Mikuláš, všichni svatí a Abraham

V adventních osnovách pro výuku náboženství je docela narváno. Je vhodné, aby děti byly připraveny na Vánoce, tak musí stihnout Pannu Marii, sv. Josefa, Zvěstování Páně, Navštívení Alžběty, Ježíše v Betlémě, adventní věnec, sv. Lucii, sv. Mikuláše, roráty a ideálně ještě nacvičit nějakou vánoční scénku a koledy a možná ještě také Zjevení Páně, protože až se vrátí po prázdninách, tak už bude brzy po Vánocích a všechny ty naznačené látky budou naráz "s křížkem po funuse", přičemž každá z nich vydá na nejméně 1 vyučovací hodinu, tak bych tedy doporučoval v prosinci, aby náboženství bylo zařazeno do rozvrhu na každý den, jinak se to všechno nestihne.

Některé školy ještě před Vánocemi mají vánoční koncerty, besídky, docela dost se o Vánocích mluví i světsky, do toho všeho ještě přijde, že právě při tom, co říká škola a co náboženství jsou některé věci v rozporu, takže je třeba to napravit. A aby toho nebylo málo, tak koledy jsou všude možně, nejen při akci "Česko zpívá koledy", ale hlavně v supermarketech a doma také je mnozí chtějí zpívat, takže se poslední roky stává, že když slavíme Vánoce, svět už má po nich.

To však není úplně nutné nadhazovat, vždyť je to samozřejmost dnešní doby a každý katecheta to vnímá, že před Vánocemi jsou děti úplně zlaté a má vynikající příležitost je naplnit vědomostmi, o čež by se měl zajisté pokusit, i když, jak jsem zjistil v hodině těch nejstarších, tak mezi žáky náboženství není zrovna moc téma, které by se příliš probíralo, tedy alespoň v Zubří.

Tak si mám teď jedinečnou možnost, no vlastně obvyklou možnost, se zase o kousek zážitků s náboženstvím podělit v tomto svém blogu a možná i nabídnout kolegům katechetům, i když nevím, zda to vlastně využijí.

V pondělí mám tři náboženství a jak shora nadpis hlásá, každé mělo trochu jiné téma. 

Náboženství s letošníma prvňákama jsem stylizoval do vyprávění o sv. Mikuláši, ovšem patřičně krátké, protože jsem byl slušně požádán, abychom skončili dříve a děti šly na oběd se svými spolužáky. Tedy do třídy sice Mikuláš nepřišel, ale děti věděly, že Mikuláš dělal své dobré skutky tajně a taky v noci. V noci se spí, tak se položili na lavici: "Městečko Zubří usíná. Dokud jsou všichni vzhůru, nevychází Mikuláš, aby se neprozradil. Mikuláš čeká na vhodnou příležitost, aby dal dětem skrovný dárek. Mikuláš prošel, můžete vstávat a nezapomínejte být štědří a vyhledávat dobro!"

Nikdo z prvňáků nebrečel, všichni pak ukázněně přešli na oběd. A já jsem měl volno, které jsem využil také k modlitbě růžence, což se mi ve škole jen tak nepodaří.

U druháků (což jsou loňští prvňáci) jsem to chtěl udělat podobně. Je to velmi hlučná třída. Za normálních okolností podle zvuku přesně vím, kde je. Jenže tentokrát děti byly ještě na obědě, takže já se v klidu pomodlil růženec a ještě popřál mamince k narozeninám. Přicházející děti jsem nechal vejít do třídy, aby si ještě užily přestávku, než začneme. No, užívali si plnými doušky.

