Bradavická škola na faře

Vždy jsem hodně kritizoval na táboře když,...

když křesťanský tábor byl na nekřesťanské téma...

 a teď to máme přímo na faře v Zubří a tak se nějak učím, aby mi to nevadilo a vezme-li se to správným směrem, přestává mi to vadit hned od dne setkání vedoucích před táborem.

Již dlouho před tím si mě děti dobíraly, že mám hrát Hermionu. Podotýkám, že jsem muž a byť herecky mi nejsou úplně cizí role opačného pohlaví, přece jen to není pro mě varianta nikterak příjemná a mnou přijímaná. 

Tak takové malé zápisky z tábora, pokud možno stručné, protože vlastně jsem tu jen návštěvník, i když na faře tak nějak bydlím. Asi už nějakou další dobu to bude má nová role na táborech, že už nebudu vést program, protože na to jsou mnohem lepší kapacity hlavně ty fyzické mladších kolegů v té Bohulibé činnosti. 

Já přece jen už fyzicky se můžu spíš dívat, komunikovat a závidět pohyb, kterého sám nemůžu vytvořit přemíru. Není to jen takové prázdné skotačení, jak to vidí někteří z dáli. Prostě mám zájem vstoupit a rozvíjet komunikaci, aby se dál šířila radost.

V neděli nám byl představen program tábora a dal jsem do placu pár návrhů, z nichž všechny byly slušné a nikoho jsem nenutil je přijmout, přece jen byly přijaty a uvidí se, zda dobré či ne. 

Lebku, kterou jsem zakoupil v kostnici v Sedlci u Kutné Hory jsem dal do placu, aby byla všem z čarodějnické školy k vidění. Mimochodem výzdoba místnosti byla impozantní, člověk by se na první pohled hned lekl.

V pondělí na Sv. Alfonsa z Liguori...

přišly všechny děti, které vesměs znám z náboženství nebo ministrování (škoda, že tentokrát nejsou i z nevěřících rodin), v počtu do 4 skupin oné bradavické školy, které jsou známé. Každá skupina obsahovala 7 dětí, vedoucími v odpovídajícím množství a stejné katolické víry vybraná.

Po zahájení, kterého jsem svědkem nebyl, byla připravena bohoslužba slova, kde otec Martin, náš novopečený jáhen, velmi krásně rozebral zázrak rozmnožení chlebů a nabídl dětem mnohem kvalitnější, že mohou rozmnožovat dobro a po bohoslužbě každý dostal malý bochánek výborně upečený skvělou manželkou Martina, Hankou. Všechny ministranty jsme rádi využili k ministrování. 

Dopoledne byly děti rozděleny způsobem, jak to bylo v bradavické škole, museli si pak zakoupit kouzelnickou hůlku a do skupiny zvíře. Přestávky vyplňoval fotbal a jiné hry vhodné k seznámení a odpolední klid po obědě byl k seznamování jako dělaný. Odpoledne pak byly hry na stanovištích ať už se to týkalo různých hlavolamů nebo míchání lektvarů. 

Pak byl pohřeb, během nějž se děti rozešly ze svých domovů.

Co vím z následujícího programu, co čeká,...

Zítra, tedy v úterý...

mohou děti dobrovolně přijít na mši svatou v 6:30 ke cti Panny Marie Andělské, byl to z mých neslušných návrhů, někteří vedoucí už se chystají, tak uvidíme, jak to dopadne, tipuji, že přijdou když moc, tak 3 děti, ale mají to zcela dobrovolné! Následně po ranních rituálech je otec Pavel provede katechezí o zázracích Pána Ježíše, kde, předpokládám, aspoň tak to vyznalo v neděli, rozliší i rozdíl mezi kouzlem a zázrakem. Budu moci být celý den k dispozici a víc z programu už si ani nepamatuji, to bude zachyceno zítra.

Pozítří, tedy ve středu...

