Jak jde neprožít velikonoce?

Když jsem o letošních Velikonocích jel domů, napadlo mě několik motivů, co můžu napsat na blog. Jeden už jsem splnil - koledu na velikonoční pondělí, tento je z těch dalších a pak mám ještě další dva, každý do jiné rubriky a mezi tím se něco možná nachomýtne a zase budu mít problém, že budu přetahovat články do následujícího měsíce. Jenže ty motivy mě jen tak neopustí, tak jdu tedy splnit ten další na celý článek.

Téma Velikonoce je natolik obsáhlé, že s ním nebudeme hotovy až do konce světa. Kristus vstal z mrtvých a to je přesně to, co dává smysl naší víře a tak si říkám, že vlastně by se to mělo nedat neprožít, ale kupodivu z jistého hlediska jde ne úplně dobře prožít Velikonoce a o tom by mohl být ten článek, ovšem je tu otázka, zda se podaří naplnit to téma tím, čím bych ho naplnit chtěl.

Uvědomuji si, že už včera, když jsem ještě nezačal nic psát, dostal jsem inspiraci ještě k dalšímu pohledu, který mě vlastně nabídli nemocní lidé o Velkém pátku, ale mnohem konkrétněji jeden z "práce neschopných" Signálníků. Takže se tím teď tak nějak prokousat a tak pro další inspiraci teď právě udělám jednu věc a to, že přesně se zvoněním zuberského zvonu ten článek vydám a nechám laskavé čtenáře překvapit, jak bude dál pokračovat. Hotov by mohl být do konce Velikonočního oktávu, ale možná i dřív.

Takže tu zatím ještě nic není, ale brzy bude pokračování. Možná i brzké reakce na to téma.

14:06, středa Velikonočního oktávu, den průběžného psaní článku:

Zatím podle sdělení Signálů mám 4 přečtení. To za 2 hodiny a něco existence není tak špatné skóre. Mimochodem, neplánoval jsem to tak, ale proč ne? 

Takže nyní se mohu zabývat tím, jak mohou prožít nebo neprožít velikonoce nemocní. Sám nemám tu zkušenost, zatím, že bych byl v ten čas nemocen, alespoň o tom nevím. Koledovat jsme chodili vždycky kromě doby, kdy to nešlo. Do zhruba 14 let jsem také obzvláštně moc neprožíval velikonoční třídenní. Vím, že se chodilo klapat, ale to v naší dědině až po revoluci. Útržkovitě si do té doby pamatuji, že snad někdy o Zeleném čtvrtku jsme někde byli a to spíš podle průvodu. Do té doby pro mě velikonoce byly spíše pomlázka a možná tak oslava vzkříšení. Tatínek ráno na vzkříšení nás pokrápěl vodou. Pak jsme v určený čas šli na mši svatou, na Velikonoční pondělí se udělala pomlázka, pak jsme šli po dědině a nakonec taky na mši svatou. 

Takže vlastně za nemocné moc mluvit nemohu, kdybych je nenavštívil na Velký pátek a neprožil s nimi chvilku s Pánem Ježíšem, těžko bych se vciťoval do situace, kdy pro nemoc nemohu slavit velikonoce. Nicméně právě pro Velikonoční naději nemocní mohou být povzbuzeni tím, že Ježíš vstal z mrtvých pro každého z nás a že své utrpení mohou vložit na Ježíšův kříž a tak pěkně prožít Velikonoce. Ale pěkně se mi to píše, když jsem relativně zdravý. 

Občas jsem však také cítil vyčerpání či nějakou jinou fyzickou indispozici. Zde však nemohu tvrdit, že bych neprožil Velikonoce, naopak, prožíval jsem je tím intenzivněji, čím víc jsem se musel soustředit na Velikonoční tajemství.

Aby ten článek však nebyl tak rozvláčný, dodám, že mnohem závažnější nemocí je vlastní hřích učiněný po Velikonoční zpovědi. S tím už zkušenost mám a hledejte o Velikonočním třídenní zpovědníka, který Vás vyzpovídá. 

Pokud najdete, máte veliké štěstí. Ale o tom zase za chvíli, až zas bude chvíle času. Dnes je moc hezky a já si mohu užívat krásného slunečného počasí, než se vrhnu na to další povídání. 

18:40, středa velikonočního oktávu, našli se další 4 čtenáři, nikdo to neokomentoval. Psal jsem kdesi, že blog píši hlavně kvůli sobě, tak 8 přečtení článku během čtvrtiny dne je docela slušný úspěch. V předchozím vstupu bylo slíbeno, že tentokrát to bude o mnohem závažnější nemoci a tou je hřích.

Většinou před Velikonocemi si děláme tzv. velikonoční zpověď, někdy od času 5. neděle postní k zhruba středě svatého týdne, tedy středě před týdnem. Mnoho lidí, obzvláště na Valašsku tohoto servisu využívá, ani já tuto příležitost nezanedbávám. Povšimnul jsem si, že nejsem sám, komu se občas stane nehoda, že stihnou zhřešit tak, že velikonoční svátost smíření nestačí.

V několika jednotlivých případech se tato nehoda stala i mě, asi jednou doma a myslím, že tak 2x v Rychnově na Moravě, víc si toho nepamatuji. Tyto velikonoce, a o tom jsem chtěl tak původně psát ten článek, jsem považoval za neprožité. Vyzpovídat jsem se mohl až po nich. Většinou hlavní příčina byla v nervozitě v nacvičování velikonočního třídenní či při jeho realizaci. Myslím si, že horší velikonoce jsem skutečně nezažil a mám to v paměti dosud.

Měl bych však říci jednou pro vždy, čí je to vina a odpovědět si, že moje. Ano, mohl jsem prožít krásné velikonoce, ale vlastní vinou se tak nestalo. Mrzí mě to dosud a věřím, že je mi to odpuštěno, protože svátost smíření má obrovskou moc. A tak, když se na to zpětně dívám, nakonec i ty Velikonoce byly pěkné a dělám, co mohu, abych udržel na uzdě vlastní trpělivost.

Jak velká je škoda těch, kteří si nepamatují ani na velikonoční svátost smíření. Kéž i přes to prožijí krásné Velikonoce. 

Možná to mohla být závěrečná věta, ale také únava může prožívání zkomplikovat, však to známe od učedníků: "Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé", ale o tom až tu další část, až zas bude čas.

05:59, čtvrtek velikonočního oktávu, na Signálech mezi nejčtenějšími články s celkem 13 přečteními, žádný komentář.

Mám hodně zkušeností s prožíváním velikonočního třídenní, ostatně i na blogu se to objevuje často. Není to projev osobní pýchy, ale spíše konstatování, že už jsem to moc krát zažil, může mě to přijít všude stejné, mohu to brát jako rutinu, jsem zkrátka "profesionál". Toto pokušení může dopadnout na letitého ministranta, ale někdy i na kněze.

Někteří kněží mluví o tom, že Vánoce si užijí až po Vánocích a velikonoce po nich. Je to čas, kdy mají strašně moc práce.

Já jsem se na třídenní vždycky těšil a většinou, ač vždy od jistého času, byly naplněny organizováním svátečních bohoslužeb a osobní zbožností, vždycky to byl pro mě velký zážitek. Na rozdíl od postu popeleční středy, půst Velkého pátku šel sám od sebe. Byl to vždy čas, kdy jsem od jisté doby věděl, co bude mou náplní práce. Nikdy jsem to jako práci nebral, ale možná běda, kdyby mě chtěl někdo v ten čas práce ještě přidat.

Když pohlédám zpětně na všechny ty svátky, už mě napadá, že ty příští bych rád prožil blíže Krista a bližním. Chci být v službě Bohu jako správný ministrant, ale i to musí mít míru. 

Vzpomínám si na jeden Zelený čtvrtek, kdy po 4. mši svaté pozdě večer jsem prostě vkleče usnul a uvědomil jsem si, že jsem v podstatě spal od proměňování, kdy jsem ještě zaklapal až do Agnus Dei, kdy jsem si uvědomil, že musela být modlitba Páně, na kterou se stojí. Byla to mše Zeleného čtvrtku, kdy jsem jako pouze jedinkrát byl sám ministrant při té mši a to se konalo i mytí nohou.

Když tedy jsem moc zapojen do Velikonoc, tady to neznamená, že je neprožívám, ale prožívám je až moc, až tak, jak bych neměl, ale v tomto případě je nelze neprožít, ale dá se je prožít jako nějaká rutina a to pak není ono.

Ovšem opačný extrém, nechtít prožít Velikonoce, o tom se mě bude blbě psát, protože nemám zkušenost, ale to zas dál, až se mě někde uvolní cca 15 minut času na napsání další části.

Koukám, že frekvence čtenosti klesá, on to ostatně není až tak zajímavý článek, je 12:27, čtvrtek oktávu Velikonočního, článek je starý něco přes 1 den a přečetlo ho 15 lidí, což je o 2 více oproti brzkému ránu, status nejčtenějšího článku snad už získal nějaký jiný, lepší.

Ano, úvod o ničem, dlouhý, protože teď se pokusím nastínit to, s čím mám zkušenost jen velmi zprostředkovanou. 

Je asi mnoho lidí, kolem kterých velikonoce jen tak procházejí, nicméně začíná být nějaký zájem je zviditelňovat k úrovni Vánoc, takže v obchodech je ve větší míře velikonoční zboží a dokonce se začaly proti jakékoli dřívější tradici zdobit vajíčky velikonoční stromky a na městech jsou všude zajíčci. Kdysi za komunistů byl velmi výrazný květen, protože všude vlály nějaké barevné praporky.

Mimochodem komunisti obzvlášť, a vlastně současná KSČM taky, měly velký zájem na tom, aby lidé Velikonoce neprožívali nebo aby jim je co nejvíce znepříjemnili. Tak si vzpomínám z dětství, a kdyby měli tu sílu, určitě by to udělali znova, že na Velký pátek po celý den z obecního rozhlasu pouštěly různé písničky, tatínek to komentoval. Ostatně současná KSČM chce snižovat inflační základ také u církevních restitucí, snaží se hatit, cokoli je církevního a projevuje k tomu nenávist. Nechtěl bych být komunista, ale toto není politický sloupek. 

Fakt je, že i komunisté chodí šmekustrovat a nějakým způsobem taky dávají najevo Velikonoce.

To, že Kristus vstal z mrtvých, na tom nikdo nic nezmění a je to velká sláva křesťanů a každý jsme zváni k tomu, abychom Velikonoce prožili. Jde je neprožít ještě různě, ale náš neprožitek je vždycky naše chyba a je to pořádná chyba.

Tak prožívejme Velikonoce pořádně. Kristus vstal! On opravdu vstal!

Dopsáno na čtvrtek Oktávu Velikonočního ve 12:39