Leden (některé roky, 2024)
K začátku se ukazuje,
že křest lidi proměňuje.
Však ten křest, který hlásá Jan,
nad něj mocnější přijde Pán.
A Pán přichází za Janem,
by obdaroval ho svým křtem.
K čemu však tebe, Pane křtít,
já bych měl tebou pokřtěn být.
Dovol, Jene, ať se stane,
to, co si přeje Boží Syn,
který při křtu již v Jordáně
přišel nás obmýt od všech vin.
A z nebe zazněl Boží hlas,
bílá holubice vzlétla,
objevuje se čistý jas,
jež k poslušnosti volá nás.
Chceme slyšet hlas milého,
Ježíše, Syna Božího.
Naše srdce se utiší,
s buď námi vždycky, Ježíši!
Únor
Dívka jménem Veronika
před Ježíšem neutíká.
Šátek svůj mu podává,
pravý obraz dostává.
Obraz Krista Ježíše
do srdce si zapíše.
Tento obraz známe,
kéž ho v srdci máme.
Březen
Z časů pronásledování
za císaře Severa
před námi dvě matky stojí,
dítě, křest a vězení,
též v radosti je pojí.
Perpetua, mladá žena
ve vězení dítě kojí,
křest přijímá již uvězněna,
s Kristem se nebojí.
Felicita, otrokyně,
nosí dítě ve svém lůně,
před popravou přijímá křest,
dívce stihne život dát.
Též další ke křtu připraveni
byli s nimi ve vězení,
ve světě vyhlídky dále neměli,
kam směřují dobře věděli.
Krista znát se nebáli,
byť šelmy je čekali.
Kéž i my se nebojíme,
ve všech zkouškách obstojíme.
Sv. Tomáš (podle starého kalendáře)
Tomáš, ten je víře blíž,
nese také Kristův kříž.
Když ve víře má pochyby,
rány Kristu políbí.
Jak ostatní apoštolé,
jež byli v Kristově škole,
Kristův život dobře znali,
pro Krista svůj život dali.
Duben (některé roky 2023)
Krista právě vidíme,
na kříž jeho hledíme
celý den se soustředíme,
nad tajemstvím zastavíme.
Tento den je jinačí,
jen velký půst nestačí
na to všechno trápení,
jenž svět celý promění.
Na kříži Pán zvítězil,
dal nám pravý, věčný cíl.
Když se na kříž zahledíme,
dej, Pane, ať vítězíme.
Červen (některé roky 2024 a první pátky v měsíci)
Srdce kopím probodeno,
Láskou Boží naplněno -
Nejsvětější Srdce Pána,
z něhož je nám spása dána,
jež naplní celý svět
v nejkrásnější Boží květ.
Říjen
Pozdravení andělské neustále zní
při modlitbě růžence s Pannou Marií.
Čtyřikrát po padesáti růží Matce Boží,
kdo se takto modlí, v její ochranu vloží,
život Krista a spásu světa rozjímá,
Boží Syn mateřskou přímluvu přijímá.
Královno, posvátného růžence,
přijmi našich modliteb věnce!
Prosinec
Božský, nesmrtelný,
Ambrož biskup pevný,
včelaři jej znají,
v něm oporu mají.
Od něj svatá liturgie
z Milána se naplňuje,
hlásá víru pravou,
proti Ariánům dravou.
Poučí i Augustina,
že správná je cesta jiná,
kterou on mu ukáže
a Augustin naváže.
Kéž pravá cesta svědčí
o lásce stále větší,
kterou Kristus vede nás,
s Ním chcem prožít věčný čas.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.