4 poháry pro zuberské ministranty

Ministrant má speciální úkol, z latinského ministrare - ten, který slouží. Oblečeného ministranta vidíme nejčastěji v kostele vedle pana faráře, jak napomáhá svou službou při mši svaté. 

Ale být ministrantem, to je poslání, velké a důležité - nejenom to slavnostní při bohoslužbách. A tak podobně, jako stát potřebuje ministry (vychází to ze stejného slova), tak církev potřebuje ministranty.

Takový ministrant nemá za úkol jen sloužit v kostele, ale také jeho život má vypadat podle té služby, protože v kostele slouží Pánu všech pánů, tak stejnému Pánu slouží v běžném životě - tak, že Boha vidí v každém z bližních - takže v rodině při plnění svých povinností, ve škole i v práci a také při zábavě a sportu. 

Je správné a užitečné, když je na ministrantovi vidět, že je dobrý ministrant všude tam, kde je. A to platí i při fotbale.

Každoročně na hřišti v Prostřední Bečvě se pořádá fotbalový turnaj ministrantů z děkanátu Valašské Meziříčí, ale i dalších hostí O pohár sv. Zdislavy. Neznám přesně podrobnosti, jak to začalo, tuším před 16 lety, každopádně v Prostřední Bečvě je sv. Zdislavě zasvěcený novodobý kostel. 

Ministranti ze Zubří se klání o tento pohár pravidelně účastní a vždy s velmi dobrými výsledky, o čemž svědčí všechny poháry, které na faře máme. 

Letošního ročníku O pohár sv. Zdislavy se zúčastnilo celkem 18 uskupení, které si zahrály ve dvou skupinách každý s každým a pak se porovnaly i výsledky. Hráli nejen muži - kluci, ale i ženy - holky, třeba domácí měli dívčí tým nebo také Charita a i Zuberští ministranti v několika zápasech nasadily skvělou hráčku, členku scholy, Klárku. Jinak naše holky ze scholy nám také fandily.

Loni jsme si z turnaje, ve kterém hrálo 12 týmů odvezli 2. místo a na turnaj jsme jediní dorazili na kolech, což nás jistě posílilo ve vědomí, že jsme mohli být první. Letos i pro hrozící počasí bylo praktičtější dopravit se jako skoro všichni ostatní auty. Díky moc všem organizátorům také za to, že všechno potřebné zázemí jako hřiště, jídlo, pití či dostatek informací a v neposlední řadě požehnání bylo na velmi vysoké úrovni, takže celková atmosféra byla skvělá.

_{Já, který to píšu, jsem samozřejmě nehrál, ovšem ne proto, že mám zrovna /zlomenou/ pravou ruku /jsem levák/ na šátku a v sádrové dlaze, /ne že bych si to udělal, abych nemusel hrát, jak žertem prohodil někdo z družstva Charity/, ale v mém věku a tělesné struktuře už je spíše rozumnější fandit a případně tak trochu dokumentovat.} 

Sice jsem nehrál, neb bych to moc kazil, ale užil jsem si to moc. Komu fandit bylo pro mě tentokrát složité, samozřejmě, že asi... , ale nakonec jsem Vidči sdělil, když už bylo všechno jasné, že jim to vítězství přeji. 

_{Musím však na sebe kecnout, že jsem jim to strašně záviděl a když jsem viděl některé, jak tam "blbnuli na kole", musel jsem raději pryč. Pokušení dělat, co nesmím, bylo moc veliké. Ale to sem nepatří, nýbrž zřejmě do zpovědi, takže pokud to někdo přečetl, tak to co nejrychleji zapomeňte!}

Mezi "našimi" lze tedy počítat i tým ministrantů z Vidče, kteří mají stejného pana faráře, P. Pavla Hödla, a jímž naší ministranti také svou posilou účinně dopomohli k 1. místu v celém turnaji, což byl také první z těch čtyřech získaných pohárů. První místo si zasloužili zcela jednoznačně, protože všech 8 nabídnutých soupeřů, vč. zuberských ministrantů porazili a nevím, zda náhodou se tohoto turnaje nezúčastnili dokonce po prvé, pokud ne, tak jistě po mnoha letech.

Jelikož jsme jim bratrsky půjčili i našeho skvělého brankaře Tondu, získali jsme tak i další pohár, neboť Tonda propustil za všechna utkání (chytal celkem v 15 zápasech) tuším jen dva góly a z toho jen jediný, když bránil bránu Vidče, stal se tak zcela poctivě nejúspěšnějším brankářem turnaje, což byl další pohár. Nejlepšího střelce jsme nezískali, tím byla "střelkyně", která dotlačila do soupeřovy brány za Dolní Bečvu víc, než 20 gólů (podrobnosti ve videu).

Těžké bylo vybrat nejužitečnějšího hráče turnaje, jako kritérium, aby to bylo beze sporu se stal nejmladší hráč na hřišti, který vydržel až do konce a v našem případě bylo vidět, když hrál, že to skutečně dobře umí a na hřišti se skvěle orientuje, taky proto, že má domácí trenéry, své bratry, a tím byl náš Adam.

Protože mužstev bylo hodně a zápasů taky, nakonec se nehrálo ani semifinále a finále a výsledky ve skupinách počítaly podle bodů, na čemž zuberští kluci trochu prodělali, protože ve skupině jsme byli za Vidčí druzí a kdyby se pokračovalo dál, skončili bychom nejhůře čtvrtí. Tak podle bodů, kterých Vidče mělo 24, další 22, pak 20 a Zubří s dalším mužstvem 18, byl jasný typ, že budeme pátí, protože jsme měli silného brankáře, ale počet gólů v jednotlivých zápasech spíše nižší, tak se také stalo. A při tom množství družstev, byly nachystány poháry pro prvních 5, takže jsme pohár ještě získali. 

V každém případě, mít 4 poháry z jednoho turnaje, to je vynikající úspěch. Sportovní nálada byla také skvělá a počasí vyšlo úplně přesně, že pršet začalo štěstí až při vyhlašování 5. místa zuberských ministrantů, načež všichni už jmenovaní se poschovávali pod stany a vítězové, tedy Videčtí museli zmoknout. Tak příští rok určitě zas!

Pokud bude potřeba nějaký střízlivější text pro média, bude tu zveřejněn.