11. Antiochia - FARKA, Podhoří a Potštát, prázdniny 2006

Tak jsem v polovině výčtu svých Antiochií. Tady jsou k dispozici i originální fotky turnusu z Podhoří:

https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/3590674

Kronika Farky v Drahotuších, díl II. (začátek)

Prolog

Na začátku prázdnin začíná další část kroniky, která je takovým pracovním týdeníkem, aby bylo jasné, že se na faře nezahálí, ale pracuje. Stejně jako v poslední kronice, i zde budou zápisy stručné a budou se snažit zachycovat to důležité a originální v téměř každodenním sledu.

I. týden nové kroniky (2.-7. Července 2006)

Obecně je to týden odpočinkový a to nejen státními svátky. Odpočinek se opět dotýká mého tělesného zdraví.

Neděle: Po běžných bohoslužbách a rychlém obědě jedeme na slavnou primici P. Karla Hořáka. V noci pak jedu do Teplic a v Hranicích vyzvedávám kluky na akci „My se práce nebojíme“.

Pondělí: Věnuji se Infolistům. Začínám pociťovat silnou bolest v pravém zápěstí, které do té doby jen pobolívalo (asi tak měsíc). Než dojdu k lékaři, už se zápěstím ani nehnu. Je tak namožené, že mi na chirurgii dali ortézu. Tu budu mít dle slov lékaře týden (za týden na kontrolu), prakticky však 3 týdny. Na mši svatou jdu radši v Loučce, abych v Drahotuších na čas předešel zbytečným otázkám. Později, asi za půl roku, jsem se dozvěděl, že jsem měl to zápěstí zlomené. Před měsícem jsem si na něj při hře a následném skluzu dosedl, ono v tom cosi křuplo, nebolelo to, jen občasně dost pobolívalo, tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Lékař sice konstatoval, že jsem na to musel spadnout (měl jsem to i dost oteklé), ale já jsem to popřel, protože bych musel přiznat, že s tím jdu až za měsíc, když už bolestí nevydržím. Žel následky, časté záněty v zápěstí si nesu dodnes.

Úterý: Společně s Petrem (P. Petrem Utíkalem) navštěvujeme tábor v Pohoři u Oder. Obnovuji své známosti na Malé Antiochii. (Nejsem z toho tábora moc nadšený, protože hlavní vedoucí nefunguje, jak má.)

Středa: Slavnost sv. Cyrila a Metoděje prožívám v poklidu na mši svaté v Potštátě. Večer se o menší vzrůšo postarají naši nebojácní pracanti.

Čtvrtek: Věnuji se především našim (rodině), pak je mše svatá v Milenově a připravujeme zázemí pro podhorskou Antiochii.

Pátek: Jelikož se mi neuložili Infolisty, pracuji na nich znovu a pak rozdělím svaté oleje a jedu domů.

Doma

V pátek večer jsem akorát na mši svaté v Zábřeze. V sobotu v Zábřeze na ranní, pak vlakem do Třebařova a zpět s Marcelem (Kalou, dlouholetým malým kamarádem), kterého beru na celý týden. V Rovensku je primice a já si ustanovuji zpovědníka – P. Pavla Hödla. V rámci oslav 630 let obce (Václavov) shlédneme (v KD Václavov) divadelní představení Naši furianti. V neděli má papež mši svatou ve Valencii na světovém setkání rodin, v 10:30 je mše svatá za Václavovské rodáky v kapli (sv. Václava ve Václavově), pak jdem na výstavu do kulturního domu a prožijeme na večerní mši svaté první svaté přijímání. Fotbalové mistrovství světa vyhrála Itálie.

II. týden (10.-15. července 2006)

Z domu jsem si přivezl pomocníka Marcela, který nám pomáhal a zažili jsme i nějaké to dobrodružství.

Pondělí: Marcel dostal práci, která ho bavila. Já jsem na faře taky nezahálel. Na mši svatou jsme jeli do Loučky. Byl jsem na kontrole u lékaře a ortézu mě nechal ještě na 14 dní a pak už napořád. Vyzvedl jsem si opravené kolo. S Marcelem jsem se vsadil, že mi ortézu sundají. Všichni věděli, že on to vyhraje, protože mě to ještě hodně bolelo, jen já jsem se snažil si to nepřipouštět, protože jak bych jinak vyzvedl opravené kolo – s rukou v ortéze řídit kolo? No, ortézu jsem sundal, chvíli jsem vydržel machrovat, ale pak jsem si ji rád pokorně nasadil zase zpátky.

Úterý: Věnoval jsem se Infolistům. Večer po mši svaté v Podhoří a seznamce s Antiošáky jsme se společně s mládeží autem vydali na koupání do Výklek, kde jsme i přespali.

Středa: Po návratu z Výklek následovaly úklidové práce. Odpoledne jsme navštívili jezernickou faru, kde byly děcka a byla i dětská mše.

Čtvrtek: Chystal jsem si divadlo na Antiochii, pak byla mše svatá v Partutovicích a po mši sv. v Drahotuších táborák v Podhoří.

Pátek: Ráno jsme s Marcelem navštívili Teplice, odpoledne kulturnili faru a večer byla mše sv. v Drahotuších.

Sobota: Tělo je také třeba zkulturnit, zvláště když brzy odpoledne vlakem vyjíždíme na pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání do Olomouce a vymeteme všechny dostupné kostely v centru města.

Doma (spíš jen symbolicky)

V neděli prožíváme společně ještě mše sv. v Drahotuších a Potštátě, kde obědváme na Antiochii. Pak už naše cesty vedou do Třebařova a následně dle dohody i do Rychnova, kde mě otec Pavel nabízí pobyt v severních Čechách. Neodmítám. Domů se vracím až pozdě v noci. Ráno pak mám ještě nějaké vyřizování a odpoledne už jsem zase v Drahotuších.

III. týden (17.-19. července 2006)

Je krátký a plný. Už se pomalu těším na Antiochii. 

Pondělí: Rozepisuji si, jaká bude Antiochia a co všechno budem dělat. Nikdy před tím jsem to nedělal, ale je to spíš tím, že budu vést turnus. Mše svatá je v Partutovicích a v Loučce.

Úterý: Dáváme do pořádku faru. V Drahotuších je pohřeb a v Podhoří mše svatá a setkání seniorů.

Středa: Vrcholí mé přípravy na Antiochii. Peru potřebné oblečení a tisknu potřebné materiály. Večer po mší svatých v Partutovicích a Jezernici večeříme v Podhoří.

Antiochia z povzdálí – turnus A

Podhoří

1. pondělí: Průjezd a setkání s babičkou Dominika

1. úterý: Mše svatá a krátké seznámení s turnusem

1. čtvrtek: Táborák a seznámení s místní mládeží.

