Malé, velké výročí

Pamatuji si to, jako by to bylo dnes, přitom už je to 20 let ode dne, kdy jsem dostal velké privilegium mimořádně smět podávat věřícím eucharistii, bylo to v neděli odpoledne při mši svaté ve 14:30 v kapli Panny Marie v Rychnově na Moravě. Byla to velká a silná chvíle, také chvíle plná otázek toho, co bude dál a svým způsobem se mě splnil "ministrantský sen", jenže to není ministrantský sen, podávat eucharistii je něco mnohem, mnohem většího a ono přemýšlení, co bude dál, mě stále provází i do přítomnosti. 

Ta chvíle prvního podávání eucharistie patří mezi ty, které jsou ve mně stále živé a krásné. Nicméně mimořádné pověření je věc nestálá a jak je to krásně česky řečeno, je mimo běžný řád a tak docela přemýšlím, jak to naplnit řádně a jsem si vlastně jist, že Bůh má se mnou konkrétní plán. 

Ta chvíle, kdy jsem po prvé někomu ukázal svatou hostii se slovy: "Tělo Kristovo" je pro mě silná natolik, že denně myslím i na člověka, kterému jsem to po prvé řekl, konkrétně si ho pamatuji a byť už jsme se dlouho neviděli, v mém srdci zůstává hluboko.

A k tomuto dni, který se slaví jako "fatimský den" mám ještě jedno maličké výročí, že je to 5 let, co jsme při 100 výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě byli v Lurdech a potom dále putovali do Fatimy.

Kam mě, Pane, zveš,

co ode mne chceš?

Mám jít s tebou s radostí,

pak dostanu milosti,

vždyť ty jsi mě chtěl mít,

chci s tebou, kam chceš jít.

Když držím v rukou Tělo Krista,

víra má ať vždy je čistá.

Když dávám Krista bližním svým,

ať život s Kristem naplním.

Službu v církvi mimořádnou

rád bych plnil v službu řádnou,

být darem v světě plném lidí,

Pán každou naši lásku vidí.

U tebe vše možné je,

v tebe vkládám naděje.