Rozhodl jsem se prožít si už klidné Velikonoce

Máme teď Svatý týden... 

Ne takový ten, jaký mají maturanti před maturitou, ale takový, který slaví křesťané, obzvláště katolíci před tou nejdůležitější hodinou, kdy Kristus byl vzkříšen!

Ten vrcholí velikonočním třídenním, které začne za chvíli večer, když Kristus ustanovuje eucharistii. To vrcholí slavností velikonoční vigilie, při které v Zubří bude křest. Pak je slavnost Kristova vzkříšení, která se slaví celý oktáv, po čemž už asi po tom rozhodnutí mnohem klidněji budu prožívat své 45. narozeniny.

Letos o postu jsem se rozhodl zcela správně, pokud možno, dokončit diplomovou práci. 

Dnes, když to píši o "škaredé středě" (ale to už jeden článek vyšel, proto až na Zelený čtvrtek ráno), tak na sebe se sebevědomím žaluji, že jsem nenaplnil kýžené očekávání, ale uvědomil jsem si to velmi klidně taky proto, že letošní půst, ač jsem si žádné jiné postní předsevzetí nedával, byl mi časem velmi neklidným a nervózním, protože jsem vnímal, že práce jde sice od ruky, ale že mi ještě jedno schází, podobně, jak sv. Martě, když ji to říkal Pán Ježíš.

Velmi jsem zvažoval své síly, až jsem se rozhodl v tomto Svatém a taky hektickém týdnu je zvážit a říci si s jistotou: 

"Na odevzdávání mám ještě čas. Je pro mě důležité také žít a prožít Velikonoce." 

Rozhodl jsem se s tím vědomím, že vše potřebné mám k tomu výsledku již připravené, že můj vedoucí práce vyhodnotil, že je práce obhájitelná, ale že je třeba ji ještě dotáhnout. Rozhodnutí nelituji a nebylo by dobré se k tomu vracet. Své postní úsilí se odvažuji hodnotit jako úspěšné.

Ono totiž věc řádného odevzdávání se týká času konce velikonočního oktávu...

..., kdy možná budu schopen to mít z veliké části dokončené, ale ne už z připomínkované a právě možný týden navíc už jde zase do mých narozenin (což by nemuselo být tak důležité, ale spíš mi jde o ten vnitřní neklid a nedostatečné prožívání něčeho dalšího) a stejně není jistý, že by mě byl ten luxus povolen, a i kdyby byl, byl by to fakt "porod", i když vlastně nevím, jak se to dělá, to mnohem lépe vědí matky. 

Rodit jako v porodních bolestech diplomku se mi fakt nechce,...

... navíc by to nebylo úplně to ono, s čím bych byl spokojený i já. Možná někde jsem promeškal nějaké příležitosti, ale to už horko těžko si nějak vyčítat, k ničemu dobrému to nevede. Kdybych začal třeba o měsíc dřív, kdo ví, jestli bych stejně nebyl ve stejném stavu. A Pán Bůh taky ví, proč jsem si na konci léta nikoli po prvé zlomil ruku, která mě také při této frekvenci psaní diplomky ne málo zánětlivě bolí, hlavně večer. Možná si říkáte, proč píšu tolik článků, ale v každém případě je to skvělá odreagovávačka. 

Právě to dotažení vložím ještě do rukou Božích a do dalšího studia ke své diplomové práci. 

Pokorně, jako každý jiný student, navštívím naší fakultní knihovnu a naberu podstatnou literaturu, která dopomůže mi diplomovou práci o Antiochii ještě zkvalitnit. Směr znám, obsahy mám a dotáhnout to chci.

Když jsem odevzdával svou bakalářskou práci, odevzdával jsem ji s velkým klidem a s dostatkem času, nemusel jsem nic dohánět. Tři měsíce před termínem jsem měl práci téměř hotovou a několik dní před tím jsem ji odevzdával po všech úpravách a dodnes se do ní dokážu začíst.

Hlavně toto moje rozhodnutí mi dalo především klid...

... a možnost se s tímto klidem více věnovat státnicím a naráz jsem pocítil odlehčení také v tom, když jsem se začítal do složité teologické literatury a nebyla to pro mě otrava. Zjistil jsem, že mě to i baví, takže tím více mě bude bavit, když v klidu dokončím diplomovou práci, která v tuto chvíli obsahuje už podstatnou látku k podrobnému zpracování.

Co se týče oslav 45. narozenin, vidím to velmi skrovně, ...

...sice trochu více, než své čtyřicetiny, které jsem odložil až po promoci, ale bude to fakt jen symbolické, protože ač mám podstatné studijní povinnosti splněny, je i tak dost věcí, které bych velmi rád pečlivě připravoval a to si také vyžádá jistou kázeň a čas na věnování se tomu, takže žádné mega oslavy nebudou před státnicema.

Po složených státnicích bude třeba, abych dotáhl nedotažené,...

... ale hlavně nesmím zapomenout na to, že za všechny milosti je třeba Bohu poděkovat. Tak ač ještě nebudu ten magistr, tak přece jen nějakou tu významnou pouť bych měl učinit nejen k 45. narozeninám, ale i k tomu, že jsem s velkou pravděpodobností úspěšně dostudoval,...

...což v tuto chvíli píši s velkou odvahou a důvěrou v Boží pomoc.