Budu slavný?

Myslím, že ne.

Když jsem byl malý kluk, byl pro mě slavný každý, kdo byl v televizi.

V televizi jsem se ocitl ve vysílání Studia 6 ještě někdy v r. 1992, když jsme zábřežské základní školy malovaly podchod na nádraží, který už neexistuje. Byla to taková doba, kdy se všechno šedé a škaredé nějak omalovávalo a tak dobrý příklad pro televizní vysílání byla i tato akce. Tam jsem se prý jenom mihnul, nikdy jsem ten záběr neviděl, ale mí sourozenci ano.

Není to tak dávno, kdy se ve zpravodajské relaci Událostí ocitla má maminka, byla z toho celá unešená a my taky. Dlouho se to vyprávělo, ač ji popletli jméno.

Taky já jsem se už tady na Signálech chlubil, že jsem byl předmětem natáčení kostela v Lipné, už taky pořádně nevím, kdy přesně to bylo, ale mám pocit, že je to snad i na tomto blogu dohledatelné vč. toho, co to přesně bylo za cyklus na ČT2. Tehdy jsem zdaleka ještě nebyl bakalář teologie, zda jsem vůbec  teologii studoval.

Svůj You tube kanál mám už taky dlouho a vlastně v době, kdy i mše svaté se běžně dělají on-line je mediální hvězdou každý kněz a ministrant. Krom toho Signály a Facebook taky lidi proslavují rychleji, než knihy.

No a pro svou práci kustoda v kostnici se mnou taky bylo něco natočeno a doufám, že to bude k užitku.

Tak jsem vítal v kostnici, ale nebojte se, tam nejsou kosti.

Napsal jsem také krátký vzkazek na rozloučenou s letošní sezónou.

Takže když jsem vidět, má to být k užitku pro ostatní. Já nejsem ten, kdo má býti proslaven.