Blahoslavení, kdo jedou na setkání katechetů... neboť oni se setkají (a dostanou osvědčení)

Tak hned honem rychle napíšu, že jde o setkání katechetů a bude to takový deníček toho setkání, ale klidně si to přečtěte. V dalším rázu je však třeba také napsat, že shora napsaný nadpis nevypovídá o tématu setkání katechetů celkově, ale o tom, jak jsem to nakonec pojal já, takže počítejte se subjektivními věcmi a taky s objektivitou, kdy vlastní téma bylo "Aktivizace při výuce a katechezi" mezi řádky napsanou a klidně si škrtněte, co nepotřebujete, bude toho asi hodně, takže nakonec vznikne stručný zápis, se kterým se mě nechce babrat.

Blahoslavenství zná tedy každý katecheta zcela zpaměti, což se zajisté prokáže, a na setkání katechetů jsme je rozšířili o další dvě a předpokládám, že se budou dále rozšiřovat, ale znovu připomínám, že ten článek je o setkání katechetů nikoli o rozjímání blahoslavenství, proto také v rubrice "nezdárný katecheta" nikoli v "poutích a duchovních obnovách" nebo jakou ještě mám možnou zařaditelnou rubriku v rámci svého blogu. 

Úvod dlouhý, už jdu psát, co jsem vlastně už napsal do deníčku, takže spíše opisovat, protože můj krasopis ne každý přečte a moji drazí druháci si mě dokonce dovolují opravovat: "Pane učiteli trojka vypadá takto: 3. Co jste napsal vypadá jako psací velké I".

Ovšem jestli chcete zápisy z přednášek, byl jsem velmi stručný, katecheze byly obsáhlejší a jistě krásnější. Spoléhám na to, že P. Ludvíka Dřímala zná každý katecheta osobně, tudíž na podkladě svých relativně slušně stručně napsaných poznámek si celou hodinovou a něco přednášku zrekonstruuje a podobně každý olomoucký katecheta zná osobně otce biskupa administrátora Mons. Josefa Nuzíka, tak podle zápisků už obsáhne celou půl hodinu přesně slovo od slova, neboť otec biskup je opravdu hodně srdečný.

Dříve však o to podstatněji bude foto našeho skupinového pátečního výtvoru "Souboru her o blahoslavenství", do kterého jsem já nenapsal ani čárku, jen jsem to téma skrovně navrhl Markétě, načež se to rozšířilo k dalším významným členům naší čtyřčlenné skupinky Markéta - Míša - Vojta - Pavel, genderově vyvážené. Při velkém rozlišení se Vám jistě podaří vše potřebné přečíst. Katechetické centrum to snad jistě vydá na přehledně udělaných doplněných kvalitních kartičkách tak, aby to bylo celé arcidiecézi prospěšné. Tak pak už konečně ten začátek.

Takže teď dlouho slibované:

Blahoslavení, kdo jedou na setkání katechetů, neboť se setkají.

To je mé vymyšlené 10. blahoslavenství, nicméně ctěný kolega Pavel dodal při naší prezentaci příznačněji: "neboť oni dostanou osvědčení"

PÁTEK

Přijíždím včas, ubytuji se. Ministrovat se mi nechce, už nejsem nejmladší.

Nicméně otec Pavel, když jsem jel na setkání katechetů, tak se mě ptal: "V tomto stavu chceš jet?" Načež jsem mu odpověděl: "Chceš to udělat, jako dnes ve čtení ze sv. Scholastiky - pomodlit se, aby byla bouřka a já jej nemohl?" Ano, přiznávám, nebylo mi úplně dobře, noha mě bolí tak, že sotva mohu chodit, ale mohu, na nádraží jsem došel pěšky.

Přesto jsem zmotivován, v kapli je teplo a tak vlastně nejdu z tepla do zimy a není to tak nepříjemné, jdu do toho a po skoro třech měsících (viz článek o tom na mém blogu https://vvrh.signaly.cz/2301/muj-ted-blizsi-vztah-k-bohosluzbe-slova-aneb-jak-se-setrit) prožiji celou mši svatou, aniž bych myslel na nepříjemné křeče, to je první požehnání, které vnímám na této pouti. Jo, motivuje mě i společenství a práce v něm, takže tolik nemyslím na bolesti a chci je potlačovat sic vím, že to není ideální řešení. Konec konců nebudu tu rozebírat zpovědní tajemství.

Mši svatou celebruje o. Petr Bulvas a koncelebruje P. Ludvík Dřímal. Vzpomínám mu, že se známe ze zkoušky a ujišťuji ho, že to byla dobrá zkouška (i když pro mě za E, to jsem mu radši neříkal, protože jsem byl a jsem mu za to dosud vděčný, ba se tím i občas pochlubím, aby ode mě nebyly čekány velké záruky) a taky jej po mši svaté žádám o zpověď, hříchy zde neuvádím.

Díky kurzu minikatechetickému, který z jistého hlediska mohu doporučit, neboť jak osvědčení ukáže, jsem ho absolvoval a z mého pohledu to pro mě byl krásný čas setkávání a zábavného odpočinkového opakování, nicméně pro mnohé byl nutný a prospěšný a bylo by dobře v něm pokračovat, přičemž na jistou kritiku také by přišla řeč, ale o tom nebylo to setkání katechetů, takže ještě jednou.

Díky kurzu se sešla velká parta sdílných katechetů a taky mnoho známých kolegů. Mé rozpaky nad tím, jak se budou tvořit skupinky k vypracování práce jsou brzy ty tam a řekl bych, že podobně jako na Antiochii se to dá přirovnat k jistému zázraku.

Když jsem do toho šel, měl jsem několik variant, do kterých by se dalo jít a zpracovat je, zmínil jsem však blahoslavenství, původně jen jako pexeso, nicméně skvělí spolupracovníci dali dost podnětů, aby se ten vzniklý "Soubor her o blahoslavenství" dal velmi kreativně používat, že by si to mohl zahrát i sám otec biskup.

SOBOTA

Co se týče sobotního programu, byl velmi našlapaný. 

Ranní modlitba jak v sobotu, tak i v neděli v podání paní katechetky Jany z Lipníka, byla meditací nad texty, které jsme ten den slyšeli a trvala asi půl hodiny. Jídlo také bylo výborné, což se dá od Velehradu očekávat. Nebylo třeba navštěvovat hospody či cukrárny. 

Přednášky jsou zapsaný (výše), otec biskup Josef nás odrazoval od čísel a děkoval nám za naší službu, o. Ludvík představil Direktorium o katechezi, které jsem si pak poctivě koupil za 300Kč, jak nabízelo Katechetické centrum (v Karmelitánské prodejně to bylo o poznání dražší), o. Petr Dujka, který přijel příjemně překvapen, že nás katechetů za Valašské Meziříčí bylo na setkání docela hodně, což jsem nevěděl, protože katechety svého nynějšího děkanátu z tří uskutečněných setkání za tři roky opravdu neznám, spíše mě poznali oni, tedy hlavně paní kolegyně Zděňka, která mi zajistila i odvoz do Zubří, tak o. Petr Dujka se mnou probral věc možného koordinování katechetů a domluvili jsme se na setkání zřejmě na druhou půli dubna. 

Mši svatou měl pro katechety o. biskup Josef. Při ní jsem už ministroval s Pavlem a přidal se k nám bez oblečení ještě tatínek s malým klukem, velmi poslušným, který se rád zapojil do ministrantské služby, do školy ještě nechodil. Koncelebrovali o. Petrové a také o. Ludvík. Mše svatá byla ke cti a s texty Panny Marie Lurdské a podobně jako včera o. Petr, tak i o. biskup Josef obětoval mši svatou za katechety.

Sobotní odpoledne, po přestávce, kterou jsem strávil v bazilice a v Karmelitánské prodejně (kde jsem koupil mešní víno "Dvanáct apoštolů, Poutní místa Moravy a pontifikální a svatozemské kadidlo), byly různé work - shopy, ze kterých byly skvělé ohlasy, jen však o dvou mohu pochvalně mluvit já.

