Zázraky na fakultě

Tak, už se mi to, pomalu, krátí. Je to pro mě velmi náročná doba, doba nejistoty a očekávání vlastně velké změny. Zdaleka ještě nemohu psát "Mgr. Vojtěch Hýbl" - ještě teď mi to připadá hodně divné, ale už jsem dost daleko na to, abych věděl, že to chci a včera jsem se dozvěděl ještě mnohem více. Není to tak jednotvárné, je to dobrodružství.

Průběžně si píši svou diplomovou práci. Někdy přijde odpověď rychle, někdy pomaleji. A tak o jarních prázdninách mě přišlo vhodné po prvé v tomto akademickém roce opět vstoupit na půdu fakulty, abych se ujistil o svém směřování. To vše jsem také prokládal v modlitbě a také maminku jsem pozval na obvyklý oběd v nádražní restauraci. "Zápočty za růženec" v tom ohledu ještě dlužím, sic jsem žádného zápočtu nedosáhl, ale dosáhl jsem všechno, co jsem potřeboval a šlo to jako po másle, že bylo vidět ono proložení v modlitbě.

Původně jsem chtěl putovat už v pondělí, ale po Velehradu jsem měl moc velkou potřebu odpočívat a tak v úterý jsem zabřednul do své diplomky, v noci jsem tu část poslal a doufal v brzkou odpověď s tím, že ve středu si na fakultu opravdu zajedu a tajně doufám, že se setkám i se svým vedoucím práce osobně, byť nejsem nikde nijak nahlášen - a ono vyšlo ještě mnohem víc!

Ráno jsem si psal na Signálech, jak o tom svědčí můj blog. Vzpomněl jsem si, že jako každou středu TV Noe přináší katechezi svatého otce a jeho požehnání. Počkal jsem si na to a teprve potom jsem vyšel ven a šel na vlak směřující s přestupem ve Val Mezu do Olomouce. Už při čekání na vlak jsem shlédl skupinku dětí, byli to sourozenci, jeli na výlet a moc rád jsem se s nimi setkal. Potom i na zpáteční cestě jsem byl ve vlaku s mládežníkem z Drahotuš a byl tím setkáním potěšen. 

Ano, byl to den setkání, která jsem ani neočekával, že by mohla všechna nastat, a i v tom to zázračné.

S maminkou jsem prožil krásný oběd a potom šel na fakultu. Zastavil jsem se chvíli v kapli a pak vyšel na studijní oddělení zjistit si o sobě všechno, co je potřeba. 

Dorazil jsem 10 minut před otevřením oddělení a za tu dobu potkal tři vyučující, z nichž jeden byl můj vedoucí práce, mile překvapen tím, že mě vidí, protože se mnou potřeboval probrat podrobnosti (škoda, že jsem mu nenapsal záměr, že na druhý den budu na fakultě), nicméně setkání, ve které jsem jen doufal, se uskutečnilo, aniž bych se musel doptávat, prostě náhodně.

Už jsem zažil na fakultě mnoho zázraků, ale tolik náhodných setkání v jednom dni, to jsem skutečně se vším všudy žasl.

Jediné, proč jsem vlastně přijel bylo stavit se na studijním a probrat své otázky. Tak poplatky budou, až něco přijde. Do té doby, než to přijde, je vhodné si splnit všechny povinnosti (poslední zápočet za diplomku) a pak budu mít klidně i 2 roky na to, abych odevzdal diplomku a složil státnice. 

Pochopitelně nemám v plánu to příliš prodlužovat a už bych rád dospěl k závěru. Moc mě ulehčilo, že jsem se dozvěděl všechny termíny, že mám teoreticky dost času a že diplomka už se nemusí odevzdávat tištěná, ale elektronicky a uzná-li vedoucí práce za vhodné, může termín o týden ještě natáhnout. To jsou zhruba věci, které jsem se o sobě dozvěděl.

Nebyl jsem tam však jen proto. Už v kapli jsem si uvědomil, že vlastně je zkouškové období a že studenti potřebují mnoho modliteb. I já potřebuji mnoho modliteb, aby se stal třeba i ten zázrak, že ve správný čas dostuduji a zmoudřím vzdělaností.