Autobus a něco za jednotu

Byl jsem už na mnoha ekumenických bohoslužbách a jednáních mezi duchovními různých církví především na Hranicku, neboť v Zubří jsem jen obyčejný pěšák, který nasedne, kam je třeba, jinak duchovní mezi sebou komunikují a zjistil jsem, že trochu více, než jsem si myslel, což je velmi dobře.

Někdy v adventu byla ekumenická modlitba v dřevěném sborovém kostelíku evangelické církve v Rožnově, po ní nás otec místoděkan pozval na večeři, kde bylo znát vřelé přijetí všech, co tam seděli u guláše.

Minulý týden jsem se neúčastnil ekumenické bohoslužby v rožnovském farním kostele Všech svatých tak trochu i kvůli svému zdraví, které mě tak trochu teď v té nepodařené zimě trápí. Zatím neplánuji se účastnit ani příští týden na Obrácení sv. Pavla v Malé Bystřici, protože se tam asi nebudu mít jak dostat, a i kdyby, mám letos na programu podle mě trochu důležitější věci, od kterých jsem často odháněn jinými aktivitami.

V postní době bude ekumenické setkání ve farním kostele v Zubří, které bude spíše modlitební, takže po "koronavirové krizi" se setkávání rozjela ve větším, než byla před tím. A oproti loňsku, kdy naopak Hranice byly aktivní, teď jsem od nich nedostal žádný signál, že by se měli tam křesťané setkat, ale věřím tomu, že se setkávají také.

Včera, na památku Panny Marie, Matky jednoty křesťanů však jsem zaznamenal něco, co by mě na Hranicku ani nenapadlo, že se vyslal autobus poutníků a někteří poutníci ještě dorazili auty do CB ve Velké Lhotě. 

Vzhledem k tomu, co prožívám zdravotně, kdy z předvčerejší mše svaté si vůbec nepamatuji, jak jsme se dostali z proměňování k pozdravení pokoje, sice nelituji, že jsem tam byl, ale byl to pro mě kříž to vydržet. Každé povstávání a stání byl problém a stoupání do kopce rovněž. Ano, bolesti mě trápí, ale lékaře se mě ještě navštěvovat nechce, doufám, že problémy s klouby ještě vydržím, nemám rád lékařská omezení.

Autobus poutníků byl veselý, moje nálada poněkud provokační, hlavně jsem nastoloval provokační témata, až nakonec lehce provokačně pan farář, náš otec Pavel mluvil v kázání o Fatimě, což předpokládám, že evangelíci ani CB ani netuší, kde je a co se tam stalo, nicméně i na téma vesměs mariánsky nebiblické promluvil velmi hezky a civilně, takže naši milovaní bratři se zřejmostí nepoznali, že se jednalo o kázání vpravdě katolické. Jeho poselství rozhodně nebylo o našich drobných sporech ve víře.

Téma jsem letos neviděl ani z rychlíku, protože z Hranic se nikdo neozval, abych zprostředkoval materiály, ale bylo řečeno a velmi hezky provázeno, že jsme si všichni rovni. To, že jsme si všichni rovni, nevím, zda bych našel v Bibli, ale asi to tam někde bude, myslím, že sv. Pavel říká, že všichni jsme jedno v Kristu Ježíši, tedy něco v tom smyslu.

Dalším důležitým bodem pro mě je současná prezidentská kampaň, která provázela už předchozí alianční týden modliteb, který provozují nekatoličtí křesťané, ale týká se časově i toho našeho týdne modliteb za jednotu, při bohoslužbě to zmíněno však nebylo nebo jsem nedával moc pozor, nicméně za politiky se máme modlit, ale netahat je do bohoslužeb jako objekty zájmu.

Dalším důležitým tématem, které všechny oslovilo byla válka na Ukrajině. Ve sboru byla přítomna sestra přímo z Ukrajiny, která se Ukrajinsky modlila nejen žalm, který přednášela, ale také v bloku modliteb za Ukrajinu vlastními slovy, kdy podle sdělení o. Pavla se modlila za milost pokání pro prezidenta Putina a projevila tak lásku, kterou dává Ježíš za vzor, když v evangeliu říká: "Milujte své nepřátele..."

Podobně jako u nás, se dá vyzdvihnout pohostinnost ostatních církví, takže v CB nás pozvali ještě na kafe a buchtu. Jen bych tak trochu s úsměvem podotknul, že v hranickém CB jsme měli chlebíčky, jednohubky, maso, mandarinky, pomeranče, banány, hrozny, jablka, zákusky, buchty, kafe, čaj, mošt, limonádu a mělo to vyjadřovat taky agappe, nikoli "lukulské hody". 

Po té stránce byli sice trochu skrovnější, ale třeba podotknout, že na hranické straně pouze v katolickém kostele a v letním čase v husitském a později v podzimním v hranických kasárnách  bylo kolem 100 lidí a to velké agappe jsme museli napodobovat všichni, takže nakonec nejvíc práce s tím měli katolíci, v ČCE a v CB a také 1x o výročí Jana Husa v modlitebně CČSH v Hranicích v zimě se pohybovala návštěvnost okolo 30 duší.

Z toho pohledu skrovnost pohoštění v CB ve Velké Lhotě byla naprosto na místě, když si uvědomím, že dřevěný kostelík ČCE v Rožnově, pravděpodobně i farní kostel v Rožnově, jakožto onen CB sbor ve Velké Lhotě byly naplněny vždy počtem převyšujícím 50 duší, lehce se blížícím ke 100 a že ti, co přijeli autobusem stejně ani s velkými hody nepočítali a ono pohoštění, ze kterého jsem nic nevybral, protože pro mě to nebylo čím zajíst, bylo zcela vyhovující a přívětivé.

Sám za sebe bych ve věci liturgických postojů více sdílel jednotu a nedělal bych z toho takový tělocvik, ale to jen z toho, že mi nebylo dobře a zůstat stát na každou modlitbu bylo pro mě fyzicky nad moje síly, přesto jako i někteří další, jsem se snažil hrdinně držet a udržet.

No a mám tu taky ekumenický video, pokud teda půjde spustit, jakože by to jít mělo: