Jak se postit nebo nepostit

Přichází na slovo doba postní. Je to úžasná doba pro studenta a pro jeho předsevzetí během postu všechno zvládnout.

Když to píšu, je zrovna popeleční středa. Kdo mě zná, ví, jak rád se postím. Od minulé popeleční středy se nic nezměnilo, na popeleční středu jsem se fakt těšil, postit se mi nechce, beru to jako půst, že se musím postit.

Konec konců společnost slovo půst vyměnila za dietu či výzvu, možná někdo si to ještě plete s hladovkou, tím hůř, když je ta hladovka protestní, a že snad ještě existuje, tak to asi možná ještě Ramadán. 

Ne, to bych poněkud přestřelil. Naši východní spolubratři moc dobře vědí, co je to půst a postí se klidně i rádi, je jim ta praxe rozhodně bližší. Něco si odepřít, to není zas tak špatný, ale ani dieta, ani výzva, ani hladovka, ani tak půst, ale radost z Boží přítomnosti.

Vůbec, kolem sebe čím dál tím víc vidím, jak i dnešnímu člověku je nějaký půst cizí. Můžu se podívat třeba na nekatolické křesťany, hlavně, že hlásají Krista, ale půst podle mého vědomí zcela zastírají nebo i naopak, třeba od bratří adventistů jsem slyšel, že někteří jsou schopni své postní předsevzetí přehnat tak, že to potom musí řešit lékař, který sotva něco ví o postu, a dělají z toho ještě hrdinství, když půst drží jako 40 denní hladovku, kterou běžný zdravý člověk může zvládnout.

Tím méně povědomí o postu mají lidé nevěřící, když tomu nerozumí, příp. poslouchají ještě úřadujícího prezidenta, který také ze sebe dělá odborníka na půst a doporučuje klobásy, protože tam není žádné maso. A taky my, katoličtí křesťané, pomalu přestáváme v běhu času vnímat, že vlastně půst je.

Dát si nějaké postní předsevzetí je zcela praktické. Ale co by to mělo být?

Pro mě jako studenta to bude letos jasné: budu se učit.

To však není půst, to je povinnost a taky povinnost, kterou jsem kdysi složil při imatrikulaci, že. Cosi jsem podepsal a teď mám co dělat s tím, abych to dodržel. A chci to dodržet. Ano, chci. Půst není postem bez chtění se postit.

Tak tedy jako postní předsevzetí mi zcela dává smysl, abych pracoval na dokončení studia a taky diplomové práce, která mi leží na srdci. Není to jednoduché, jde však o úsilí kupředu a ten půst vlastně je rozhodnutím plnit si to, co jsem si předsevzal a to i ve věcech Božích.

Když tak máme tu popeleční středu, vůbec se nebráním myšlence postu, která krásně zazněla v modlitbě se čtením, jaký že vlastně si přeje půst Hospodin?

Oživil jsem si také heslo, mnou kdysi vymyšlené na podkladě evangelia, které o popeleční středě zaznívá: "Když se postíš..."

Dobře vidíš, že se postím, 

proto tě dnes nepohostím!

Jo, tak jsem všem oznámil, jaký bude můj půst. Ano, bude. Ztrápený ksichtík do toho nepatří, protože se máme postit s radostí. Tak vidíte moji radost, jak se postím.

Půst je spojený taky s modlitbou a almužnou. Takže co ušetřím postem, mám někam dát na chudé, takže vlastně neušetřím nic, ale rozdám mnohem víc.

S radostí tedy mám dělat dobro (i pro sebe), mám ho dělat pořádně a taky tak, abych ušetřil pro ty, kteří mají nouzi.

Takže pro letošek: "S úsměvem na diplomovou práci, ať postní úsilí se nevytrácí!"