Jsem tady, musíte se o mě postarat

Máme tu sociální problém lidí, kteří snad naráz nebo i na delší dobu, těžko říci, jak to u nich přesně je, když přijdou o domov a sociální zázemí. Tito lidé za to mohou nebo nemohou, i to těžko říci, takových příběhů už jsem slyšel, že by se snad i dala napsat nějaká knížka o těchto dobrodruzích, většinou mužích, občas i párech, ale i ženy se najdou, co přijdou na faru s tím, že jsme křesťané a že potřebují jídlo, pití, peníze, vyprat a vyspat.

Ano, jistě, máme mít nějaké charitativní cítění a snažit se nějak rozlišit, kdo potřebuje rychlou pomoc a chce si účinně řešit svou situaci a kdo přichází v nestřeženou situaci kdykoli, a fakt mu to pomůže nebo, kdo vás chce jednoduše ošulit a žít si svůj nezřízený život bez ohledu na ostatní s tím, že on je teď potřebný, přestože kvůli potřebnosti najde faru vzdálenou 50km od místa, kde byl naposled a vypráví uvěřitelné i neuvěřitelné příběhy.

Snažím se být sice empatický, ale co je moc, toho je příliš a pokud si někdo svou pomoc vynutí, značně zkomplikuje situaci svou i ostatních, kteří mu musí pomáhat.

A tak jsem měl programem přeplněnou sobotu, potřeboval jsem si i odpočinout a večer přišel pán, který mě zabil čas až do pozdní noci a také po panu faráři chtěl pomoci. S čím jsem mohl pomoci, rád jsem mu pomohl, i když mě zničil čas na odpočinek a jen doufám, že to nepocítí lidé kolem mě. Mě i pana faráře dostal do nepříjemné situace, ale naštěstí alespoň byl čestný a na čem jsme se domluvili, splnil. 

Ač jsem s tím měl práci, musel jsem na to i myslet, na faře všechno pozamykat a nejhůř jsem se cítil zamčený ve svém pokoji, možná jsem nemusel, ale přece bezpečnost, to opravdu rád nemám, přece jsem nakonec pomohl rád.

S těmi lidmi se pár krá do roka v pastoraci potkám, ale třeba často i na ulici, statisticky velké části z nich jsem spíš naletěl, že zneužili pomoci či nedělali nic, co by je vrátilo do nějakého normálu. Finančně už téměř zásadně a z oprávněného důvodu nepodporuji, na tekutinu mají nárok, jídlo někdy i vyhodí, ale to naštěstí nebyl aktuálně popisovaný. 

Ten situaci zkomplikoval, že přišel večer přestože mohl už ráno, sic by to nebylo moc lepší, ale dalo by se to řešit alespoň účinněji a lépe by se třeba zkoordinoval čas, když ubytovny jsou schopné do 21:00, takže jsem pána nakonec, než přistoupil na možnosti řešil od 17:00 do 6:45, což při běžné pastorační činnosti je dlouhý čas na jednoho člověka. Ale ještě víc to zkomplikoval, že si mohl nechat pomoci a zcela kvalitně 50 km vedle, kde původně pobýval a nemusel mi říkat více či méně uvěřitelný příběh by mě přesvědčil, že je ten, který teď potřebuje pomoci.

Ano, jsem křesťan. Ano, mám myslet a pomáhat chudým. A že mám myslet, mě ve svědomí ospravedlňuj, že nemusím pomoci člověku, který se pokouší si pomoc vynutit podle svého.

Bylo mu pomoženo, pan farář i já jsme pomohli a Bohu díky, že jsme mohli. 

Máme organizace, které pomáhají a náš sociální systém nikoho nenechává bez prostředků, když správně hospodaří s tím, co se nabízí. Takže hlupáky z nás potřební dělat nemusí. Pomáhám rád, ale s rozumem taky.