Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak se bojím výšek

11. 1. 2023 7:05
Rubrika: Jen tak

No, tak jsem zase výše na žebříčku nejaktivnějších blogerů. Musím říci, že mi to nevadí, ale nemám z toho nějakou zvláštní velkou radost. Popsal bych to asi svým vztahem k výškám.

 

Nemám vyloženě fobii, že bych nemohl vylézt na věž, ale potřebuji jistoty pevné půdy pod nohama. Stejně tak umím plavat jen, pokud dosáhnu na dno, protože potom nemám pevnou půdu pod nohama a plavat neumím.

 

Když jsem byl malý, několikrát jsme šli na věž sv. Mořice v Olomouci. Vždy jsem byl schopen vylézt jen do půlky až do svého asi 15. roku života, kdy dnes kněz, tehdy bohoslovec AKS při ministrantském dni, kdy jsem to udělal stejně a nechtěl jsem výš, P. Antonín Hráček, mě přesvědčil a já jsem po prvé viděl Olomouc jako na dlani.

 

Nepřestal jsem se lehce bát, ale nedělá mi od té doby problém vylézt na vyhlídku věže, i když se tak trochu hodně bojím, jsem dokonce schopný přesvědčit i jiné, třeba děti, které se bojí, když se v kostele jdeme podívat na zvony.

 

Ve 30 letech jsem s panickou hrůzou usedl na palubu letadla a tato hrůza se změnila v úžas, který si snad budu pamatovat do konce života. Letem do Říma jsem se modlil růženec a nad Alpami se tyčilo rozjímání o hoře Tábor.

 

Toho roku, a dá se to přepočítat na přesné datum, končil rok sv. Pavla a mě nebylo ještě 31, byl březen a uprostřed pobytu začínala postní doba. V deníku přesně daný den jsme vystoupali na kopuli sv. Petra, pamatuji si každý detail.

 

Co se týkalo však fotodokumentace, raději nabízím fotky někoho jiného, protože ty moje dokládají strach z výšek a také z toho, že v té výšce neudržím fotoaparát, který by spadl na svatopetrské náměstí. V té době to byl celkem drahý kousek.

 

Mám tedy i svoje fotografie, ale všechny zachycují Řím se zábradlím. Ano, potřebuji pevnou půdu pod nohama, nemám rád, když jsem ve vzduchoprázdnu.

 

Také relativně nedávno jsme byli s ministrantským putovním táborem ve Spyšské kapitule na Slovensku a první zastávkou byla Katolická univerzita v Rožumberku, kde byla také prosklená mezipatra na schodišti. Naštěstí nikdo nepostřehl, že čtyřicetiletý chlap se bojí.

 

A podobně by se dalo psát dál...

https://www.signaly.cz/fotky/24888/550418

 

Chtěl jsem tu dát obrázek, ale Signály s tím mají zrovna problém. Tak ho mám založený a doufám, že brzy se problém vyřeší.

Zobrazeno 238×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio