospělí seděli u stolu a povídali si. Byl pozvaný dětský sbor ZUŠ Potštát Sluníčko, proto jsem je znal, protože byli z Potštátu, Partutovic, Olšovce a Stříteže a oni znali mě, protože jsem tam kdysi byl. Lidí bylo tak 40 a v jedné chvíli se všichni svolali, aby si společně zazpívali, na harmoniku hrál Karel a zpíval nejen jeho dětský sbor, ale i všichni ostatní. Po půl šesté hodině se osazenstvo začínalo rozcházet a já byl včas zavezen na nádraží s tím, že jsem prožil nádherný farní den.

Ze zpovědi jsem byl nadšený i skutečností, že zpovědník mnoho věcí prožíval velmi podobně, ale zpovědní tajemství, víme. Partutovice mě nadchli, že mnozí emigrovali do Lipné, takže zůstala necelá 100 z farníků, z nichž každého jsem znal jménem, ale opravdu každého a z toho jsem měl velkou radost, že je mám stále v srdci. Ostatně ono srdce mi bylo připomenuto i na farním dni potštátskými farníky, u kterých jsme se doma loučili a vzpomněl jsem si, že jsem to skutečně prohlásil, když jsme dostali dort ve tvaru srdce, byl strašně veliký: "Půlku srdce necháme na Potštátě." V Lipné zaplnili dřevěný kostelík, byl jsem trochu unavený, ale šťastný a pak byl onen pouťový oběd v Potštátě, z kterého mě vzali na farní den ve Spálově, kde jsem netušil, že budu.

OBRÁZKY pohyblivé, resp. videa

Ale chtěl jsem psát především o farním dni v Zubří, takže další kapitola, která by se možná klidně i hodila do novin a mám v plánu o tom natočit si krátké video, které už se stalo tradicí, no a teď vlastně i motivem pro mě bude, že musím oslavit 240. video na kanále a již 61. odběratele, ale k tomu bude zvlášť článek "výročí kanálu". 

Ostatně posuďte video z před loňska, jak výše nebo z loňska, níže: https://www.youtube.com/shorts/4T034h0jFxc

Také TV Beskyd natočila krátkou aktuální reportáž: https://www.tvbeskyd.cz/na-tradicnim-farnim-dnu-se-hralo-zpivalo-i-sportovalo/

ZUBŘÍ V DOBRÉ NÁLADĚ

To, co mělo asi být na začátku, dávám na konec, neboť začátku akce mnoho věcí předchází, ale vlastní je to, co se začátkem a pokračováním vytvoří. A ono vlastně při každém tom farním dni, jakožto i jiné akci se něco dobrého vždycky vytvoří. A o tom bude tedy závěr výše zmíněného článku o dvou farních dnech.

Loni jsem o tom farním dnu referoval oficiálně takto: https://vvrh.signaly.cz/2209/o-farnim-dni-ze-by-do-novin

Ten letošní byl v mnohém velmi podobný, nicméně velmi převelice podstatný důraz bych kladl na to, že jsme farní den započali slavením slavnostní mše svaté ke cti sv. Jana Křtitele a při příležitosti výročního dne kněžského svěcení otce Pavla. 

Ohlas tohoto slavnostního začátku byl vidět na velké účasti věřících, která byla jako na běžné slavnostní mši a tito a ještě někteří další potom byli i na farním dnu, kde se tak vystřídalo odhadem cca 200 lidí, ale přesně jsem to nepočítal, mohlo to být i více, počasí by tomu odpovídalo, bylo tak akorát, takže ohníček jsem tolik jako loni nepoužíval k ohřátí tělesnému, neboť mi letos zima nebyla.

Mám-li tedy hodnotit farní den, je třeba říci, že ten letošní začal velmi šťastně po všech těch přípravách během celého předchozího týdne a to mší svatou, slavnostní ke cti sv. Jana Křtitele a k příležitosti výročí kněžského svěcení otce Pavla, které se toho dne uskutečnilo v r. 2006 v katedrále v Olomouci, takže bylo za co a hlavně koho děkovat. Farnost Zubří má vynikajícího pana faráře.

