Studentská středa a konec prokrastinace

Je skvělá výmluva, že nemáme čas. Pořád se dá najít cokoli lepšího, než je studium. Potřebuji mít nad sebou "Damoklův meč".

Když už je předsevzetí tak silné, že začnu, tak se vždycky najde něco užitečnějšího. Jenže, já chci studium dokončit. 

Tak ten první krok, po tom, co mi bylo jasné, že jsem prošvihl další termín odevzdání práce a přihlášky na státnice obvykle bývá cesta na studijní oddělení a ujištění se, jak postupovat dál.

Z prvního kroku nakonec byl jen telefonát, který jsem neustále odkládal, až jsem si řekl přesný čas a o 15 minut později zvednul telefon.

Ano, teď se aktuálně vymlouvám, že jak jsem si zlomil ruku, mám méně času někam cestovat, protože podstatný čas zaplňují rehabilitace, takže mě musel stačit telefonát, ostatně na studijním taky šlo tak o pěti minutovou záležitost.

Bylo to velmi příjemné. Rozhovor plynul krásně a bylo mě potvrzeno, že můj záměr, když už to tak dopadlo, bude nejlepší odevzdat práci na další termín, kdy už bliká červené znamení povinnosti a zároveň se přihlásit i na státnice.

Moje předsevzetí studovat a pokračovat v zaseknuté diplomce musí být tím větší, aby předčilo vše ostatní. Prostě na to musí a chce být čas.

Říkám si, že mohu něco užitečného udělat pro farnost. Proč ne. To prostě udělám, ale musím myslet, že i studium musí mít konkrétní místo.

A tak loni jsem začal dělat studijní středy. Bylo to velmi dobré. Tak dnes je středa, už jsem svůj záměr řekl a už chci a musím udělat konkrétní věc. Prostě a jasně a zcela konkrétně začnu. 

Pro farnost jsem už udělal dost a pro Signály teď tento článek a jedeme dál, prostě už to musí a chce být a musím se k tomu neustále povzbuzovat.

Díky moc všem, kteří na mě, nehodného, nedbalého, líného a neprospívajícího studenta myslí. 

Dáno na svátek Posvěcení Lateránské baziliky 2022