P. Petr Bulvas dal ve svém vyprávění o duchovním deníku, to byl ten 2. WS, podnět k sepsání tohoto plátku. Duchovní deník pro mladé byla zkušenost, kterou nám chtěl představit. Já píšu deníky rád a oslovila mě i osobnost o. Petra, kterého znám dlouhá léta. 

Workshopů, aha, tak se to píše už asi správně česky, bylo 6 - Didaktické metody pro výuku na 2. stupni ZŠ jsem ze svého hlediska nepotřeboval příliš prohlubovat a vrchní paní katechetku znám také, je vynikající, ale znám ji asi podle sebe moc.

Koho z přednášejících jsem moc neznal, byla paní Jana Hušková a byť mě v drobnostech její přednáška příliš nenadchla, uznávám, že mnohé jistě ano, bylo to právě pro mě motivací se tohoto semináře zúčastnit. Téma didaktických metod vedoucí k prožití tématu mě bylo vlastní a také jsem si toho hodně užil, docela jsme se nasmáli, a že to byl první seminář, byl jsem ještě na začátku, skoro do konce celkem čerstvý a sršil inspirací, takže mě to velmi bavilo a na konci už jsem cítil své klouby a jak bylo vyžadováno moc pohybu, tak jsem využil, že se respektuje dobrovolnost a jen se díval, případně něco prohodil jako např., když jsme probírali. Například na konci, když bylo inspirativní čtení z pohybem a četlo se o Kananejské ženě (Mt 15, 21-28) "Ježíš odtamtud odešel..." hned jsem do toho vpadnul, zatímco všichni ostatní předváděli pohyb odchodu a řekl: "Děti odejdou ze třídy..." A následoval přirozeně výbuch smíchu.

Před tím prvním seminářem a  potom po zbytek pobytu jsem se setkal po velmi dlouhé době s Jankou z Antiochie v Podhoří, která teď se svým manželem jako učitelka po manželovi jak zaměstnáním, tak i příjmením žije v Olomouci. Udělalo mě to velkou radost.

Z Další nabídky měla Lucie Cmarová tvoření s dětmi a tam se opravdu tvořilo, stříhalo, lepilo, malovalo a byl o to značný zájem, nicméně já jsem o tom nepřemýšlel podobně, jako bylo inspirující i bibliodrama v podání Markétu Rumpíkové, které bylo zajisté výtečné, což sděluji z ohlasů těch, kteří se toho účastnili.

Na adoraci jsem byl a to je tak skoro všechno, co se dalo napsat. Zdála se mě v tu chvíli i nadbytečná. Možná jsem si měl raději odpočinout, ale jistá zodpovědnost mi nedala nepřijít, byť se účast nečárkovala. Přišel jsem lehce později a nikdo mi nic na to neřek. Možná lepší, kdyby se řeklo.

Už jsem byl hodně unavený programem, myslím, že katecheté z Centra sice ho nachystali zodpovědně, ale celodenní práce ve dni pracovního volna a pro některé ještě o prázdninách a následně i práce v neděli, to se mě zdálo poněkud přestřelené, být o 20 let mladší, zvládám to asi líp.

Večer jsme tedy prezentovali svoje vymyšlené pomůcky ke katechezi. Skupinek bylo celkem mnoho, my byli poslední a načerpali tak spoustu další inspirace. Náš výtvor byl jistě dobrý, ale i ty další nápady byly skvělé, ty, co jsem nekomentoval, mě přišli moc složité a ne úplně praktické, ale také dobré.

Asi je na místě přiblížit naše blahoslavenství, nebo ten...

 "Soubor her o blahoslavenství". 