Po ranních rituálech opět bude bohoslužba slova s otcem Martinem, který celkem patří mezi fanoušky bradavické školy, takže je odborně zasvětí v rozeznávání dobra a zla. Pro děti to bude den, kdy budou moci přespat na faře a já se jim budu moci věnovat možná kolem bohoslužby slova, pak budu muset do práce a potom bude mše svatá na Starém Zubří, kde táborníci zřejmě nebudou (ostatně budou po bohoslužbě slova, že) a tak se budu těšit na večerní program, asi táborák a noční hru.

Popozítří, tedy ve čtvrtek...

Ráno budeme jistě budit dobrovolníky a asi je čeká kromě ranních rituálů a přípravy pátečního programu docela teplý den, kdy se schladí v koupališti a potom se budou jistě učit nějaká kouzla, což jim nijak neovlivním, neboť budu opět v práci, takže se nebudu schlazovat, ale pařit. Má práce je teď vpravdě strašidelná, jakožto kustod v kostnici v Rožnově, která při aktuální výstavě vypadá opravdu jako kostnice. S dětmi tak prožiji jen ráno.

Poslední den tábora, tedy pátek...

Je prvním pátkem v měsíci. Možná některé děti, ony asi nebudou chtít a ani jsem to nenavrhoval, vezmeme na návštěvu nemocných. Protože dopoledne budu mít duchovní program vlastní a ostatní taky, děti budou mít jistě vrcholný den her, který ovšem zažiji až se vrátím z návštěv. Po táboře pak budou mít něco připravené pro rodiče a také jsem navrhl, že by se dětem i rodičům mohlo dát pozvání na prvopáteční mši svatou, budou-li chtít.

Tak se mi, tedy, celkově líbí...

že letos má program farního tábora skutečně duchovní náboj, i když jeho obsah nutně není křesťanský, ale je velmi zajímavý a může vést také k hlubšímu vnímání víry. Možná někdo to hodlá zpochybnit, ale s tím nic nenadělám.

Aby toho nebylo málo, tak...

Tábor jako by chtěl pokračovat dál... 

Když byl ministrantský putovní tábor, tak jsem si dělal na konci legraci, že by kluci byli zajisté rádi, kdyby si ten tábor o týden prodloužili. Nakonec jsem si ho s Božím vtipem prodloužil já na pokoji s kovidem. Ó, jak si teď o farním táboru užívám společenství a jeho živost, která mě v té době moc chyběla.

V sobotu před táborem zázračná svatba, o které ještě bude asi řeč...

Být na svatbě je vynikající věc. Málem tam chybělo víno ke mši svaté, ale Boží Prozřetelnost je nepřekonatelná. V neděli pak byla, samozřejmě pro křesťany, mše svatá, na které už všichni ministranti mohli být natěšeni na tábor, ale přišli až na druhou mši, při které byly křtiny, po ní jsem je pozval na pohřeb (o němž taky bude řeč v liturgickém okénku jinde na blogu, jak o té svatbě), po té mši byla oslava svátku sv. Marty, příprava toho tábora, návštěva s poděkováním a evangelizační buňka, to všechno bylo třeba stihnout a v pondělí již několikrát zmíněný pohřeb. 

Krom toho taky úkoly, které se týkaly farního dne... 

V tu neděli, co jsem prožíval svůj kovid, byla porada, na které jsem byl přítomen on-line. Z toho vyplýval i úkol pro mě pozvat a v neděli před táborem ještě vyvstal úkol pozvat taky ministranty na Sv. Hostýn, a tak vyvstaly hned po táboře ještě další dvě důležité akce, kterých se zajisté ty samé děti mohou zúčastnit. Mám už dlouho pocit, že toho nemáme málo a spíš toho přibývá, zatímco se zdá, že lidí tolik nepřibývá.

Ano, farní den.

