Přepsaný deník 16. Antiochie v Loučce u Lipníka

Na Antiochii si nějakou dobu budu brát svůj notebook, takže psané deníčky se stanou od Loučky definitivní minulostí. V Loučce jsem byl pastoračně jako pastorační asistent a byl jsem na Antiochii v podstatě nejbližší asistent vedoucího Vládi, jelikož se zde ně mě vztahovala pravomoc mimořádně udělovat svátost oltářní a tak jsem vedl i bohoslužby slova.

Ten původní deníček i s obrázky se dá tady stáhnout: https://vvrh.signaly.cz/1108/antiochia-2011-loucka-u-lipnika

Reprezentativní fotografie našeho turnusu jsou k dispozici na Antiochii: https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/3590632

You tube jsem ještě moc neprovozoval, to bude až následující. Článek vydám na sv. Františka, protože byl skvělý evangelizátor a v Lipníku mají filiální kostel a nad Loučkou ve Slavkově zrušený  a komunisty zabavený farní kostel, dnes snad už ani Kulturní dům, sv. Františka.

Přepsaný deníček je zde:

Deník Antiochie v Loučce

Rok 2011, turnus C konaný ve dnech 29.7. – 13.8.

Statistika

Antiochii zde budu prožívat tedy po šestnácté, z toho v 15. obci a 15x na Moravě, v nejtradičnějším turnusu C a opět s pozdním příjezdem, protože přijíždím po farním táboře. Bude to 3., resp. 4. Antiochia v působišti FARKA (Jezernice, Potštát a Podhoří a teď Loučka).  Je to snad první Antiochia, která sídlí opravdu mimo obec působnosti v budově revíru patřící v současnosti ZD Jezernice. Zároveň přes den užívá objekt místního kulturního domu. Farníky zde znám již 6 let, ale poslední dobou navštěvuji Loučku velice spoře. Do kostela jich v neděli chodí asi 50 z 500. Musíme se mnoho modlit za to, aby Antiochia zde měla ovoce. Již teď se těší všeobecné oblibě místních lidí, ale otázka je, jak dosavadní návštěvníci bohoslužeb přijmou farníky, kteří do kostela začnou chodit. Farnost je vztahově velice narušená a má problémy přijmout autoritu kněze, alespoň tak to tedy vnímám v současnosti. Na této Antiochii jsem z poloviny na dovolené a z druhé pracovně, neboť pro světové setkání mládeže v Madridu v druhé polovině turnusu bude třeba se alespoň několikrát v týdnu otočit na faře v Drahotuších. Podobně jako v Cotkytli počínaje, ve Zborově i v Podhoří nebo ve Václavově a jiným způsobem v Hradci nad Svitavou i zde bude hlavním dopravním prostředkem jízdní kolo. Budu zde dovezen autem otce Radka, neboť první den, který hodlám v Loučce začít počasí pro jízdu na kole moc nepřeje, sic už neprší, ale stejně z tábora jsem unavený a tak přesun autem bude pohodlnější. Je to také první Antiochie, kde hodlám, a nevím, zda se mi to podaří, si deník psát elektronicky, takže ho nebudu muset přepisovat a také po prvé využiji svůj fotoaparát, který jsem dostal k třicetinám, neboť podle dosavadních informací není nikdo jiný, kdo by fotoaparát vlastnil. Fotit budu asi podobně jak na táboře, tj., že z každého dne fotky okamžitě stáhnu a budou přílohou tohoto deníku. Antiochia prožívá prázdniny podvacáté, takže to je i výročí Antiochie.

Návštěvy před turnusem

Za vlády turnusu A pod vedením P. Radomíra Šidleji jsem Antiochii navštívil jen 2x a to výhradně na bohoslužbách a na táboráku v Podhoří. Stejně tak pak turnus B pod vedením bohoslovců Marka Hasáka a Jana Berky a stejně tak jen na bohoslužbách v Jezernici a v Loučce. Byla to vždy výborná společenství plná zbožnosti a otec Radek měl z jejich působení radost. Když bych byl na těchto turnusech, byla by to též první Antiochia, a to možná i bude, kde v obci neslaví denně bohoslužbu se svatým přijímáním a dojíždí za bohoslužbami do sousedních farností, ale to rozhodně není ke škodě. V Počenicích jsme sic v úterý chodili do Tetětic, ale to bylo v rámci farnosti A v Chlumci do kláštera, který byl též ve farnosti.

1. a 2. den – pátek a sobota 29. a 30.7.

Sv. Marta a sobotní památka Panny Marie

Jak výše píše statistika, tento den Pán žehná Antiochii beze mě. Já na Antiochii myslím v modlitbách na táboře v Písařově. Pán žehná i na tomto táboře a to všemu dění. Cítím to, co jsem cítil minulý rok: „Pán Bůh je přesný, dává nám přesně to, co potřebujeme.“ Bohu díky. Podle mých dosavadních informací je Antiošáků počtově zatím 6, se mnou jich tedy bude 7.

3. den – neděle 31.7.

18. v mezidobí (byl by sv. Ignác)

Dnes už budu na Antiochii! Ráno ještě prožívám mši svatou v Partutovicích a v Potštátě a po poledni jdu mimořádně na adoraci při adoračním dni v Drahotuších, řádně pak mám až odpoledne ve 14 a v 17 je svátostné požehnání. Potom už mě veze otec Radek do Loučky se všemi věcmi a brzy vidím antiošskou šestku ve složení Vláďa, Maruška, Maruška, Martina, Petra a Michal, ke které se záhy přidám i já. V KD večeříme a po krátkém rozhovoru jedem na revír. Tam je kolečko a společná modlitba, po které už se řádně jde spát. To čeká na 23. hodinu.

4. den – pondělí 1. 8.

Sv. Alfons, biskup a učitel církve (kterého málo znám)

Pondělní den byl pro mě seznamovacím s Loučkou a taky s Jirkou, kterého už znám od oltáře, takže dnes trochu jinak a dobře. Kromě něj jsem viděl a kontaktoval samé známé a Bůh mi tento den nabídl mnoho příležitostí k děkování. Výborné byly dnešní modlitby, které měl na starost Michal; a silné bylo také to, když jsem mohl být blízko Pánu v Eucharistii a mít na starost adoraci a pobožnost s udělováním svatého přijímání, v čemž mě pověřil náš dobrý vedoucí – Vláďa. Asi si také pořídím knížku kázání našeho biskupa Josefa Hrdličky, je velice oslovující. Byl jsem také zaskočen dnešním světcem, protože jsem neočekával, že budu oslavovat Pána při vedení pobožnosti, takže světce jsem si nenastudoval a věděl o něm jen něco málo základního.

Zápis z kroniky: Prší a prší a Bůh žehná. Dopoledne se plánuje program našeho prvního týdne. Tak zřejmě ve středu bude výlet, ve čtvrtek posezení a noční hra, v pátek hry bez hranic, v sobotu Pašeráci a v neděli divadlo, dá-li Pán. Obveselují nás dnes především Jirka, Jana, později Maruška a Filip. Pan Pavel Pinček za námi přišel, aby nám nabídnul pomoc a zapůjčení věcí, které by chyběly. Tak se stalo, že jsme se domluvili i na táboráku, že by mohl zahrát. Podobně jsme se domluvili s panem Suchánkem, který za námi též přišel. Dopoledne se dobře využilo času k adoraci a odpoledne za již pěkného počasí jsme se s výše jmenovanými přesunuli na hřiště, kde jsme se vrátili ještě po večeři. Holky mírně oslovily 2 kluky, kteří tam hráli dost dobře tenis. Na pobožnosti se sv. přijímáním bylo obstojné množství farníků. Evangeliem jsme si připomněli včerejší den a uvědomili si, že hlad nemusí být jen po tělesné stránce, ale mnohem závažnější je ten duchovní. Vojta. PS: Posílil nás dnes Martin, Antiošák z Čech.

5. den - úterý 2. 8.

Sv. Eusebius, biskup

Dnešní den se Antiochia začala docela rozjíždět, Bůh nám žehnal. Měl jsem službu modlitby a modlitba mě tak provázela po celý den. Ráno bylo třeba vytisknout texty na divadlo. Přitom jsme potkali Bednářovi a požádali je o to i o divadlo a nabídli výlet na Helfštýn. Obecní hlášení vyhlásilo naše plánované akce a o Antiochii se tím dalo více vědět. Podobně jako včera, i dnes jsem dostal vedení bohoslužby se svatým přijímáním. Přijela manželská dvojice z Drahotuš. Po večeři jsem se jel podívat do Lipníka, ostatní pak šli na hřiště a zkontaktovali další děcka, s kterými si hráli fotbal. I ti snad zítra s námi půjdou na Helfštýn. Pak už jsme se vrátili do revíru, sdíleli jsme se v kolečku a den uzavřeli večerní modlitbou. Všímám si, že Loučka je docela sportovní vesnice. Když jsme šli na večeři, v KD se zrovna sešli na stolní tenis a jenom to pinkalo. To byl jen jejich trénink, čuměli jsme. A ten fotbal na hřišti, to bylo také tak a dokonce i jedna holka - Bára, která to dost dobře uměla a nebála se ran. Zítra mám spolu s Maruškou službu v kuchyni, kterou nemám šanci pokazit.

6. den – středa 3.8.

Po koupeli do kuchyně, uvařit čaj, nakrájet chleby a pak náš slavný výlet na Helftýn. Přišli všichni, kteří to slíbili (Honza, Filip, Bára) a navíc ještě Bářin bratr Jonáš, se kterým jsem rád prožil většinu výletu. Krátce jsme se stavili v Lipníku, v Týně jsme prožili obědový čas a pak už hned na Helfštýn. Komentovaná prohlídka byla výborná, helfštýnské strašidlo zelená paní byla také vidět. Potom už jsme spěchali na autobus, který nás odvezl na mši svatou a po večeři jsme tvořili společenství při fotbale i s těmi všemi, kteří s námi byli na Helfštýně. Bohu díky.

7. den – čtvrtek 4.8.

Sv. Jan Vianney

Opět jsem zahájil koupelí, pak přesunem po modlitbě do KD v Loučce, výstavem NSO a, co mě velice potěšilo, brigádou na kopání brambor, kterou jsem trávil celé dopoledne a ještě i s pozváním na oběd. Měl jsem z toho velikou radost. Odpoledne byl pak mírný zmatek s dětmi, protože bylo třeba nachystat i jiný program a nebylo nám to skrz děti moc umožněno. Pak mělo být sousedské posezení, ale lidé ve vesnici měli moc práce, nicméně tento čas se opravdu neztratil a umožnilo to většině z nás účast na mši svaté v Jezernici. Po večeři bylo třeba začít lehce uklízet a popřát také Janům Vianneům Bednářovým, což bylo velice hezké. Pro následující víkend nám bude budova KD zapovězena, neboť se zde koná svatba, proto taky ten úklid. Večer na revír přijeli otec Radek a otec Petr, aby nás povzbudili ve společenství a otec Petr jakožto nejlepší zpěvák hymny Antiochie, kterou jsem se za 16 let nenaučil, nás ji byl naučit.

8. den - pátek 5.8.

Posvěcení římské baziliky Panny Marie

Po ranním přesunu do Loučky vyklízíme pozice a přesouváme se do budovy osadního výboru. Záhy po tom vystavuji Pána Ježíše k adoraci a společně s Martinou jdeme k paní Spáčilové připravovat hry bez hranic s jistotou, že tam budeme mít na to klid. Oběd máme na dvorku, jak jsme včera sbírali brambory ve formě buchet a pak jdem opět připravovat hry bez hranic tentokráte přímo na hřišti a záhy je pobožnost se svatým přijímáním, na kterou docházíme překvapivě první. Začíná brzy po 15. hodině, jak jsme se domluvili ve společenství. Pak naplno vypukají hry bez hranic, které přerušuje déšť, tak v tu dobu byly mezihry. Po následné večeři se jdeme modlit růženec do kaple sv. Antonína a pak už na revír, kde nás bude čekat kolečko, možná nacvičování naši scénky na neděli, večerní modlitba a spánek, doufám, že brzký. 

9. den – sobota 6.8.

Svátek proměnění Páně

Tentokrát brzy z rána po koupeli se spolu s Martinem přesouváme do Drahotuš, abychom zajistili některé věci jako pozvánky na divadlo a rekvizity. Toto zabere celé dopoledne, takže nestíhám předpokládanou adoraci na 11:00 a dojíždím až o 45 minut později. V odpoledním čase po obědě u paní Volkové, kde jsme se usídlili přes nedostupnost kulturáku, máme katechezi na již 5. přikázání, pak roznášíme pozvánky, zkoušíme divadlo a přijímáme svaté přijímání. Na závěr máme pro místní mládež připravenou noční hru, zúčastní se ji 8 dětí, mládeže a dospělých. Po přesunu na revír pak děláme obvyklé věci na konci dne – kolečko a modlitba, přes noční hru můžeme jít spát již před půlnocí.

10. den – neděle 7.8.

19. v mezidobí

Dnes vstávám později, modlitby tedy stíhám jen ranní chvály a růženec cestou na revír a samozřejmě také ty, které jsme se modlili jako společenství. Mám dnes službu na kroniku, tak tu bude výpisek z kroniky, který je na dnešní den výstižný:

Tento krásný Boží den začal zajímavou snídaní v osadním výboře. Mši svatou dnes slavil novokněz, P. Michal Jadavan, který má kořeny po babičce Popové Heleně z Jezernice. Potěšil též farníky zprávou o P. Jaroslavu Englicherovi, který na čas opustil kněžskou službu a nyní se vrátil. Mezi vším se připravovalo divadlo, ale také odpočívalo. Na zkoušku dorazil i jáhen Stanislav Trčka, který s námi bude. Oběd už byl v budově KD. Na divadlo přišlo cca 40 lidí a vstupné vyneslo 607 Kč. Hráli jsme úvod k Lotrando a Zubejda, pak příběh o hřivnách zpracovaný podle evangelia. Po večeři následovala adorace a svátostné požehnání i za účasti místních dětí a mládeže – vlastně sourozenci Bára, Patrik a Michal Vyskočilovi. Následovala deštivá cesta na revír. Při kolečku jsme plánovali akce příštího týdne – v úterý pašeráci, středa posezení, čtvrtek táborák, pátek vlajky. Bůh žehnal. Jsme turnus charismatický a máme za co děkovat. Vojta. 

11. den – pondělí 8.8.

Sv. Dominik

Sic pošmourno, ale hezky. Hledaly se klíčky, tak jsme šli nakoupit, než nám někdo otevře KD. Mám dnes službu v kuchyni spolu s Petrou a jako vždy se tam díky tomu vystřídá hodně lidí. Jáhen Standa nás zavezl do Drahotuš k vyřízení některých věcí a do Hranic do Kauflandu k nákupu. Vracíme se na poledne ke svátostnému požehnání a teprve potom se peče kuře a vaří rýže. Já to mám v pohodě, mám jen tu rýži a občas nádobí, jo a taky ráno chleba jen nakrájet. Po zajímavé katechezi z 6. přikázání, na které z místních dojde Maruška, ale jen na část, spolu s Vláďou a Michalem jdeme vylepit plakáty, navštívit babičku, vyřídit hlášení a pak šup na bohoslužbu slova, jejíž část jsem natočil. Po následné večeři se modlím růženec, který jsem v kostele prospal, a hned potom jdeme na revír, máme kolečko a záhy, asi jak to dopíšu, bude večerní modlitba a dnes se konečně bude dřív spát, už se těším. Krom liturgické služby mě ustanovili i službu kroniky, no nazdar. To je tak, když si vedu elektronický deník. V Drahotuších budu zřejmě častěji, protože od zítřka jsem v pracovním procesu. Zítra budeme na mši svaté v Lipníku, abychom zařídili mši svatou v Loučce.

12. den – úterý 9.8.

Svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže

Ráno po modlitbách jsme se vydali do Lipníka ke sv. Josefovi na mši svatou a domluvili mši svatou na zítřek v Loučce, pak byla snídaně, která se mi v podstatě protáhla až do mé adorační hodiny před polednem. Pak jsem vyšel do vesnice, stavil se oblédnout Vláďovu a Michalovu brigádu, šel na hřiště k zahájení hry „Pašeráci“ a o něco později, což se stalo heslem našeho turnusu, protože to nestihli opravdu včas, se ona hra zahájila s místními dětmi. Následná pobožnost se svatým přijímáním začala včas, pak byla večeře a hráli jsme si na hřišti. Pak už jen následovalo to nejnáročnější na naši Antiochii – 1,5 km stoupání na revír. Brzy snad bude kolečko a modlitba a doufám, že i dnes půjdeme zavčasu spát.

Zápis z kroniky: Tak každý si již ozkoušel psaní kroniky, tak ji prý mám psát nadále já, takže Vás vítá firma Vojta.

Dnešní den zahájený dřívější společnou modlitbou, aby ti, kteří chtějí jít na mši svatou, ji stihli, proběhl úspěšně snad podle Boží vůle.

Ráno tedy br. Stanislav, Vláďa, Martina, Michal a já jsme prožili mši svatou v kapli sv. Josefa v Lipníku n/B (denně v 8:00) a požádali o mši svatou na zítřejší den sv. Vavřince do Loučky. 

Ostatní milovaní měli krásnou komorní snídani a pak br. Stanislav opět vystavil NSO k veřejné úctě a v poledne ukončil svátostným požehnáním. 

Vláďa s Michalem šli na brigádu k paní Gajdošíkové (Švarcové), kde strávili celý den sečením trávy. Vzhledem k současnému počasí toto čeká i na naše nástupce. 

Pro dnešní den byla dětem nachystána hra Pašeráci, kterou jsme trávili na cestě za výletištěm a v polích okolo celkem v 13 lidech.

Jelikož byla hlášena pobožnost se sv. přijímáním, uskutečnila se také, nicméně Vláďa s Michalem klidně mohli dále séct trávu, jelikož byli na mši svaté. Babičkám, kterých nechodí málo (sejde se jich i přes desítku) byla oznámena zítřejší mše svatá, která bude na jejich přání slavena za příznivé počasí a hojnou úrodu zemskou.

Po večeři se šlo na hřiště, odtamtud na revír k obvyklým úkonům. Vláďa s Michalem též navštívili paní Spáčilovou a mají něco z historie Loučky. Vojta.

13. den – středa 10.8.

Svátek sv. Vavřince, jáhna a mučedníka

Dnešní den byl pro mě docela vyčerpávající, neboť od rána jsem cítil nevolnost, která se projevovala klečením u mísy. Přesto však jsem jel spolu s Michalem do Drahotuš, zatímco ostatní měli nějakou tu brigádu nebo adorovali. Po mírně pozdním návratu – tedy asi 10 min. po 12. hodině, jsem ukončil adoraci a šel na oběd a po něm prošel vesnici s Vláďou, Michalem a s růžencem; ten již podruhé, neboť ráno jsem šel pěšky z revíru a modlil se taky růženec. Jiní šli navštívit místní starší. Pak jsem potkal pana starostu a donesl zapomenuté věci z osadního výboru, načež brzy bylo již třeba otevřít kostel ke slavení mše svaté, kterou jsme si včera v Lipníku vyprosili. Následně mělo být sousedské posezení, ale kromě Filipovy tety nepřišel nikdo jiný, než děcka a tak jsme je počestně pohostili, jak jsme měli připraveno a zahráli kufr. Pak jsme činnost na chvíli přerušili a šli přát k padesátinám panu Bočanovi, který je však měl před měsícem, načež upozornila Maruška, sousedka od Bednářů, tak jsme pokračovali v posezení dále. Filip nás pozval na zítřek do včelína. Na revír jsme přijeli včas a večerka byla docela brzy. Podobně zapíšu i do kroniky. P.S. Dnešní počasí bylo velice studené.

14. den – čtvrtek 11.8.

Památka sv. Kláry, panny

Dnes tedy opíšu to, co jsem napsal do kroniky: 

Bůh nám dal dar krásného dne. Včerejší mše svatá za příhodné počasí a hojnou úrodu zemskou byla vyslyšena. Také den následující, kdy píšu tuto kroniku, vypadá nádherně. Úroda však nebyla jen zemská, ale i lidská. Na 1 den nás posílila Maruška a na celý následující turnus Martin. Žel, Vláďa píchnul kolo. Zřejmě přehlédl hřebík. 

Ráno po snídani nás některé Filip Randus zavedl do včelína, antiošákům se to líbilo. Moje maličkost s Michalem jsme si vzali na starost kuchyň. Bylo to tak dobře, neboť jsme pobavili obchod nejen trojí návštěvou, a také získali možnost svědectví a 100 Kč, které jsme získat nechtěli.

Odpoledne jsme nenechali hřiště ladem a využili jeho služeb. Příležitostně se chystal táborák, o který se také vlastním dřevem zasloužili sourozenci Vyskočilovi, jmenovitě Bára s Míšou a Patrikem. Přišel také jejich táta. Táboráku se zúčastnilo ještě několik farníků a samé známé firmy. Z těch však, kdo byli na pobožnosti jen ti výše jmenovaní, tedy přítomní Antiošáci a děcka Vyskočilovi, kteří s námi chodí i do kostela a chovají se tam velice uctivě. 

Po táboráku jsem já zašel do místní hospody na kofolu. K evangelizaci nedošlo. Bylo tam jen 6 pánů, kteří se dobře, slušně a zřejmě nekuřácky bavili a paní hospodská. Má návštěva trvala jen 3 minuty a po vypití netočené kofoly jsem pokračoval na revír podobně jako ostatní k děkování Bohu za tento krásný den, který skončil pro mě ještě před půlnocí.

15. den – pátek 12.8

Po ránu se v revíru uklízí, pak se jde teprve snídat. Dopoledne jsem s Martinem prošel vesnicí, zahájil a ukončil adoraci, Vláďa spravoval kolo skoro celý den, holky vozily děti, ostatní uklízeli ještě po včerejším táboráku a v KD a starali se o děti, Martina s Vláďou vařili. Odpoledne jsme byli původně na sklízení sena u Volků, které však ještě nebylo suché a tak to skončilo u kafe a jako práce nástupců a opustil nás náš Martin. Vláďa s Martinou připravovali noční hru. Pak opět spolu s Martinem jsem šel na hřiště si něco zahrát s mládeží a pak už jsme čekali u autobusu na příjezd další části nového turnusu. Brzy po příjezdu Jirky a Veroniky byla pobožnost vedená již Jirkou, což se mi poněkud ulevilo a jsem rád, že to vzal. Pak večeře a nakonec jsme šli přát se stejnou úspěšností jako po celý turnus, tedy se zajímavým výsledkem, že oslavenec slavil již před třemi měsíci. Následující noční bojová hra „Boj o vlajku“ nás opět seznámila s dalšími zajímavými obyvateli Loučky, z nichž tatínek od Rosťu nám výrazně pomohl v organizaci. Zahráli jsme 3 kola, z nichž všechny vyhrála jedna skupinka, ale nikomu to naštěstí nevadilo. Mám radost z toho, že Pán nás každý den seznamuje s někým novým. Potom na předchozí pozvání pana Jaromíra jsme šli do místní hospody ke krátkému posezení, abychom pak posíleni se dostali již v ½ 12. na revír a společným kolečkem a modlitbou cca v 1:00 ukončili den. Takto to také opíšu do kroniky s vědomím, že Bůh žehnal po celou Antiochii.

16. den – sobota 13.8.

sobotní památka Panny Marie

Loučení turnusu C

Dnes se všichni sbalili a někteří z nás, tedy holky, dříve, než posnídali, rozloučili se s těmi, se kterými to viděli jako důležité. Rád jsem se k tomu připojil a snídal také později a ještě vypaloval DVD Marušce a Barči. Vláďa ještě opravoval kolo a též se loučil. Ještě před obědem jsme vyprovodili Michala a Marušku a zůstali jsme poslední dva. Nakonec odjel i Vláďa a tím skončila vláda turnusu C. Náš klíčník Michal si zavčasu vzpomněl, že má klíče a poslal nám je po Patrikovi. Bylo to moc krásné a Bůh nám po celý turnus žehnal. Teď už jen píšu tento jeden z posledních zápisů, jelikož předpokládám, že turnus následující rád navštívím a opět o tom něco napíšu, povracím věci z našeho turnusu půjčené, vypálím ještě DVD, zúčastním se pobožnosti se svatým přijímáním, odjedu zřejmě autobusem do Drahotuš a kolo nechám k užívání nástupcům, protože nikdo z nich nemá žádný dopravní prostředek, tedy jsou jen erární a tento deník uveřejním na Signálech. Zítra jako obvykle udělám pouť do Potštátu za Antiochii. Pouť bude zřejmě autopouť, neboť mě přestává fungovat levé koleno, asi se mi nějak namohly vazy, chce to odpočinek.