Také během slavnostní mše svaté se chystalo vše, co bylo potřeba k veselení a radování po mši svaté. Ani nelze spočítat všechny krásné rozhovory doplněné melodiemi multižánrového seskupení založeného na zuberském chrámovém sboru, skákání na skákacím hradu nazvaném KDU-ČSL, sportování, malování a nevím čeho všeho dobrého s pozváním pro všechny. Vyznání víry se po nikom na farním dvoře nepožadovalo ani nebyl nikdo zkoušen.

Bylo důležité a krásné společně pobýt při tom všem a hlavně pobýt společně, dokázat ukázat, že se máme rádi. 

Samozřejmě také díky moc všem, kteří nachystali a připravili všemožné druhy občerstvení, i těm, kteří připravili skvělé zázemí a samozřejmě také těm, kteří se radovali a bavili s námi. 

V děkování je třeba myslet především otce Pavla, který tento čas a tu náplň požehnal a osobně ručně se podílel na hlavní specialitě občerstvení farního dne, kterou byl guláš, do něhož sám s jednou ochotnou pomocí nakrájel 6kg cibule. Učinil tak s radostí, neboť jej to skutečně baví, vlastně vaření je pro něj zábavou. 

Seznam sponzorů nemám, nicméně i jim patří poděkování, že též přispěli k tomu, abychom se společně mohli veselit a radovat.

 V oslavách se pokračuje dál...

 V Zubří by se mohl psát deník, kdy se co a jak oslavuje. Dnes, co to dopisuju, je týden od skončení farního dne, který vlastně pak pokračoval ještě dojížděním v dalším dnu, u kterého jsem ovšem nebyl, protože, jak psáno výš, byl jsem na jiném farním dnu, tedy ve Spálově, který byl úplně jiný, jakožto každý farní den je úplně jiný a to nejen mezi farnostmi, ale každý farní den zvlášť, jakožto každý den, tedy každá jednotka času je jiná a nikdy se neopakuje stejně.

Když jsem se ve středu ráno vrátil, nezastavil jsem se pořádně, pořád bylo co dělat. Ve čtvrtek celá církev slavila sv. Petra a Pavla a samozřejmě pan farář je Pavel, takže jsme to oslavili ve vší skrovnosti přáním. Myslím, že jsem mu vymyslel básničku:

Všichni jedním hlasem přejí,

ať tě dobrý skutky hřejí,

tak, jak svatý Pavel říká,

láska, ať ti neuniká,

ať celým světem hlásáš Krista,

v němž je spása světa jistá.

Toť je zbožné přání,

ať Tě Bůh vždy chrání.

V pátek jsme slavili svátek katedrály a zároveň slavili sváteční půst. Dozvěděl jsem se o tom, že jsem také pozván na oslavu narozenin 65., k nimž jsme básničku nestihl sesmolit. Slavnostně jsme dokončili skartaci.

V sobotu jsem udělal dlouho plánované slavnostní video na svůj kanál, jak si můžete přečíst v článku Výročí kanálu, účastnil se svatebního obřadu a následně zmiňované oslavy, po níž jsem jel prozkoumat, jak se chystá nebo resp. probíhá pouť v sousední Zašové a kromě stánků jsem byl zatažen do růžence. Ostatně pouť se chystala už ve čtvrtek, kdy kromě Vidče, jsem v Zašové byl na bohoslužbě slova a adoraci a před Vidčí si udělal pouť na Spinu.

Zítra kromě farních mší, už před měsícem nás o. Jiří zval na poutní oběd do Zašové, velmi rád tam budu také na požehnání a samozřejmě onu přeplněnou pouť, která je mnohonásobně větší, než v Drahotuších na sv. Annu, ale zároveň násobně menší než v Potštejně nebo v Letohradě.

Dny se tedy naplňují lehce, každý má svou oslavu, tak článek by mohl pokračovat dál, ale raději už končí.