Normálně mě ještě docela zlobívají, i když oproti loňsku se výrazně polepšili, tentokrát však se stal docela zázrak, když jsem vešel do třídy a viděl v rukou jednoho z nich ukazovátko. Nevím, kde ho našel, to ukazovátko už tam muselo být nejméně od začátku školního roku, tak jsem ho zabavil a zapomněl ve svých rukou nikoli s úmyslem ho ukrást či jím udeřit někoho z nich. Nevím, jakou náhodou se tam v podobnou chvíli ocitla paní učitelka se slovy: "Vidím, že už to máte v rukou...", načež jsem ji odpověděl: "Nebojte se, tím je nechci praštit..." A nezbedné děti už naráz byly všechny v lavicích, což byl zázrak, který by mě nenapadl a já mohl zahájit výuku: "Milé děti, víte, já jsem s tím nástrojem nebezpečný. Když jsem jednou hrál Lakomou Bárku a měl jsem roli Kubáta a v rukou cepín na mlácení obilí, opřel jsem se do té role, a už to bylo: I ty prevíte... I ty padouchu...Dobrý?..."

Tak dostali do začátku skutečný příběh, který se mě na Antiochii skutečně opravdově stal. Mohli jsme klidně začít modlitbou, byli úplně zklidnění. Někteří se mě stihli omluvit, že zapomněli učebnici. "Pro dnešek mě to nevadí." 

Než jsem však pojal úmysl začít příběh svatého Mikuláše, ale spíše je tím trochu zkoušet, protože už to měli loni a taky ve škole, naráz jsem si uvědomil, že bych jim mnohem více potřeboval zdůraznit, že těmi Mikuláši mohou být taky a dokonce nejen těmi Mikuláši, ale každý svatý přece se snažil o to, aby se dostal do nebe a začínal jsem rozebírat jejich svaté patrony jednoho po druhém a začal od toho, který nejvíc zaujme jejich pozornost, svého sv. Vojtěcha jsem pro tentokrát vynechal. A tak sv. Mikuláš byl tím posledním svatým, kterého jsme si připomněli stejně jako loni bez mitry, berly a ostatních ozdob. Jen jsem poněkud podotkl, že měli trochu neklidné spaní a že ten Mikuláš to s tím utajováním dobrých skutků neměl vůbec jednoduché. No a pak pár bonbónů mě zbylo a dokonce jsem zjistil, že přesně tolik, kolik jich je, využil jsem vhodné příležitosti a za odpověď na otázku dostali přidáno.

Ráno však, když jsem si připravoval náboženství, potřeboval jsem si hodně připravit to poslední a protože jsme měli probírat Abrahama, tedy praotce národa Izraelského, začal jsem malovat strom podle nikoli Lukášova evangelia, aby si tento příběh propojili s celým adventem, kde vlastně také čekáme na Spasitele a do třetího náboženství se mě podařilo napsat všechna jména všech 3x14 pokolení, jak Matouš píše. 

Strom vypadal hezky, konec konců, nevím, jak je to možné, že tvůrce metodiky nenapadlo, ale mají tam přece deník stromu a 3 kapitoly Abrahama, tak proč to v adventu právě nepropojit s čekáním na Mesiáše a s celým rodokmenem Ježíšovým. Přesvědčil jsem, aby si opsal všechna ta jména do sešitu a klidně jsem mohl vyprávět o Abrahamovi i o adventu a Ježíšových předcích. Sledoval jsem tu úžasnou trpělivost, s jakými si píše ta neznámá jména s vědomím, proč si tato jména píše a proč se zabýváme praotcem Abrahamem. 

Ono původně jsem to chystal na zastupování pana faráře u 4. a 5. třídy na nové škole, nicméně pan farář nakonec bude moci náboženství si odučit sám, což mi ovšem oznámil, netuše, že už jsem nachystaný až večer potom, co jsem se s tím skoro celý den namáhal. 

Nicméně z této zkušenosti vím, že je to výborné cvičení trpělivosti u cílevědomých dětí tohoto věku a navíc také vhodné zopakování si práce s biblickým textem, což je ostatně to, co jsem chtěl jako hlavní napsat do tohoto článku.

https://www.signaly.cz/fotky/86683