Zubří je aktivní farnost, takže se opravdu neděje jen něco málo, ale vždy něco hodně a byla by škoda, kdyby se toho nedělo ještě víc. Takže hned na druhý den po táboře je farní den, který, jak známo se bude připravovat snad ještě i v den tábora, během celého sobotního dne, kdy odpoledne vypukne a večer možná skončí, takže se všechno dojede ještě i v neděli odpoledne, tudíž žádná nuda.

No, a samozřejmě, pouť na Sv. Hostýn

Pondělní den jistě bude mít své úkoly, o tom si nedělám žádné iluze. Nevím, co bude třeba, abych na Sv. Hostýně nachystal nebo připravil, čehokoli se ujmu rád. Ráno vyjedou dva autobusy z našich dvou farností - není to málo? Ano, je to málo, je to katastrofálně málo na tak zbožnou farnost! Ale je přece jen všední den a na Sv. Hostýně je vždy krásně. Tak proč si poutní den pořádně neužít?

A vrátím se k příměstskému farnímu táboru...

Ještě v tuto chvíli nevím, kdo o něm napíše něco na farní web, ale už mám vytipovanýho človíčka, jen o tom ještě neví a vlastně, ani bych to neměl mít na starost, když nejsem dostatečná táborová autorita, jsem jen prachobyčejná návštěva Toto jsou mé soukromé zápisky a pondělí už napsáno bylo, takže výš.

Úterý na Pannu Marii, Královnu andělů

Brzy po ránu tedy byla mše svatá, na kterou byli táborníci pozváni, ale přišli výhradně vedoucí. Po ránu pak se začlo křesťanskými písničkami, pak běhací hra či živé pexeso a po svačině vyučovací hodina zázraků, z níž část je natočena na video. Otec Pavel probral nejen zázraky Pána Ježíše v Písmu svatém, ale představil též bl. Karla Akutise, děti výklad velice bavil a uspěli i ve zkouškách. Následně potom proběhl turnaj ve známém sportu bradavické školy, který má pravidla velmi zajímavá a skutečně je v něm co sledovat, jak bude zachyceno i na videu. 

Podobně jako včera, tak i dnes v poledne o. Pavel uvedl polední modlitbu, po níž následoval oběd. Nabídl také, že středečního dne bude v čase poledního klidu možnost svaté zpovědi. Tak se ukazuje, že víra je důležitou a nedílnou součástí tábora. Odpoledne také bude zajisté nějaká ta hra. Tento den mohu s dětmi prožít nejvíce, další dny už obsahují i ostatní nutný program pro mě mimo tábor. V rámci odpoledne si pak děti zahrály karty na hřišti a vodní bitku, pak už se rozcházely.

Středa 18. týdne v mezidobí

Ve středu ráno se toho událo docela dost. Ranní rituál začal o. Pavel modlitbou, pak ranní rozcvička a během tiché pošty byla nachystána hodina lektvarů, na níž pak navazovala hodina zpěvu, po níž právě probíhá nějaká orientační hra. V tuto chvíli musím už do práce, nicméně je vidět, že program tábora čím dál více graduje. Připravené bohoslužby slova, o které vím, nebudu moci být účasten. Většina dětí z tábora dnes přespává a já je uvidím po práci. Teď už si ale dám 6 hodin v Kostnici. Není to tajemná komnata, ale naopak pozvánka pro všechny, kteří půjdou kolem. Pokračování bude zase večer, až se vrátím a určitě uvidím spoustu natěšených, nadšených a hodných dětí, zatím se mezi žáky neobjevil žádný zlobivec.

V práci bylo velice hezky. Během toho času se děti naučily zajisté nějaká ta kouzla, neboť to po mém příjezdu ze mše svaté ze Starého Zubří po diskotéce, fotbalu či další zábavě a špekáčkové večeři, probírali. V čas, kdy zvoní zvon se celý tábor společně pomodlil Anděl Páně a vysvětlili jsme si, proč zvony zvoní. Pomalu se bude schylovat ke spánku, ne všichni přespávají a než se tak stane, určitě bude i noční hra, tak se budu snažit, abych ji neprošvihl. A opravdu jsem ji neprošvihl, ovšem během ni jsem hrál šachy a povídal se zůstavšími vedoucími. Posečkal jsem, až děti přišly a projevily své nadšení. Je 23:30 a chystám se ke spánku a děti taky.