2. úterý: Mše svatá a setkání seniorů

2. středa: Večeře a krátké posezení na hřišti,

2. čtvrtek a pátek: Přebírání turnusu, táborák

Potštát

2. neděle: Mše svatá a oběd

Celkový dojem

Funguje to dobře. V Podhoří úspěšně podchytili mládež, v Potštátě zase děcka. Potštát má i statistiku úrazů: 1 zlomená ruka (dítě na prázdninách) a 1 pohmožděné oko. Antiošáci – místní 1:1.

Podhoří, turnus B

(21. červenec – 4. srpen 2006 – 11. Antiochia)

10. moravská, 10. obec Antiochie, 1. s mým vedením a jistotou nejmladšího vedoucího turnusu na Moravě, 1. bez obecního úřadu, 4. bez fary, 1. bez pohlednice, 2. s kostelem sv. Havla, 5. s jistotou prvního účastníka turnusu, 1. po předchozím celoročním působení, 2. bez místní školy (z toho první farní obec), 2. bez pořádného hřiště, 1. turnus B, 1. s úrazem už před Antiochií, 2. s pověřením podávání sv. přijímání, 1. s absencí kluků na turnuse, nejmenší turnus, 1. Jejíž začátek je na jiném místě a kam celý turnus putuje pěšky, 9. v olomoucké arcidiecézi, 1. kde jsou všichni krom mě po prvé. 1. Kde spím převážně pod dekou (protože celý turnus nám počasí přálo. Vedra byla opravdu celé to období veliká vedra).

Pátek 21. července

Odpoledne přijíždí Martin Kudla do Drahotuš a těžce si rozdělujeme děcka. Na mě nakonec připadne Maruška, Bětka, Hanka, Dáša a Jana. To je vyhlášeno při krátké bohoslužbě s požehnáním (vede P. Petr Utíkal, který se vrátil z Potštátu). Potom sháním auto pro děcka na Potštát a na zítřek do Podhoří s věcmi. Po 22. Hodině se po prvé společně jako turnus setkáváme. V podstatě jsme se jen krátce seznámili a šli spát.

Sobota 22. Července

Ráno začíná kratičkou adorací a po snídani dáme batohy do auta a sami jdeme po svých. Po desáté hodině nás už vítá Podhoří, domlouváme se, co tu všechno za těch 14 dní budeme dělat. Odpoledne nás místní provedli po vesnici a pak jsme společně dali fotbal. Čas bohoslužby jsem stanovil na 20.30. Sešli jsme se pak ještě na kolečku a kdo chtěl, mohl jít na hřiště si s děckama ještě povykládat.

Neděle 23. července

Ráno jsem psal ohlášky do kostela, pak byla modlitba, snídaně a průběžně jsem psal i tuto kroniku. Mám to v klidu, jako jediný kluk mám v podstatě svou kancelář, takže veškerý režim dne a soukromí si mohu plánovat, jak chci.

Na 10.00 jsme si stanovili adoraci, v 11.00 byla slavná mše svatá. Po obědě jsme lehce odpočinuli a nachystali sál pro malé pohoštění po novokněžském požehnání, které bylo stanoveno na hodinu 3. To požehnání měl P. Pavel Hödl, kaplan z Hranic, kterého jsem domlouval včera v noci a ještě to o. Radek stihl dát do Infolistů.

Otec Radek pak po pohoštění nám dal katechezi o Antiochii, pak šly holky na fotbal a jen s Bětkou jsme uklízeli sál (to nebylo moc práce). Následně jsem šel do kostela za účelem modlitby a přípravy na zítřejší ranní bohoslužbu. Den byl ukončen dříve kolečkem a modlitbou. Sotva jsem sundal ortézu z pravé ruky, namohl jsem si pravé tříslo.

Pondělí 24. července

Na Antiochii nebylo snad dřívější bohoslužby slova, jíž předcházel růženec a ranní chvály. Bohoslužba byla v 6.30, pak po snídani výlet do Potštátu pěšky. Na místě, kde nás Antiochia pohostila jsem se však dozvěděl překvapující zprávu, že Maruška nás asi opustí a dostaneme místo ni náhradu. Prožili jsme si tam adoraci v kostele sv. Bartoloměje krátce po poledni a prohlédli kostel Panny Marie, před jehož návštěvou nás Antiošáci potštátští řádně vykropili (antiošský křest, zvláštní to novozvyk, ne zas tak nový, ale já jsem ho ještě nezažil a ani o to moc nestojím, ale musel jsem stát). Po dlouhém rozhovoru s Martinem jsem nakonec musel své Antiošáky hledat až jsem je našel opět na faře. Vyšli jsme zase zpět už na hranici mých možností a po večeři navštívili pana Ovíska, abychom mu předali hlášení místního rozhlasu. Chvíli nás pak zaměstnávala přáníčka Annám. Pak už jen dlouhé kolečko a spánek.

Úterý 25. července

Byl to celkem krásný den. Po výrobě plakátů a přáníček Annám a starosti o Péťu jsme odpoledne po adoraci zavedli polední zvonění. Nenásledoval však oběd, ale siesta a po odjezdu Marušky jsme výměnou dostali Janku, se kterou jsme vše vyřídili u kafe a připravovali táborák a zítřejší pohádkový les. Navštívil jsem dům vedoucího hasičů a jeho děcka pozval k táboráku a bohoslužbě, využil jsem pro příjezdoucí Janu sprchy u Šebestů a navštívil zastupitele za obec, abych zjistil, kolik má v obci Ann. Po vyhlášení našich akcí mě k mému překvapení řekl, že v celé obci jsou jen 2 Anny. Při táboráku, který byl po mši svaté jsem natrefil na třetí (nebyla z Podhoří). Táboráku se zúčastnilo asi 30-40 obyvatel vesnice a na to, že to byl táborák, jsme i brzy končili, lehce před půlnocí, ale kolečko přesáhlo první ranní, tak jsme na druhý den posunuli budíček.

Středa 26. července

Po ranní modlitbě jsme vše připravovali na pohádkový les. Měl jsem lehce službu v kuchyni, která se spíš týkala rýže a nádobí. Odpoledne vypukl Pohádkový les s asistencí místní mládeže, 2 antiošáků příjezdoucích, kteří pak odjeli a účastí 11 místních dětí, většinou kluci, 2 maminek a 1 babičky. Po akci přijel P. Pavel Jagoš a díky převlečení za spíš zeleného Taťku šmoulu jsem se musel před bohoslužbou osprchovat v naši hadici. Po bohoslužbě jsme navštívili jednu místní Annu a pak po večeři šli děcka na hřiště. Kolečko jsme měli v kostele a zakončili adorací ve 22.30

Čtvrtek 27. července

Po ranní modlitbě a snídani přijela návštěva, která se koupala ve Výklekách. Za jejich přítomnosti jsme rozvážili možnost hraní divadla. Pro mě a některé další pak následovala adorace, zbytek se byl podívat po vsi a sehnat děcka pro jednotlivé role. Odpoledne jsem se i já vydal, avšak na kole do Uhřínova a Drahotuš. Po návratu jsem se dal do rozhovoru s panem Váňou, velitelem hasičů a v 16.30 jsme začali zkoušet divadla. Po dětské mši se mělo stihnout hřiště, hospoda a noční hra. Nějakým způsobem za běhu se to stihlo. Byl to malý zázrak, ale bylo to krásné. Hospodu jsem stihl asi nejméně a všechno to opravdu v běhu, byla to dobrá makačka, kterou si ještě teď živě vybavuji. I mnozí farníci poznali, že jsem na pokraji sil a měl bych s tím něco dělat, jinak Antiochii nevydržím, ale jak svědčí tento deník, vydržel jsem. Bůh opět žehnal, až jsem z toho celý unavený.

Pátek 28. července

Dnes po obvyklém ranním programu jsme si rozdělili starší občany k návštěvám nemocných. Odpoledne jsme zahájili nácvik divadla. Bohoslužba byla i s křížovou cestou za účasti 17 lidí vč. nás. Po rozhovoru se starostou nás čekalo hřiště. Pak už kolečko, adorace za účasti 11 lidí (22.30) a spánek.

Sobota 29. července

Uklízení jak už sálu tak školy zabralo podstatně méně očekávaného času a stihli jsme i nakoupit či vyslat Janu do Pekla (samota za Podhořím). Čas odpolední byl dobou relativního volna, krom odpoledního nácviku divadla, na který jsme se připravovali. Bohoslužba byla obvyklá jako v čas sobotní s nedělními texty (ve 20.30). Bohoslužba i ranní modlitba byla s adorací (tuto Antiochii jsem prožil opravdu adoračně. Každý den nejméně 15 minut, ale většinou hodinu, v závěru Antiochie jsme udělali adorační den). Po večerní bohoslužbě došlo na kolečko a hospodu a zítra v 10.00 v kostele na adoraci.

Neděle 30. července

Ranní modlitba je v podstatě až adorace v 10.00 a tak si opisuju scénář Adam a Eva. Při adoraci se modlím denní modlitbu církve. V obvyklý čas (11.00) je mše svatá a po ni se připravuje oběd a probíhá generálka divadla, kterého se pak účastní asi 60-70 lidí z Podhoří, Jezernice, Loučky a Drahotuš. Po chvíli volna využitého kontaktem s mládeží je večerní modlitba a už po večeři kolečko, aby mohl být klid na sport a jiné. Spát jdu proto v tradiční dobu (zřejmě kolem 10.). Již několik dní pociťuju podlitiny na chodidlech, proto to dávám společenství najevo, hřiště si jen prohlédnu a po kolečku umývám nádobí.

Pondělí 31. července

Po obvyklém ranním začátku jsme se s děckama vypravili na Helfštýn. Oni pěšky a já na kole. Navštívil jsem mezi tím i Teplice a v Rybářích u zvoničky s panem Šebestou se modlil Anděl Páně. Tento starší muž v této malé vísce v zátopové oblasti podél Bečvy (každá povodeň vytopí celou vesnici, ale oni už jsou zvyklí, že to tak chodí) s sotva 20 obyvateli denně zvonil klekání a každou neděli se svezl do kostela do Drahotuš. Pak jsem dojel do Týna nad Bečvou, kde jsem je potkal v hospodě. Tam jsem si také objednal oběd a po něm jsme se opět rozešli. Nutno říci, že na mě byli mírně nabroušení, neboť během pěší cesty si uvědomili, že je pondělí a že památky typu zřícenina hradu budou zřejmě zavřené. Ale to společenství stálo za to. Na cestě zpět přes Lipník jsemv Lipníku potkal ministranty z Luhačovic a Pozlovic a také Šebestovy z Podhoří, kteří mi vzali nákup. Po návratu do Podhoří už byla v podstatě bohoslužba a po sportu na hřišti ve 22.30 adorace. Po ni dlouhý a náročný rozhovor. Končil až k 1.00, což se projevilo negativně na zítřejším ránu.

Úterý 1. srpna

Ráno jsem se probudil velice unavený a vstával až na modlitbu v 7.30, což není zvykem. Nestihl jsem tak udělat víc než 1 plakát a pak už byla adorace. Měl jsem také psát kroniku za sobotu a přijela návštěva, které jsem se věnoval. Pak jsem obešel dědinu, zvláště hřiště, abych potkal děti a potkal jsem z Jezernice Radima a Martina a mládež kouřící vodní dýmku. Ostatní byly u jedné babičky. Pak jsem se stavil u Váňových, ale děti jsem tam nezískal. Pak už se závratně blížil čas večerní mše svaté a tak jsem se šel pomodlit růženec. Po mši svaté nám vyhlásili rozhlasem zítřejší sportovní den a my jsme udělali párty pro ty, kteří spolupracovali s námi, aby spolupracovali i s dalším turnusem. Na závěr holky hrály schovku a já jsem ve škole přemýšlel, jak jim vysvětlit smysl včasné večerky. Na kolečku mi Duch svatý dal, myslím si, ta správná slova, takže nebylo hněvu ani sváru a šlo se relativně normálně spát, i když jsem ještě teda dovolil pokračovat ve schovávané.

Středa 2. srpna

Ranní program zahrnoval návštěvu nás všech k paní Kotačkové. Před tím jsem se musel řádně vydrhnout. Odpoledne byl sportovní den a přišlo na něj asi 20 soutěžících, mj. i Martin a Radim z Jezernice. Večer pak byla bohoslužba, po které jsme vystoupili na věž kostela a po krátké večeři jsme šli na hřiště. Program skončil noční adorací, kde jsme rozjímali Otče náš, před tím bylo kolečko. Vždy, když jsem šel na hřiště, zapomněl jsem to dát najevo a všichni mě hledali. Při bohoslužbě jsme hráli hru Abraham.

Čtvrtek 3. srpna

Dnešní den je pro holky den spavý. Vstanou sic na ranní modlitbu, ale po doplnění kroniky, pak i odpoledne odpočívají, vstanou jen na oběd. Já si ráno peru ponožky, doplňuji kroniku, adoruji, zvoním a odpoledne spolu s Jankou vařím oběd. Pak jsem už z toho jejich spaní trochu na nervy, nicméně dědina je prázdná a tak jdeme navštívit paní Levovou. Po té návštěvě jdu ještě k Šebestům a pak už je bohoslužba s rozjímáním nad peklem. Opět navštěvujeme také věž a jelikož prší, táborák se mění na posezení v bývalé hospodě a tak mohu jít i celkem brzy spát. Kolečko jsem pro dnešek zrušil a zítra bude generální.