Těch je pochopitelně, jak víme 8. Pexeso nemělo být klasické, ale vždy "Blahoslavení ... " a v druhé půli "neboť..." a tak se to mělo hledat. Hned ze začátku mě napadlo, že, a to se ptejte vyučující Spirituální teologie, každé blahoslavenství má svou barvu. Takže každé blahoslavenství jako celek barevně. Pak ještě jednou nebarevně, aby to nebylo tak jednoduché. Jde o vlastní látku 4. třídy a motivem pro mě bylo, že když jsem suploval hodinu po, tak děti, které se to před tím učily, nevěděly nic. Když už jsme to měli hotové a zahráli si první 4 varianty pexesa, tedy barevně, černobíle, barevně a černobíle a taky míchaně, tedy čím více náročnosti, tím vyšší věková kategorie, až po biskupy a naopak, čím méně náročné, tedy barevné spektrum, tím víc to mohou hrát i předškoláci. Vštípí si tak ty blahoslavenství více do srdce. 

Navíc evangelista Matouš jim dává pořadí. Mezi nimi jsou podobnosti a dokonce i stejné konce, jak jsme při hře zjistili. Blahoslavenství dále se mohou tedy hrát i jako aktivity, protože lze je jistě i namalovat a značkovat, pantomimizovat, dále při táborových hrách, ale ještě také zcela jednoduše jako Černý Petr, což nás také napadlo velmi brzy, když mě napadlo 9. blahoslavenství, které bude tím "Černým Petrem" a to "Blahoslavení bohatí". Výklad jsme pak zakončili mnou vymyšleným 10. blahoslavenstvím, které již jistě také znáte zpaměti, jako po hře všech předchozích 8 a 9. vymyšlené a tedy "Blahoslavení, kdo přijeli na setkání katechetů...( a můj a Pavlův operativní doplněk)" Takže taky smích. 

Při pexesu, aby toho nebylo málo, Markétu napadlo ještě "čtyř - pexeso", kterému jsme odborněji dali název "Kvarxeso", tedy, že se hledá zaráz všechny 4 části jednoho blahoslavenství, tedy obě barevné a obě černobílé. A aby bylo dáno zavděk i nejmenším, vzpomněl a vytvořil Pavel z A4 papíru na hru "Nebe, peklo" oblíbenou skládačku, kdy si vybere číslo, blahoslavenství a k němu druhou polovinu. Tak to asi vše k nové hře, která vyfocena výše. Ještě by se nějak dalo vymyslet i kvarteto.

NEDĚLE

Neděli jsem si myslel, že si užiji po svém v již zmenšeném kolektivu katechetů a těšil se na večerní pizzu, obojí marně, jediný předpoklad, který paní katechetka Zdeňka, za čež ji patří dík velmi dobře zorganizovala dopravu zpět autem, stejně jako Terezce, která nás vzala až domů. Nestihl jsem sice navštívit baziliku a svého "pana faráře" A. C. Stojana, ale byl to vynikající bonus, že jsem měl pak nedělní odpoledne volné a mohl si trochu odpočinout. 

Po ranní modlitbě a snídani následovala pracovní schůzka vedená podobně jako metoda tria, akorát v pěti, takže by "páté kolo u vozu", ne, to ne. Na téma "Formace dětí a mládeže", kdy jsme se opět zázračně poskládali do skupin, skoro zprav. stejných, spíše však podobných, jako jsme vytvářeli pomůcku, my jsme rádi přijali do skupinky i paní katechetku ze Šumperka a byly stanoveny zhruba 3 skupiny témat. Výstup jsme odevzdávali skoro jako ve formě probíhající synodální cesty. 

Nejprve se tedy nastřelovala témata, následně se rozdělily skupinky, potom se 30 min sdílely společně, 5 minut ticha a 15 minut vlastních závěrů a modlitby.

Mnoho dojmů, zážitků a závěrů ze setkání katechetů jsme potom probírali také při jízdě autem, kde jsme se tak více seznámili a sblížili, což bylo opravdu perfektní.

Naše utvořená skupinka se zabývala propojením náboženství s farností. A měli jsme k tomu opravdu co říci. 

Aniž bych se dotýkal konkrétního výstupu ze skupinky, který vše v duchu tria měl řešit pozitivně, je to pro mě téma, které mě jako katechetu opravdu trápí, aby děti to náboženství měli jak v životě použít. Otázka smyslu je totiž také motivační otázkou života křesťana, kterou, zdá se mi, moc neřešíme a pak se můžeme divit odlivu, když děti nevědí, k čemu to je. Rodiče ani církev jim k tomu mnohdy příliš nepomohou a tím méně jen katecheta. Zdá se tristní, jak málo se v rodinách žije křesťanství a jak zázračně se nachází rodina, která se opravdu společně schází k modlitbě, ne jen na mši svatou či náboženství.

Ač o tom tak nadšeně píšu, píšu to přece jen v pondělí, popravdě mě tento program (tato zmíněná část) vůbec nebavil, i když jsem se bavil, bral jsem to pracovně a je neděle. Mám se snad zpovídat z toho, že pracuji v neděli? A už slyším některou katechetku z Centra: "Však je to jenom jednou za rok." Ten bod měl být už včera, ale kdy?

Mše svatá v neděli v papučích byla oblažující. V kapli teplo a klouby se tak ozývaly velmi mírně, spíše reagovaly na množství schodů denně několikrát mockrát šlapaných, takže na schodišti už jsem si dělal i četné přestávky, ale mši svatou jsem prožil. Na konci mše svaté jsme dostali osvědčení podepsané mj. panem biskupem, takže za námi biskup stojí (bude v obrázku trochu znehodnocené kvůli GDPR) a pak po krátkém sbalení a konečně taky trochu seznámení s Valmezkými katechety byl oběd, vynikající řízek s bramborama a před tím vývar, což byla poslední věc setkání katechetů.

Pak jsme společně nasedli do auta, které řídila paní katechetka Terezka, vedle paní katechetka Jana a já, jeden z katechetů, nejen vzrůstem jeden z nejmenších, vzadu. Celou cestu jsme prožili setkání katechetů znovu a vnímám, že je dobře, že bývá a věřím, že i bude další zase za rok, tak, dá-li Pán. Terezka nás ochotně dovezla až domů a stihnul jsem ještě krátce povyprávět panu faráři, než na druhý den jsem přepsal tudle dlouhou stať, kterou jsem nakonec přepsal trochu jinak, než ji mám v deníku, za to s krátkým odstupem času.

Nedělní večer ještě přišlo společenství evangelizační buňky, ze kterého jsem se omluvil, navštívil jsem je jen krátce, protože dalšího pracovního výkonu už jsem nebyl moc schopen. Krátce jsem s nimi promluvil, pomodlili jsme se chvály a víc už jsem nesdílel.

S Valmezskými katechety se,  tedy doufám, setkáme brzy na setkání katechetů děkanátu, které mě osobně tolik chybí. 

Osvědčení

Skutečnost, že  jsem potřeboval se setkávat byla pro mě hlavní motivací účastí na kurzu. Chtěl jsem také se obohatit o pohled pracovníků Centra, jejíž učebnice používáme, ač to pro mě bylo spíše inspirační na poslouchání, nedávalo mi to příliš nových poznatků, vlastně skoro žádné, až jsem se opravdu někdy krutě nudil. Stálo mi to však za setkání, novou motivaci a vlastně také trochu té formace. 

Pro samotný kurz, mohu -li k tomu co říci, si myslím, že by bylo dobré lépe vytyčit cílovou skupinu a to především těch katechetů, kteří mají obtížnou možnost získat jinou teologickou formaci, protože služby katechety je církvi zapotřebí, ale možnosti si je získat jsou silně omezené tím, že kurzy jsou pro mnohé časově dost náročné a taky daleko. Je vůbec perfektní, že na tento víkend přijeli účastníci kurzu z celé republiky a zajisté ocenili tuto konkrétní formu kurzu.

Samo osvědčení mi dává lepší půdu pod nohama, že nechci zanedbávat průběžnou formaci, ačkoli mám vzdělání z CMTF, které mě zase uvádí více do hloubky učení církve.