Drahá, levná, zázračná kampaň

Zas je 4:55. Vstal jsem z postele, šel na WC a začínám si tak všímat, že se budím nějak v pozdnější čas, než jsem zvyklý procitat, možná to bude i tím, že v tomto týdnu nezvykle podruhé se mě zdál sen, tentokrát však na dvakrát, již jednou jsem procitl ze sna a pak usnul a ten sen měl pokračování. Kdy jsem procitl po prvé nevím, jak po druhé, to jsem už napsal v první větě. Asi bych měl navštívit odborníka, neb je vidět, jak neklidné mám spaní. Na faře jsem svým spánkem nikoho nevzbudil, vždyť spím zásadně tiše.

I ten dnešní sen stojí za to napsat dříve, než upadne v zapomenutí a zároveň doufám, že v zapomenutí upadne, i když to nebyla žádná noční můra. 

Je zajímavé, že ve snu mám teď již po druhé významnou osobnost, minule to byl otec arcibiskup, který je teď v Praze, dnes to byl sám pan minulý premiér, Ing. Andrej Babiš (strýček google mi potvrdil, že se skutečně píše s měkkým i, nemá nic společného s babykou).

Jak jsem psal, měl ten sen dvě fáze a v každé z nich jsem byl blízko pana kandidáta na prezidenta. 

Nutno podotknout, že teď to, co je na Hradě, jak už to tu mockrát bylo psáno je pro mě vlastizrádce a válečný zločinec, a tímto směrem by mé úvahy o současném soudruhu prezidentu pokračovaly dál, byť je na vozíku a zasloužil by si ohled, ale je v prezidentské funkci a nikdy jsem ho nevolil, takže, tak přesně tak, jak píšu, ale přitom klidně, kdyby zazvonil na zuberskou faru, rád bych mu nabídl kafe a strávil s ním chvilku a nikoli nepříjemnou a konfrontační, ale chvíli pozornosti k jeho osobnosti. 

Samozřejmě mám vážnou pochybnost, že by jeho nebo vlastně nejbližší okolí tato věc vůbec napadla, to už je pravděpodobnější, že by zatelefonoval papež František, což pochopitelně zdravým rozumem též neočekávám. Ale ctihodný papež František mi alespoň tak neleze do snu, nemám vědomí o tom, že by se mi někdy zdál. I když bych se tomu teď moc nedivil a osobní setkání ve snu je z variant setkání to nejpravděpodobnější.

Sen, který zatím držím v paměti, byť jsem myslel, že už bude napsán, nemá pro mě žádnou váhu, vždyť stejně tak čtenáři blogu vědí, že nemám rád sny a proto si píšu tento sen, že, ale opravdu nemám rád sny, vždyť vidíte, jaké z toho mám spaní.

Asi jsem musel být v blízkém okruhu přátel Ing. Andreje Babiše. Viděl jsem ho velmi živě, v ruce držel flašku slivovice a žádal si o štamprle, neměl jsem s tím problém a vyhověl mu, pak procitl ze sna a byl jsem rád, že jsem neochutnal. 

Flaška byla rozpitá a šlo o domácí slivovici, podomácku přelitou do flašky už nevím od čeho, jistě pocházela z nějaké palírny, to však ve snu nebylo, sen začínal tou flaškou. V každém případě pan bývalý premiér byl velice přátelský a milý, ale flaška, kterou držel, nebyla hodna jeho formátu, neboť správně by měla být přece okolkovaná. Nikoho z okolních lidí jsem nepoznal, byli jsme v nějakém domáckém prostředí.

Po prvním procitnutí jsem ani neuvažoval, že bych o tom napsal článek. Normálně jsem pokračoval ve spaní a brzy pokračoval i sen, který tu píšu dál.

Umýval jsem štamprle a tento významný politik směle rozléval pořád ze stejné flašky. Nebylo jich tak mnoho, pak jsme někam vyšli, zástup ani ne desítky lidí, já však v čele vedle "Andreje" a také jsem dostal štamprli oné slivovice během toho trapného pochodu, protože mě bylo velmi trapně, možná proto jsem dostal tu štamprli. 

Flaška byla naprosto stejná a stejné bylo i množství slivovice v ní a to i po nalití. 

Jistě to připomíná nějaký zázrak, dokonce i biblický, když se Eliáš seznámil se vdovou ze Sarepty a jí však neubívalo mouky a oleje. Panu poslanci, předsedovi ANO však neubývala slivovice, ovšem navíc nelegální, nicméně přece jsem s chutí přijal a slivovice byla velmi dobrá. Avšak ta štamprla mi nepomohla v onom trapném průvodu, stále mi bylo trapně a tím sen skončil, ze sna jsem procitl.

Zda jsem ho volil či nevolil, to ve snu rozhodně nebylo, ale uvědomil jsem si, že ten sen nebyl nikterak zlý a možná měl spoustu symbolik, nicméně nejsem vykladač snů, jak byl prorok Daniel či Josef Egyptský.

Každopádně, kdyby Andrej Babiš na Valašsku udělal kampaň se slivovicí, jistě by mu byli vděční, ale také by se mu to pěkně prodražilo, protože by musel vykoupit Valašsko ze zásob slivovice a při dnešních cenách by to bylo asi pěkně drahé a stálo by to jistě víc, než mu zákon přiděluje k vedení kampaně.

Znova považuji za podstatné připomenout, že tento sen, byť prorocký býti může, jako takový jistě neberu a nepovažuji se za někoho, kdo může nakládat sny a vykládat je.

Dále tím chci sdělit jen osobní názor, že dle mé volební strategie nedostane tento kandidát můj hlas, v podstatě dostal jen tento článek, který ho vykresluje úplně jinak, než média, protože šlo jen o pouhý sen.

Koho budu tedy volit, si jako vždy v době moderní zvážím kalkulačkou, až bude, ale na prvním místě budou mé jasné politické požadavky, které na volbu prezidenta zní jasně: muž pravděpodobně bílé pleti, ne však nijak rasisticky, neboť i "černoch, cigán, Vietnamec..." mohou být zcela vynikající příslušníci našeho národa, hlavně věrný své ženě, neboť v otázce pohlaví se mi zatím nezdá, že by občané ČR přijali opak, tj. žena věrná svému muži ani jinou pohlavní variantu, byť by časem mohla mít ve společnosti jistý standard přijetí, avšak důležitá pro mě je i pravděpodobnost volby jakožto nutný předpoklad, nechci být "ojedinělý neúspěšný volič", dále nejlépe katolík nebo alespoň s pozitivním náhledem k duchovním hodnotám, jenž naprosto účinně a zcela jistě pozve na návštěvu do ČR papeže, politicky se orientuje a, jak bylo řečeno, má potenci být zvolen a též mi úplně není jedno, jaký způsob přihlášení se ke kandidatuře zvolí, takže nejlépe ten, který se nadřel s podpisy, byť nemám rád referenda, ale sehnat si 10 senátorů či 20 poslanců je záležitostí několika minut, zatímco s podpisy, to je jistě dřina.

Volbou prezidenta Miloše Zemana si ČR velmi velice hodně moc uškodila, ale jako USA přežila Donalda Trampa, kterého jsem si vážil více, než našeho prezidenta, byť byl velmi nevyhovující, ale v každém případě náš současný prezident zcela katastrofálně a téměř nenapravitelně znevážil úřad natolik, že je skoro jedno, koho si vlastně zvolíme. Není dobře, že volíme prezidenta přímou volbou, nebyli jsme na to připraveni, ale když už tedy to tak je, jistě pojďme volit.

Žádného ani minimálního stoupence Putina snad nikdo volit nebude, byť i k prezidentu Vladimíru Putinovi necítím žádnou zášť, musí to být svým způsobem velmi nešťastný člověk, který vážně ohrožuje svou věčnou spásu, ve kterou věří i pravoslavní křesťané, kteří to teď mají těžké, když neví, kde jim hlava stojí, protože jejich hlava je na opačné straně bojiště, ale nemůžeme rozhodovat za Boha, byť někteří vládci se za boha považují, což je pochopitelně obrovský problém. 

A zdá se mi, že je to problém i našeho současného dosud úřadujícího soudruha prezidenta, na něhož nemám v řeči pěkného slova, ale přesto mu rád popřeji příjemnější stáří a důstojnost, která mu náleží, i když celou dobu své politiky, jak sám říká 32 let, škodil své zemi a rozkládal společnost. Ostatně jak na začátku první prezidentské kandidatury, tak i na konci své kariéry zcela nesmyslně chce pohřbít vládu, ale přežili jsme ho zatím ve zdraví. Moc neměl, nemá ani nebude mít, chtěl ji jenom požívat a zcela jistě zneužívat.

Koho tedy budu volit, brzy jistě se ukáže, ale nebude to nikterak na podkladě nějakého snu. A teď si opět dáchnu, neboť je ještě brzy a doufám, že se mě nebude zdát prezidentský kandidát potřetí.