Pátek 4. srpna

Po včerejším táboráku, který vlastně nebyl, jsem den začal o něco později než běžně denní modlitbou církve. V 8.00 pak bylo rozjímání růžence světla a od 8.30 do 12.00 byla vystavena Eucharistie, neboť tento poslední celý den (měl jím být již včerejšek, ale během týdne na kolečku se holky dotázaly na možnost, zda by mohli zůstat ještě do soboty, což jsem s radostí uvítal, takže jsme si Antiochii s radostí prodloužili o 1 den) jsme se rozhodli trávit adoračně. V přestávce na adorační služby (každý měl svých 45 minut, v praxi holky zůstávaly i déle) jsem psal kroniku a krátce pomohl s úklidem sálu. Po siestě stále trávené nad kronikou jsme si dali zmrzlinu a pak jsem se dal do nádobí. Ostatní trávili čas s mládeží a v 15.30 jsme si dali generální kolečko na hodnocení Antiochie. V 17.30 byl pak bolestný růženec a v 18.00 bohoslužba za účasti 24 lidí. Bylo to důstojné rozloučení s naším turnusem. Po bohoslužbě byl výstup na věž pro mládež a pak křížová cesta zakončena eucharistickou adorací, která vyvrcholila svátostným požehnáním, protože na skok přijel otec Radek. Po topinkové večeři pak poslední návštěva hospody a zavčasu jsem se odebral ke spánku.

Sobota 5. srpna

Začala ranními chválami, růžencem a naší poslední bohoslužbou (také nejkratší, za pouhých 16 min. i s rozjímáním, jinak jsem míval bohoslužby občas i delší, než bývá mše svatá, tak kol 45 minut). Pak se konaly závěrečné návštěvy, úklidy a poslední zápisy do kroniky. V 11:45 byla poslední adorace (15 min) a úderem poledne přijel nový turnus, který jsme po obědě provedli vesnicí. Zatímco měli první své setkání, trávil jsem čas s místní mládeží v sále bývalé hospody. Pak jsem už opustil Podhoří a jel na kole do Drahotuš. Po zprávách a večeři jsem šel do hajan.

Po Antiochii

I. týden (6. – 12. srpna)

Neděle: Ráno jsem se vykoupal, pomodlil a těšil se do Partutovic. Další mše svatá byla v Potštátě. Oběd pak v místní hospodě a společně s Antiošáky jsem pracoval s místními dětmi a setkal se s farníky při posezení. Večer jsem prožil v Drahotuších u Haisů.

Pondělí: Zařizoval jsem poslední záležitosti kolem Antiochie jako adresy a potvrzení o praxi, pak věcí a chystal se domů. Zahajovaly se práce na klubovně pro mládež na faře (zřejmě dnešní spolčátko v Drahotuších).

Doma: Úterko jsem prospal a večer spolu s bráchou jsme navštívili Markétu, pak maminku, kterou jsme našli v kapli na mši svaté a tak jsem dostal i novokněžské požehnání. Ve středu jsem strávil na mši svaté v Zábřeze, chvíli doma a pak na mši svaté ve Štítech. Ve čtvrtek ráno jsme jeli autem do Drahotuš.

Čtvrtek: V Drahotuších jsem toho moc nepodělal krom koberce přeneseného do klubovny pro mládež. Jel jsem do Hranic a strávil tam celé dopoledne u otce Pavla. Odpoledne pak na kole do Partutovic a z tama na Potštát, kde měli Antiošáci táborák. 

Pátek: Jsem strávil nad Informačními listy. Večer jsem je jel nechat schválit (o. Radkem)a na mši svatou do Podhoří a potom autem na Potštát.

Sobota: Dopoledne jsem strávil kopírováním Infolistů a obrázků a odpoledne po pohřbu v Loučce se věnoval Antiochii v Podhoří.

II. týden (13.-16. srpna)

Je to čas hektický, který trávím často na Antiochii a v přípravách na dovolenou.

Neděle: Den plný poutí a akcí Antiochie. Pro začátek je pouť k sv. Vavřinci v Drahotuších, pak na kole do Potštátu k Panně Marii a po obědě na pobožnost do Kovářova, kde po krátké hostině jedu pro změnu do Podhoří, kde je evangelizační divadlo a pak ještě noční hra, po které se vracím na faru do Drahotuš.

Pondělí: Svůj čas tentokrát trávím s výjimkou bohoslužeb z nichž jedna je taky v Drahotuších, v Drahotuších. Píšu Infolisty na 2 týdny, lehce uklízím faru a také píši Malé Antiochii o Antiochii a ukazuji to Petrovi (ten dopis se dá ještě někde pohledat, tak ho tady po tomto povídání taky přidám).

Úterý: Kulturním své tělo a dopracovávám Infolisty. Odpoledne navštěvujeme Potštát, kde je mše svatá, pak po dlouhé době Jezernici a po Jezernici se účastním bojovky v Podhoří. 

Středa: Je prvním dnem mé dovolené, leč pastoračně ještě působím a připravuji budoucí ministrantský výlet. Pro schválení (dovolené) si jedu do Podhoří a po balení  na Potštát zase na děkanství do Hranic (odevzdat žádost o dovolenou a pak už na kole do Potštátu)

Otec Radek moc nesouhlasil, abych se účastnil dalšího turnusu Antiochie. Jenže já jsem si nechtěl nechat ujít Antiochii také jako účastník  ve svém oblíbeném turnusu a tak v pracovním prostředí Potštátu jsem prožíval část své dovolené. Turnus mě na onen krátký čas (původně jsem chtěl aspoň týden) přijal docela krásně, ale podobně jako v Cotkytli, Podhoří, tak i v Potštátě jsem byl brán jako místní křesťan, který patří do farnosti – jak jinak, když jsem zde pastoračním asistentem.

Dovolená (16.-25.srpna)

Antiochia Potštát – závěr turnusu C

Na Antiochii sídlí skupinka se mnou už devíti mládežníků. Musím působit opatrně, abych nenaboural společenství.

Středa 16. srpna

Po všem vyřizování jsem ve 3 odpoledne dorazil na nácvik divadla, po němž následovala mše svatá a v závěsu večeře. Pak jsem se chtěl uklidit na růženec, ale pro ten účel jsem nevybral moc dobré místo, takže jsem stihl jen 3 desátky a to ještě při rozhovoru. Jako divák jsem se účastnil divadla a po tom malé oslavy 13. narozenin Pavly. Bylo to moc hezké. Na závěr dne jsem měl večerní modlitbu a po ni byla ještě hra na život a na smrt, která se dost protáhla, takže kolečko bylo půlnoční a po něm už šup do hajan.

Čtvrtek 17. srpna

Po ranní modlitbě na faře činnost směřovala k odpolední hře. Vyráběli jsme koule a štíty. Odpoledne se hrálo dobývání hradu a já se Standou jsme chystali táborák. Pak jsem jel na mši svatou do Partutovic a potom vypukl onen táborák zakončený večerní modlitbou.

Pátek 18. srpna

Po ranním programu a doporučené koupeli všichni věnovali čas vycházce, která se změnila na výborný lesní golf. Hrálo se na 3 jamky a bylo to velice zábavné. Míček každé čtyřčlenné mužstvo posílalo do jamek, které byly daleko od sebe a v terénu. Každý se jednou dotkl a musel předat druhému hráči. Zvítězil ten (družstvo), kdo měl první udělané všechny 3 jamky. Potom už byla krátká hra na hřišti a oběd, po kterém jsme navštívili slečnu Marcelu, která nás pozvala na kafe. Následně, já až po rozhovoru, se všichni vydali uklízet a pak už byla bohoslužba slova s jáhnem Radkem (Maláčem, loni spoluvedoucím v Jezernici, tehdy spoluvedoucím spolu se Standou Zatloukalem a nyní administrátorem v Červené Vodě). Po večeři pak diskotéka, do které jsem se moc nezapojil, před ní byla krásná večerní modlitba za účasti mnoha dětí. Místo kolečka pak byla celonoční adorace, která však pro mě už byla zdrojem spánku. Pozn. – večer už se sešel nový turnus bez vedoucího.

Sobota 19. srpna

U ranní modlitby a snídaně je nás podstatně víc a vlastně celou půli dne, kdy se předává obec spolu s místními dětmi novému turnusu. Kytarou děkujeme všem, kteří nám konali dobro. V 16.30 už starý turnus končí svou vládu a začíná nový.

Počátky turnusu D

Jelikož turnusu D nedojede vedoucí od začátku, jsem se Standou domluvený, že toto období překleneme. Až do pondělí budu tedy k dispozici novému turnusu. Nový turnus čítá zatím 6 holek.

Pátek 18. srpna

Turnus se pomalu sjíždí. První účastníci během bohoslužby, poslední při večerní modlitbě, která je již v 8 večer. Z 2/3 jsou to zkušení Antiošáci a tak jim situace bez vedoucího nevadí a nepotřebovali by ani mě. Zapojují se tak do celonoční adorace a mají úlevy od všeho, co turnus C dělá.

Sobota 19. srpna

Po předávání vesnice zůstává mírný zmatek. Ztrácí se kontrola nad dětmi, ale po odjezdu posledního účastníka C se vše dává do pohybu. Růženec, na který se farníci pravidelně scházejí je tentokrát vyvrcholen bohoslužbou se svatým přijímáním. Během toho však nekontrolovaně zůstanou dvě děti na faře a fara je otevřena k tomu, aby ti, kterým se nelíbí odjezd předchozího turnusu, udělali pěkný binec. Po bohoslužbě se fara zavírá za účelem prvního kolečka a společné večerní modlitby.

Neděle 20. srpna

Krásný a klidný to den, kdy po modlitbě a snídani se staráme o děti, kteří neumí číst, že máme inventuru. V 11.00 je mše svatá a po obědě pro mě pouť do Milenova a pro ostatní příprava večerního čaje o páté. Pouť byla krásná, ale cesta zpět náročná, tak jsem ten čaj stihl sotva na sedm. Když jsme to rozpustili, udělali jsme kolečko a i za účasti místních zakončili den večerní modlitbou. Byli schopni vydržet něco přes 30 min. a dokonce i kompletář z denní modlitby církve jim trochu uzpůsobený a rozšířený o písničky. Pak už mě čekala jen modlitba růžence dobrá na spaní. 

Pondělí 21. srpna

Začali jsme ranní modlitbou a snídaní. Před tím jsem se spojil s Jirkou (Bůžkem, který byl se mnou jako bohoslovec v Zátoru, pak ještě spoluvedoucím v Kyselovicích, teď novoknězem za brněnskou diecézi), který turnus přebere v 11.15 a má potštátská mise tím skončí a budu směřovat co nejdříve do Drahotuš a pak domů. Vypadá to, jako bych se těšil pryč a je to pravda. Dokud zde byl poslední zbytek turnusu C, nemohli si místní zvyknout na nový turnus, který i díky menšímu počtu přinesl nová pravidla fungování. Podobně se děje na Antiochii vždy, když někdo z jiného turnusu navštíví Antiochii. Naruší to řád společenství a také vnese to staré, co bylo před tím a mnohdy se místní lidé baví spíš s tím návštěvníkem a současníci jsou v pozadí. Podobně se mi to stalo i v Ryžovišti. Tři hodiny pobytu bylo docela moc, taky jsem se těšil pryč, protože nový turnus na rozdíl od našeho zamykal faru a můj příchod způsobil narušení. Takže vidím moudrost i v tom, že po Antiochii je jistý čas, kdy se není vhodné vracet zpět.

Po Antiochii v Potštátě

Doma

Člověk míní a Pán Bůh mění. Z domova se opět stala fara v Drahotuších, neboť cestou domů jsem vytratil doklady ještě v Drahotuších a tak jsem byl nucen tam strávit ještě pondělní noc a část úterý. 

V úterý jsem zablokoval účet, aby nebyl vytunelován a jelikož jsem díky bolesti v zápěstí téměř nespal, byl jsem se podívat do Hranic na chiru, abych věděl, co s tím mám. Na zlomeniny moc netrpím, ani tentokrát to nebylo po pádu při noční hře před víc jak týdnem zlomené, ale jen naražené. Odpoledne jsem konečně vycestoval domů a musel jsem se vloupat, neboť doma vyměnili klíče v zámku a nikoho doma nebylo, kdo by mi otevřel. Když přijeli, klíče jsem dostal. 

Ve středu jsem tedy musel vyřizovat nové doklady. Stavil jsem se u foťáka, pak na mši svaté, následně na pojišťovně a na městském úřadě jsem potřeboval rodný list, pro který po obědě doma jsem musel na otočku do Hněvkova. Po vyřízení náhradních dokladů jsem se vydal do Třebařova za Marcelem a pak pěšky pouť do Rychnova, odkud dnes, ve čtvrtek, budeme putovat do Ústí nad Labem. Při modlitbě růžence jsem si uvědomil, jak i Rychnov z jehož konce mám ne hezké vzpomínky, byl pro mě důležitý.