Čtvrtek na Sv. Jana M. Vianneye, kněze

V noci se šlo pozdě spát a ráno brzy hned několikrát nenadálé buzení. Ranní zvon probudil možná ty první, já už jsem byl vzhůru a očekával, pak můj budík a nakonec člověk možná potřebný, ale sociálně indisponovaný, že hned po ránu se dožadoval peněz. Byl pochopitelně odmítnut, protože ve skutečnosti potřebný nebyl a slušně vykázán, neboť nemá právo bez naléhavé potřebnosti budit před nočním klidem. 

Děti od té doby průběžně a v relativním tichu pobíhaly za ranními potřebami a sportem. Oficiální část dne byla po nástupu opět otevřena modlitbou s o. Pavlem, pak se děti učily tanci a chystaly na bazén, kde proběhne celé jejich dopoledne. Odpolední část po obědovém klidu jistě završí nácvikem na zítřejší ukončení tábora. To už jen předpokládám, že se bude dít, protože, jak se vrátím z práce, děti už budou doma.

Pátek na Pannu Marii, Sněžnou

Dnes dopoledne nás čekaly návštěvy nemocných. Děti po běžném programu ráno, který opět otevřel otec Pavel modlitbou dělaly čarodějnické zkoušky v prostorách klidového centra, následoval slavnostní postní oběd a po něm stejný díl filmu, tedy o kamenu mudrců. Jistě docvičovaly také program pro rodiče, který za chvíli předvedou a zcela dobrovolně bude po táboře prvopáteční mše svatá. Ještě po filmu se děti podívaly na loňský tábor a někdy mezi tím jsem zvolil někoho, kdo to napíše na farní web.

Potom tedy na vyhlášení přišly rodiče a děti předvedly skvělé představení. Výsledky jednotlivých kolejí nakonec neodpovídaly tomu, jak to bylo ve filmu, nicméně děti projevily svou radost a po tom všem byli všichni pozváni k občerstvení a sdělování zážitků. Také mě se dostalo malé viditelné odměny. 

Tábor skončil a zítra nové vzrušení. Už mě také napadla motivační hra pro ministranty, ještě to zítra sdělit Martinovi. Myslím, že to bude velmi hezké.

A teď ty akce po táboru...

Sobota o Proměnění Páně - Farní den

Od brzkého rána byly přípravy, do kterých jsem se zapojil až odpoledne. Bylo zbytečné obědvat, tak jsem se zabýval nějakými věcmi na Signálech naprosto svobodně. Ranní mše svatá v 6:30 byla z Proměnění Páně. Když měl ve 14:00 začít farní den, pro nedostatek počasí byli k dispozici jen organizátoři v počtu asi tolik, kolik se vejde pod stan s velkými rezervami. Otec Pavel uvedl farní slavnost až přišlo trochu více lidí, kdy místa pod novým stanem a obou kapel byla relativně zaplněna, v přestávce mezi hudbou Zubřanky, která se poctivě střídala se sborem a hráli písně veselé, otec Martin, náš milovaný jáhen, požehnal nový stan pro farnost. Já jsem se průběžně věnoval komunikaci, s každým alespoň chviličku, nejvíc času jsem však strávil kolem skákacího hradu, kde bylo pohodlné ležení a v komunikaci s mladými rodinami. Děti mě zase skvěle zmalovaly, aniž bych chtěl.

Organizační tým velmi profesionálně nachystal naprosto výborné občerstvení i farníci byli velmi dární, takže stoly byly pořád plné a ještě bude co dojíždět, protože i díky mírně horšímu počasí strašně moc toho zbylo, ale to vždycky, protože Valaši jsou štědří a každý donese tolik, kolik sní celá grupa, takže hlady ani nedostatkem zábavy jsem rozhodně netrpěl a nebyl na dvorku, hřišti a zahradě človíček, který by zůstal nepovšimnut. Hlavní zábava skončila modlitbou bratra jáhna po tom, co svou hudební produkci ukončil i sbor pod vedením naší skvělé hlavy kůru. Po modlitbě bylo ještě několik lidí, spát jsem šel s půlnocí a za znění zvonů k pozvání na ranní mši píšu tuto krátkou stať, která by si zasloužila i delší komentář. Protože však všechno se nedojedlo, bude farní den pokračovat, on by pokračoval i tak, asi po mší svatých a odpoledne. Ono každé krásné odpoledne rodiny ve farnosti využívají k sportu farní hřiště a často se při tom i opéká.  

Neděle, 19. v mezidobí - dokončování farního dne

Nejen protože toho hodně zbylo, dokončovalo se odpoledne od 16 hodin dál, už jen čistě sport, skákací hrad, dobrůtky, maso, párky a tak. Nebylo třeba nic uvádět, šlo vlastně o pravidelné setkání, když je v neděli odpoledne hezky. Navíc se uklízely stany a posezení. 

Protože však po farním dnu bylo málo spánku, vstával jsem těsně před tím, než všichni v podstatně menším počtu, než včera, přišli a odešel jsem na zprávy. Setkání ve vší počestnosti trvalo, než se setmělo.

Úterý o svátku sv. Terezie Benedikty od Kříže - Pouť na Sv. Hostýn

Takže jsme v poslední části kapitoly, která začala farním táborem po tom, co jsem prožil samotu koronaviru. Byl jsem všeobecně velmi dobře naladěn na to, abych dohnal veškerou samotu velkým společenstvím.

Během pondělního dne jsem dokončil přípravu cesty světla a tak nějak jsem průběžně řešil maličkosti všedního dne. Byl to takový odpočinek od velkých akcí mnoha lidí. Otec Pavel trochu prožíval tak nějak zcela nepřesně řečeno "trauma z převelkého množství společnosti" a mírně si to průběžně vybíjel i také proto, že ne všechny ty akce byly pro něj příjemné, nicméně všechny ty akce hodnotil velmi dobře jako přínosné a potřebné, ovšem je třeba udělat červené poznámky. Já nemám rád červenou a s poznámkami bych raději šel do oranžové, ta je taky dost výrazná, ale oranžová písmenka nejsou tolik vidět. Povykládali jsme si o tom moc a není třeba ventilovat jakékoliv konkrétnosti.

Pouť v úterý ráno začla velmi dobře rozdělením do autobusů. Jedna z těch oranžových poznámek by měla být přihlašování, protože se tak velmi špatně počítalo, kolik vlastně máme místa a zda se všichni do toho autobusu vůbec vejdou. 

Byl jsem moc vděčný za to, že se pouti zúčastnili naši skvělí ministranti. Letos se mě osvědčila otázka: "Chceš zkusit ministrování?" Tak před časem začal ministrovat Joža, vyzkoušel si to 2x a na Sv. Hostýně také Tonda, který se tak může chlubit, že začal ministrovat na největším poutním místě.

Mši svatou jsme měli tu druhou spolu s farnostmi z Újezdce u Luhačovic a ještě jedné ze stejných končin, každá se svým knězem. Otec Pavel celebroval, následně byla pro nás Cesta světla, farnost Újezdec nabídla zase křížovou cestu. S ministranty Šimonem a Ondrou jsme vystoupali na rozhlednu, šli na oběd a ještě odministrovali svátostné požehnání.

Po příjezdu jsem ještě skočil na zmrzlinu, odpočinul a povečeřel se svým vedoucím bakalářské práce, který teď je instruktorem doktorské práce otce Pavla. 

No a tím už končí výklad o farním táboře, farním dnu a dalších aktivitách těchto posledních dnů, na něž určitě navážou další dny Bohem darované.