Před tou svatou Kateřinou...

Tak nevím, asi jsem přepracovaný či co, ale dnes jsem si udělal trochu radosti s dětmi, když zítra v Zubří budou hody na sv. Kateřinu.

Ano, tento čas prožívám náročně. Ruku už mám podle doktora uzdravenou, Bohu díky. Rehabilitace mě zabíraly celkem hodně času - 3x v týdnu na jednu denní dobu + povinnosti další vůči farnosti, studiu, rodině a dětem, které učím náboženství.

Pondělí je pro mě zabitý den - děti mám krásné 3 hodiny, když není přítomen otec Pavel, tak i 4 a ještě ve čtvrteční den nejméně jednu náhradní. Příprava jedna část dne, realizace druhá a spolčování třetí, takže vím, že víc nezbývá.

Úterý normálně nemám žádný příliš závazný program, jen od sv. Anežky České se rozjel jako vždy v mé rodné obci divadelní festival - prestižní, celorepublikový "O Václava z Václavova" a na tom nechci chybět.

Jelikož na sv. Alžbětu Uherskou se udělalo volno, rozmyslela se část farnosti, že bude další setkání synodální skupinky. Ó, jak bych potřeboval dar bilokace sv. Vojtěcha. Všem jsem sděloval, že nemůžu, mám jiný smysluplný program. Chápali, ale bylo jim to líto a bylo to takové "Kdybys tu byl..." - výčitka, jak z evangelia o Lazarovi. Pan farář mi to posléze taky neulehčil, ale nepíšu to, abych si ztěžoval, pouze konstatuji fakta. Nejsem důležitý a bylo dobře, že to bylo beze mne, ať si o tom myslí kdo chce, co chce.

Při tom všem v Zubří máme sv. Kateřinu a to je třeba řádně oslavit, opravdu řádně a ještě, když se udělalo tak skvělé volno.

Že farnost si zorganizovala vynikající hodové posezení, z toho jsem měl radost, sotva jsem se to dozvěděl už někdy v září a také i po tom, co se to skutečně odehrálo, protože to byla fakt dobrá akce, na které jsem byl účasten, i když stále probíhalo "O Václava z Václavova", ale polovinu divadel už jsem viděl na permanentní vstupenku a druhou polovinu za mě shlédl jistě někdo jiný. Byly to fakt výborný kousky.

Mimo jiné, abych pojistil, že budu na tom posezení, domluvil jsem s našimi skvělými zuberskými ministranty schůzku hodinu před tím. Při schůzce jsme si sv. Kateřinu přiblížili také a vyhodnotili ministrantskou soutěž. První odměna ministrantské soutěže byla luxusní: za životopis svého křestního patrona napsaný ve 4 krátkých větách vítězové získali drobný dárek od pana faráře, takže získali, že si s nimi otec Pavel upeče pizzu, kterou mají moc rádi.

Nějakou dobu mě otec Pavel nabízel cursiové  posezení zvané ultea v Olomouci, ale při těch všech akcích, jsem na to měl opravdu chuť, že. Ovšem bez brblání některých ptajících se, proč jsem tam nebyl, se to neobešlo. Nejsem otec Pio ani jiný svatý, abych měl schopnost být všude. Krom toho to nebylo bez mé účasti, protože co se při agape nesnědlo, postupovalo dále přes účastníky, kteří to mohli dát k jídlu ostatním, takže jsem měl z toho ještě pondělní snídani.

Samotné posezení jsem si výborně užil. Děti měli skvělou zábavu - herní koutek, fotbal, kuželky, dospělí poslouchali živou hudbu a také se živě bavili v místním MA (multifunkčním areálu), obsluha byla skvělá, ceny mírné, součástí oslav byl i skvělý raut, pití si platil každý sám, ministranti na můj účet, který jsem si ovšem nechal od pana faráře řádně proplatit, aby to bylo spravedlivé, avšak své pití jsem si platil sám, neb obsahoval i nápoje lehce více méně alkoholické, jak jsem sdělil i spolužákům, když jsme se bavili o třídním srazu: "Nicméně tak bohatej zase nejsem, tak jenom nějaká ta slušná runda, třeba čaje. O farním posezení jsem vypil 3 a měl jsem dost. Všem jsem říkal, že piju čaj a on to byl tatranský." Žádný z účastníků nepožíval alkoholu nadměrně, všichni byli ve výborné kondici.

Pak byla slavná mše svatá na Krista Krále. Kadidlo kouřilo jako vždycky a v kostele bylo bílo ještě odpoledne i po druhé mši. Mezi tím se 4x vystřídali různé sbory na zkoušku, pan farář odjel na dovolenou a sešla se skupinka Evangelizační buňky. Ano, nezaměstnaný katecheta či pastorační pomocník. Začínám mít vážnou obavu o dodržování 3. přikázání desatera. Ne, to není práce, to jsou modlitby věřících.

Pak přišlo kouzelné pondělí. Kromě příprav náboženství bylo také třeba vyřídit nějaké technické náležitosti a pohřby, ano celý den byl fofr, nicméně jsem lenošný pastorační pomocník, který si jen a jen ztěžuje na to, kolik má práce, ale nikomu nic neřekne, jen tomuto deníku, dá-li se to tak říci. Dělám to rád, i když za to někdy dostanu patřičně...

Kdyby alespoň v úterý bylo volno, jak to mají kněží. Co jsem v Zubří, den se naplní rychleji, než vůbec stihne začít. Už v pondělí mě přišel mail, což je vlastně příčina, proč toto povídání je v této rubrice, že máme zase katechetický on-line minikurz. V setkání před 14 dny jsem trochu objevil smysl minikurzu, když se začla probírat vývojová psychologie. Spát jsem u toho nemusel a tím víc jsem se těšil na to, když jsme se měli učit, aby se všichni cítili ve skupině dobře. Vyšlo z toho několik výborných podnětů, ovšem i ty se dají sepsout. Jo pro povzbuzení katechety dobrý. Loňskou katechetickou krizi mám za sebou, účel těchto setkání, že se setkáváme je vynikající. Příčinou mé katechetické krize byla vlastně rozepře s paní kolegyní katechetkou, ale to je třeba už nechat stranou. Není mi za potřebí na to vzpomínat. Nicméně večerní program je jasný a ranní vlastně taky a to mezi tím taky.

Středa je jako studijní den. To, co jsem všechno řešil mimo studium taky není potřeba příliš prohlubovat. Konečně však po dlouhé době jsem si mohl při práci poslechnout katechezi papeže Františka. Teď vím z ní jen to, že byla moc krásná a že si pamatuji nedělní anděl Páně díky nedělnímu kázání jáhna Martina, který velmi pěkně a tak, jak jsem si to nikdy neuvědomil, což je na Bibli strašně moc hezký, že je pořád stejná a pořád je v ní něco nový. Došlo i ke studiu a nákupu, tedy ke studiu jen v tom smyslu, že jsem si rozvrhl část diplomové práce.

Se čtvrtkem, dnem před svatou Kateřinou bych v tuto chvíli asi nejradši seknul, kdybych neměl mnoho pozitivních motivací a věcí, co se stali, i když byla využita každá minuta a teď je půl desáté a ještě jsem ani nevečeřel a klidně pokračuji dál, protože víc už se nic podělat nemůže. Udělalo se mnoho dobrého, byť jsem byl přezaměstnán víc, než dost.

Brzy ráno začalo mší svatou se sestřičkou klariskou, která jela do blízkých lázní. Nevěděl jsem, kdy začne, nebylo mi to řečeno, nicméně to neva. Pak byly do kostela doneseny lampy - mnou, prý jsou lehké, to vysvětlujte mé ruce a následně jsem se začal připravovat na katechezi, ale musel jsem dořešit ještě spoustu věcí jako svou návštěvu Potštátu a Partutovic, o které farníkům raději neříkám, ale chci si odpočinout a nehodlám být přemlouván k něčemu jinému. V sobotu má být duchovní obnova, už se na ni těším, ještě jsem to nestihl říct ani panu faráři, nebyl čas.

Když jsem začal rozmýšlet nad tím, co bude v nábožku druháků, napadla mě skvělá myšlenka, kterou jsem rozvedl do zamýšleného domácího úkolu z úterního on-linu, takže jsem napsal i domácí úkol a vymyslel aktivitu, proč vlastně jsem napsal tento zbytečně dlouhý článek a kterou bych chtěl sdílet, takže teď:

"Dobrý den, děkuji moc za poslední seminář. Myslím, že mi trochu pomohl i s problémem, který teď řeším ve 2. třídě a tak jsem si dnes, k příležitosti zítřejší sv. Kateřiny, mj. patronky města Zubří, nachystal pro ně aktivitu, ... "

Našel jsem si krásný obraz sv. Kateřiny, ke kterému jim něco krátkého řeknu, krátkého, protože je budu muset vytáhnout ze školy a vrátit zpět no a taky proto, ... (nelze vytahovat osobní věci). Ten obraz je podobný tomu, který máme v kostele. Obraz jsem rozstříhal zvlášť pro kluky a pro holky, což je přirozeně rozdělí na skupiny bez hádání kdo bude s kým a poschovával na různých místech farní místnosti. Předpokládám, že hra bude velmi rychlá a za odměnu dostanou nálepku se sv. Kateřinou. 

Pak půjdeme ještě do kostela, kde jim ukážu křtitelnici a řekneme si také něco o křtu. Budou to mít jako odpočinkovou hodinu, protože normálně mívají náboženství v pondělí, ale to jsem zastupoval pana faráře u třeťáků, takže vlastně mají náhradní výuku.

Aktivita druhá: Když už budem v tom, napíši na papír různé atributy, rozstříhám je po slovech a děti budou mít za úkol vybrat ty správné, které náleží sv. Kateřině.

A přesně tak jsem to udělal. Radost jsem měl i z výsledku, ač to může být relativizováno a je potřeba to relativizovat, co si budem povídat, ale každopádně k zcela jistým a nepochybným pedagogickým cílům jsem došel a dokonce, ač je to nezvyklé, jsem si tím mohl být jist.