Návštěva Severních Čech

Ve středu jsem též navštívil Marcela v Třebařově a pak šel pěší pouť do Rychnova. Ve čtvrtek jsme ráno vyjeli do Ústí nad Labem, kde jsme odpoledne jednali s P. Šimáčkem o Malé Antiochii a večer v 19.00 sloužil otec Pavel mši svatou v Libouchci na Antiochii za účasti jediné místní slečny Lucky, kterou jsem přiměl k ministrování. Po neantiošáckém filmu Lotrando a Zubejda během antiošského kolečka jsme se připravili ke spánku a ráno po výkladu o Malé Antiochii jsme z Libouchce frčeli do Ústí – Trmic za volontérkami k rozhovoru nad stejným tématem a opět se vrátili do Libouchce pro breviář otce Pavla.

Když otec Pavel cestou do Jítravy pomyslel na Oloví, volal mu vedoucí Libouchce Martin, že vezeme jejich míč, tak jsme se opět ocitli v Libouchci a na toto znamení pokračovali do Oloví, což se pak změnilo v Kraslice až někde za Karlovými Vary, abychom s místním panem farářem projednali Malou Antiochii. Když už Česká Malá Antiochie, tak všude.

Místní v Kraslicích nás přijali s rozpačitým nadšením, mysleli si, že jsme pozůstatky Antiochie. Pan farář neskrýval rozhořčení nad způsoby, jakým byl vyrušen od své práce (a neměl ji zrovna málo a ještě neohlášená návštěva až z Moravy, nedivím se a hluboce jsem s ním soucítil, protože pro mě tato cesta byla už nad plán, vždyť už jsem měl být doma, ale to je celý otec Pavel, Bohu díky, že už s ním nikam nejezdím), přesto však nabídl spolupráci (což jsem po tom rozhořčení velice obdivoval – vynadal, uklidnil se a poslouchal a ještě nabídl spolupráci a otci Pavlovi tykání). Nad třetí hodinou ranní (málem bez benzínu) jsme tedy dojeli do Zdislavy (odkud je Zdeněk, nejmladší člen výpravy) a v 5.30 opět odjížděli už do Rychnova na pohřeb (rychnovští se divili, že se nechci účastnit pohřbu, ale už dávno jsem měl být v Lukové, což otec Pavel nechápal, navíc jsem tam musel pěšky po neplánovaně probdělé noci). Při příchodu i odchodu z Rychnova jsem si uvědomoval, kolik jsem toho nechal ze svého srdce, ač jsem myslel, že mi k srdci nepřirostl.

Rodinné oslavy (26. srpna)

V sobotu k polednímu jsem pak došel do Lukové k příležitosti 50. narozenin tety Lídy. Byl tam i strejda Pepík a maminka, takže se všichni sourozenci po dlouhých letech sešli. Strejda tam byl s rodinou, tak jsem zase viděl bratrance, sestřenice a tetu. Peklo se prasátko, hrálo a zpívalo jako na všech oslavách. Více jsem se sblížil s bratrancem Radimem, který se nechal ostříhat. Málem jsem ho nepoznal, ale slušelo mu to. Můžem si dopisovat po internetu. Oslavy vrcholily kol 11. večerní, kdy už jsme pomalu jeli domů a pak zpět do Drahotuš hned brzy po ránu.

I. týden po dovolené (27. srpna – 2. září)

Je to týden hektický a únavný, neboť dovolená spánku moc nepřála.

Neděle: Brzy z rána mě tatínek veze na nádraží a já pořádně nevím, co mě čeká v Drahotuších. Nakonec v čase mše svaté lezu do vany, na mši svaté jsem v Partutovicích a poutní v Potštátě. Po obědě mě Petr veze do Hranic za Pavlem (o. Pavel Hödl, kaplan v Hranicích), se kterým projednávám ministranty a končíme s o. Radkem v rozhovoru u hřibů.

Pondělí: Je určeno pro ministrantský výlet do Toulovcových maštalí u Proseče (Poličsko) a po zdolávání skal nás Radek zve do hospody. Spíme na faře v Proseči.

Úterý: Jelikož počasí nesvědčí, po hrách v Proseči si prohlédneme Svitavy a z tama do Bohdíkova na jeskyni Píďalka a rychle do Podhoří a Loučky, kde jsou mše sv.

Středa: By se dala nazvat ovocná, neb celý den trávíme na farní zahradě u ovoce (švestek) a mezi tím načínám Listy.

Čtvrtek: Tentokrát se zabývám ministrantskou soutěží, lehkému úklidu a Partutovicemi. Večer trávím nad plánováním zítřejších návštěv nemocných. Počítaje na týdny, je to rok, co jsem v Drahotuších.

Pátek: Při ročním výročí po partutovické mši svaté, před níž se zabývám nádobím a koupelí, vyplňuji čas návštěvami nemocných a krátce po mši svaté v Drahotuších už končím.

Sobota: V rámci ranního programu opět navštěvuji Pavla v Hranicích za účelem ministrantů a lehce nakupuji. Odpoledne pak natíráme podlahu a krátce sbíráme ovoce, po čemž jdu prát a psát a večer ještě mše svatá v Loučce. Jak málokdy se stává, abych už to měl napsané během dne.

Sešitek VIII.- z druhé strany

Přebrání turnusu v Podhoří

Ve čtvrtek ráno jsem přijel prožít celý den na Antiochii. Během dne mě Mirek stručně vysvětlil, jak to tu chodí.

Ráno: ve vsi je mrtvo.

Bohoslužby: navštěvují 3-5 místních.

Adorace: 2 místní.

Mládež: Hlavně Roman Král, jinak pracující.

Z větších aktivit turnusu: táboráky ve čtvrtek.

Babičky: většinou dosavadní známí.

Nemocní: nežádají návštěv.

Práce: seno v obci, jinak nic.

Zápisy do velké kroniky turnusu B Podhoří 2006

Začátek našeho společenství

Pátek 21. července – Drahotuše

17.00 – Ještě není nikde nikoho, jen Vojta a Martin rozjímají nad přihláškami Potštát či Podhoří.

19.00 – Všichni se scházejí a nikdo neví kdo kam půjde.

20.00 – Slavnostní rozeslání s požehnáním na cestu. Už víme kdo a kam.

21.00 – Potštátští nás opouštějí.

22.15 – První setkání našeho turnusu

22.45 – Už všichni spí na faře v Drahotuších, teda aspoň já Vojta.

I. den – sobota 22. Července 2006, sobota po 5. neděli v mezidobí 

– Drahotuše

7.15 – Svěřujeme Antiochii při krátké adoraci

- snídaně

8.30 – Odjezd našich osobních věcí do školy v Podhoří, zajišťuje pan Jemelka z Drahotuš

- vykročení na cestu na školu v Podhoří

- zastávka u Haisů pro zásoby.

- Milenov

9.30 – Vidíme Podhoří.

- Podhoří

10.00 – Vidíme 1. člověka.

10.15 – Přichází ke škole Roman s Petrem, odkazujeme na 16.00.

10.30 – Scházíme se, abychom projednali, co budem dělat, rozplánovali denní řád a služby.

13.00 – Obědváme a odpočíváme.

16.00 – Dobýváme hradby v Podhoří. Pomáhá nám Roman, Petr, Štěpán a přidává se Michal. Provázejí nás vesnicí.

17.00 – Hrajeme si fotbal s místní mládeží. Cca 14 ks + Petr, Štěpán a dvojčata Tomáš a Martin (bydlí o prázdninách nad hřištěm). Z mládeže krom obvyklých ještě i další, s kterými se snad ještě setkáme.

20.30 – Bohoslužba. Účast i Aleše a Romana.

21.15 – Spolčo (kolečko)

21.40 – Návrat k rozhovorům s mládeží (jsou neradi brzy opouštěni, ale respektují to).

V časech je to přibližné. Zápis stručný. Bůh fungoval. Vojta

Sobota 29. července – sv. Marta

• Činnost tohoto dne se uskromnila a nevykonali jsme žádnou velkou akci.
• Zapomněl jsem na osobní pozvánky na divadlo (dům od domu), tudíž se to neuskutečnilo.
• Úkolem dne bylo všeobecně nachystat zítřejší divadlo. Připravovali jsme sál. Večer v 16:30 jsme divadlo zkoušeli až do 18:30. Generální zkouška stanovena na zítřek ve 14:00.
• Ve volných chvílích si děcka hráli v sále Benbinton. Teploty venku se pohybovaly přes 30 ^oC už několikátý den. Včera jsme se před slunkem ukrývali u babiček.
• Ráno stejně jako před týdnem jsme zahájili eucharistickou adorací. Eucharistická adorace byla též v rámci bohoslužby ve 20:30, kde jsme rozebrali nedělní evangelium. Počet účastníků bohoslužby vč. nás bylo 13.
• Boží požehnání bylo vidět a Bůh nám dal i odpočinku. Vojta.
• PS: Popřáli jsme Martě Hucelové k svátku a předal jsem ji čokoládu, kterou jsme před tím snědli.
• Hanka jela na nákup do Jezernice se Svaťou a Janka do Pekla a do jeskyně. Uklízeli jsme i školu.

Středa 2. (srpna)

• Návštěva paní Kotačkové: Všeobecně známá místní aktivní farnice, která pomáhá nám plnit naše cíle a v rámci možností se všeho s nadšením účastní a vede k tomu i svá vnoučata. Návštěva ji potěší a je velice inspirativní a znalá místních poměrů.
• Sportovní den: Stanovišť bylo připraveno 10. Každý Antiošák měl 2. Dětí přišlo vč. mládeže a 2ks z Jezernice asi 20. Z významných nenadálých pomocníků bych jmenoval Veroniku Váňovou, která viděla, jak to nestíháme a pomohla nám. Soutěže jsme se snažili koncipovat tak, aby to zvládlo dvojleté dítě, tak i kluci kol 15 let. Skákání v pytli, Banbinton, Hod talířem, Lovení ve vodě, Stříhání bonbónů poslepu, Cesta důvěry, „Kohoutí zápasy“ – zjistit soupeřovi barvu na zádech, Stříkačkou do lahve, Hra se švihadlem, Skládání sirek na láhev.
• Bohoslužba: V rámci bohoslužby jsme zahráli hru Abrahám. Tři místní účastníci + 1 dítě trochu pookřáli. Po bohoslužbě jsme vystoupili na věž, neb jsem to slíbil některým na sportovním dnu, kteří stejně zůstali na hřišti.
• Hřiště: Zapomněl jsem zmínit, že jdu na hřiště, jelikož jsem tušil, že bude mnoho dětí a ostatní povinnosti jsem zapomněl také.
• Noční adorace: Tradicí našeho turnusu se stala noční adorace v boční kapli ve 22:30 (st-pá-po-st). Tentokrát tématem adorace byla modlitba Otče náš, a uvedli jsme k tomu i známou scénku. Při nočních užíváme jako svícení jen svíce. Důvody jsou spíše pocitové než ekonomické. Na tyto adorace jsme 7 svíček dostali, 20 jich koupili a asi 20 podědili z předchozího turnusu. Adorace se zúčastnila paní Kotačková, Pavel a paní Volková, která nám půjčila pytle a darovala svíčky a jejíž jméno jsem si stále nepamatoval.
• Takto si nás používal Pán a zhřešili-li jsme, jakože určitě jo, tak nám milosrdně odpustí.

Vpisky do velké kroniky turnusu B Podhoří 2006

Neděle 23.7.

Krom Antiochie požehnání přijalo asi 10 místních a o něco méně jich bylo na pohoštění. Nechyběl ani Roman Král.

Pondělí 24.7.

Roman s Pavlem šli s námi, Pavel pak odjel na kole do práce. Potštát má 2 hřiště. Po rozhodování o tom, jak to bude bez Marušky, jsem zjistil, že můj tým je neznámo kde a došlo mi, že budou asi na hřišti. Jenže Potštát má 2 hřiště. Já šel na to druhé.

Úterý 25.7.

Na sv. Jakuba jsme se rozhodli zvonit 12:00. Pan Ovísek přislíbil, že by mohlo být zvonění automatizováno (a svého slibu dostál téměř ihned po prázdninách, takže tohoto dne se začalo zvonit už na pořád – a od automatizace i večerní klekání).

Středa 26.7.

Ten 11. byl Mirek. Marta, Vítek a Mirek jsou sourozenci z Uhřínova, farnost Podhoří.

Piatok 28.7.06

K účasti na bohoslužbách toho dne:

18:00 – BS s křížovou cestou – počet 17 (5 Antiošáků, 3 mládežníci, 9 stálých křesťanů); 22:30 – Adorace – počet 11 (5 Antiošáků, 3 jiní mládežníci, 3 stálí křesťané). K divadlu: hra Maryša – Maryša – Roman Král, Vnuk – Petr Šebesta, Smrtka – Ondřej Zedek, Pošťačka – Marta Hucelová, Hasič – Aleš.

Neděle 30.7.

Upozornění – Bohoslužba slova byla jen večerní modlitba v boční kapli. Byly použity texty z Kancionálu, obohaceno svíčkami, jako normální večerní modlitba rodiny. Nebyli jsme sami, místních bylo myslím 7. Janča hrála, všichni se aktivně zapojovali chválami a přímluvami. Dokola jsme poslali také svíci a modlili se v tichu za človíčka, který ji drží a při přímluvách též odpalovali svíci.

Účastníci turnusu B Podhoří 06

Dagmar Hessová, Třinec – do 28.7.

Alžběta Baroňová, Hluk

Marie Jakubkovičová, Vsetín – 25.7. přeložena do Potštátu

Janka Simanová, Revúca, SR – od 25.7. po příjezdu do Potštátu odvezena do Podhoří

moje maličkost t.č. pastorační asistent Drahotuše

Jana Haisová, Drahotuše

Hana Mikolajková, Hoštejn

Odkazy turnusu B – závěť

Přehled akcí

Pátek 21.7. – příjezd a rozdělení

Sobota 22.7. – Pěšky do Podhoří, naplánování akcí

Neděle 23.7. – Novokněžské požehnání P. Pavla Hödla, posezení s farníky

Pondělí 24.7. – Pěší pouť do Potštátu

Úterý 25.7. – Zavedli jsme zvonění ve 12:00

Středa 26.7. – Pohádkový les, přání Annám

Čtvrtek 27.7. – Projednání divadla, dětská mše sv. bez dětí téměř, noční hra

Pátek 28.7. – Návštěvy nemocných

Sobota 29.7. – Nácvik divadla

Neděle 30.7. – Divadlo Maryša a Adam a Eva, večerní modlitba

Pondělí 31.7. – Výlet na Helfštýn s místní mládeží – v pondělí zavřeno!

Úterý 1.8. – Párty

Středa 2.8. – Sportovní den

Čtvrtek 3.8. – Táborák v sále bývalé hospody

Pátek 4.8. – Adorační den

Sobota 5.8. – předání turnusu

Doporučení

1. Pokračovat v každodenním zvonění ve 12:00 a před bohoslužbami. Domluvit se s panem Ovískem na automatizaci – přislíbil.

2. Pokračovat v práci s místní mládeží. U některých se daří eliminovat zlozvyky jako alkohol a cigarety.

3. Zachovat tradici nočních adorací ve 22:30 – chodí i místní, jak podchycená mládež, tak i běžní věřící.

4. Občasně adorovat před polednem (dědictví A)

5. Uspořádat setkání seniorů ve větším rozsahu než turnus A (Svézt některé seniory, kteří se už pohybovat nemohou. Navštěvovat nemocné a staré.

6. Daří se učit farníky modlit růženec 30 min před bohoslužbou (růženec před bohoslužbou by měl být záležitostí farníků).

7. Od věci není ani občasně navštívit místní hospodu a zkulturnit hospodskou zábavu.

8. Zavedli jsme tradici „dětských střed“. V obci není mnoha dětí a nejsou nezaměstnané, tak dětské středy stačí.

Adam a Eva

Adam: Tak alespoň máme čas pro cestování. Nevykládej si to špatně, v zahradě to bylo krásné, ale můžeme jít dál. Jenže kam dál? Co třeba na západ?

Eva: ---

Adam: Fajn, tak na východ. Evo, už jsi nepromluvila skoro čtyři hodiny. Co se děje?

Eva: ---

Adam: Udělal jsem ti něco?

Eva: ---

Adam: Zešílela jsi snad?

Eva: ---

Adam: Tak mi aspoň řekni, co jsem udělal špatně! Udělal jsem něco špatně? Co?

Eva: Ty dobre vieš, čo si urobil!

Adam: Jak mám vědět, co jsem udělal špatně, když mi to nechceš říct!

Eva: Už s tebou nikdy neprehovirím!

Adam: Tak co jsem udělal?

Eva: Žena, ktorú si mi dal, aby při mne stála, tá mi dala z toho stromu a já som jedol. To si povedal!

Adam: To jsem neřekl.

Eva: To si teda povedal!

Adam: Neřekl!

Eva: Nájdi si to!

Adam: Cože?

Eva: Genesis 3,12

Adam: No dobře, ale nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. Jen jsem chtěl…

Eva: Prosím ťa, nepoklaj sa z toho vykrůtit. Nikdy si mi velmi neveril a len, čo sa stala tato maličkost…

Adam: Maličkost? Ty říkáš porušení jediného pravidla, které jsme dostali „maličkost“?

Eva: Nie tak rýchlo! Kdo ti hovoril, aby si ma poslúchal? Nútila som ťa snáď, a pchala ti to jablko do krku?

Adam: Vždyť jsem ti přece říkal, aby si s hadem nemluvila.

Eva: Oklamal ma.

Adam: Měla jsi včas odejít. Zajímalo by mě, proč se nesnažil pokoušet mě?

Eva: Asi preto, že si včas uvědomil, že by si nebol schopný dotiahnút na strom.

Adam: No tak moment…

Eva: A vůbec, … kdo hovorí, že za to mȏžem ja? Neuhýbaj od témy!

Adam: Ne tak nahlas Evo, neměli bychom se takhle hádat před dětmi.

Eva: My nemáme děti.

Adam: Aha.

Eva: Ák si myslíš, že ma budeš ponižovat pred Bohom a vykrútíš sa z toho, tak to sa pletieš. A to vůbec nehovorím o svojich pocitoch.

Adam: Ale zlato…

Eva: Nehovor mi zlato!

Adam: Miláčku, … dej mi ruku!

Eva: Nedovolila by som ti, aby si sa ma dotkol ani keby si bol jediný chlap na zemi. … no to je jedno, prostě na mňa nešahaj!

Adam: No tak Evo, jak dlouho se chceš takhle chovat?

Eva: ---

Adam: Já to beru zpátky – vypořádáme se s tím, jo?

Eva: ---

Adam: Opravdu! Slibuju!

Eva: Áno? A áko?

Adam: Budu se plahočit na poli a ty nebudeš muset dělat žádnou špinavou práci.

Eva: No, to je opravdu úžasná myšlenka! Obja dobre vieme, že Boh chcel, aby toto bola tvoja práca. Čo takto si to vyměnit? Já budem zúrodňovat pȏdu a ty budeš v bolestiach rodiť!

Adam: No já nevím, nemyslíš, že už takhle je z nás nešťastný?

Eva: ---

Adam: Slibuju, že nebudu nikde povalovat oblečení, budu uklízet a nebudu dělat žádný vtipy na tchýně. Tak už mě obejmi.

Eva: Mȏžem pomenovať deti?

Adam: No, já nevím…

Eva: Ale ty si pomenoval všetky zvierata!

Adam: Ale to si tu ještě nebyla. Musel jsem se se vším vypořádat sám. To byl klid…

Eva: Cože?

Adam: Nic… jen jsem si vzpomněl, jak jsem se cítil osamělý. Tak co, kdybychom ty děti pojmenovali společně?

Eva: Dobře, ale já pojmenujem to prvé!

Adam: Tak to se dohodnem hned teď, jo? A co bude k večeři?

Eva: …žena, ktorú si mi dal…

Adam: Fuj, proč to tak škrábe. Evo, kde si sebrala tyhle listy?

Eva: Nechaj ma na pokoji!

Adam: No tak Evo!

Eva: ---

Adam: Slibuju, že se budu slušně chovat k tchýni. Tak už mě obejmi!

Eva: Adame? Co je to tchýně?