Tak tento měsíčník začíná skutečně jako měsíčník pomalu vycházet. Už se mi tak trochu stalo stylem na každého svatého vymyslet veršování, které by charakterizovalo to, co mě na něm nejvíce oslovuje. Tak jistě z toho vyjde ještě něco dalšího.
27 říkanek
Svatý Alfons moudrý byl,
vzor biskupa, církve učitele,
kongregaci založil -
Nejsvětějšího Vykupitele.
Kříž je mu pomocí,
ctí Matku Boží,
učení rozsévá
morálku množí.
Ač zdraví neslouží,
hluchne a slepne,
přec církvi dál slouží,
potom si řekne,
a doslouží v tichu.
Příklad tvoji svatosti,
kéž naplňuje nás milostí,
k nebi povzbuzuje,
kde věčně se raduje.
Oprav kostel!
Výzva Boží zní.
Co je Boží svatyní?
Je to jen kostel?
Matka Boží nad anděly,
i my bychom chválit měli,
tak, aby se rozezněly
chvály před Boží tváří.
Naše tělo má být chrám,
opravovat ho též mám,
tak, jak kostel Matky Boží,
která v nás vše dobré množí.
Tam František pochopil,
kudy vede správný cíl.
A teď jdu do kostela,
abych se pomodlil.
Byli bychom zasloužili,
abychom se nemodlili,
Bůh však modlitbu nám dal,
v ní vyřkněme množství chval.
***
Milý Jane Vianney,
k tobě moje prosby znějí,
tys chápavosti dosti měl,
když jsi ve všem neuspěl.
Tvoje povolání
složitosti mělo,
poslali tě do Arsu,
kde se moc nedělo.
Farnost slabá, neduživá,
tvými dary hned ožívá -
zbožnost a dar smíření
mnoho srdcí promění.
Z velmi malé farnosti
místo velké zbožnosti.
Vzor svatého faráře
nám cestu k nebi ukáže.
V srpnu věru běžné není,
že se voda ve sníh mění,
vůbec v svatém městě Římě,
kde nesněží ani v zimě.
Matce Boží budiž chvála
od všech lidí neustálá.
Místo sněhem vyznačené,
Matce Boží zasvěcené,
v Římě slavná bazilika
velikostí svou vyniká.
Kde jsou jesle Krista Pána
je bazilika požehnána,
z toho místa žehná světu,
Matka i Pán z Nazaretu.
Hora, která promění
učedníků vidění -
hora Tábor, překrásná,
na ní záře přejasná.
Mojžíš, Ježíš, Eliáš,
na ně se teď dívat máš.
Mojžíš spolu s Eliášem
ve světle jsou s Mesiášem.
K čemu by Petře stany byly,
kdybyste ten čas neprožili -
vždyť to všechno zdejší vidění,
vzpomněli jste v Krista vzkříšení.
Mojžíš zákon představuje
Eliáš všechny proroky,
Ježíš Písma naplňuje,
s ním získáme nároky
k Božímu království.
I ve jménu
sloužíš Pánu,
svatý Dominiku,
Boží služebníku.
Založils řád kazatelů,
chudých v církvi učitelů.
Tento tvůj řád trvá stále,
ať nás vede k Boží chvále.
Vírou židů z Izraele
vychovávána je směle,
lidem slouží ve válce,
pak v Kristu vidí zachránce.
Edita Stein se jmenovala,
když v Hranicích pomáhala,
v bližních pak Krista poznávala,
než se řeholnicí stala.
Sestrou Terezií Benediktou byla,
život na kříž položila,
tato svatá řeholnice,
také války mučednice.
Lze možná zpívat na 832, vymyšleno r. 2014
1. Tvá mučednická koruna, / Vavřinče, Kristův jáhne,/
k tobě se římská církev zná, /tvá sláva v srdcích vane./
Tys církve věčnou ctí / v Kristově Království, / náš mučedníku, jáhne.
2. Evangelium Kristovo / s nadšením vždy jsi hlásal./
Bohatství církve v chudých je, / jsi císaři ukázal./
Císař rozloben je,/ ne však Boží plémě, / náš mučedníku, jáhne.
3. Ty papeži věrně sloužils, / jak Kristu samotnému,/
za Krista život položils, / aby ses líbil Jemu,/
na rožeň uléháš, / své tělo v oběť dáš, / náš mučedníku, jáhne.
(Vavřinec, věnec vítězný / stejně tak jako Štěpán./
Na rožni pro Krista spálený / do nebe zve tě Pán./
Věčně jsi zvítězil, / našel jsi správný cíl, / náš mučedníku, jáhne)
4. Příkladem buď nám, jáhne náš, / ať s Kristem vítězíme, /
nebojíme se hlásat zas, / že Ježíši sloužíme, /
ať celý svět to ví, / o Božím Království, / náš mučedníku, jáhne.
Klára, Panna čistá,
následuje Krista -
po svatém Františkovi,
ženský řád je nyní nový.
V čistotě, chudobě, poslušnosti,
Kláro vidíš k spolužití ctnosti.
Tvůj vzor šíří se i do Česka,
píše ti světice Anežka.
Klášterní život, že prý skrovný je,
však v Kristu má radosti, naděje
a věrná nevěsta Kristova
jde k slávě věčného domova.
Jednou Jana Františka svým sestrám pravila,
že svatých mučedníků je jenom menšina,
neboť více Boha vyznávají,
kdo lásku pravou znají -
mučedníci lásky.
Sebe cele Bohu dát,
to je ta cesta pravá.
Mučednictví lásky znát,
to je ta víra zdravá.
Kdo nejsou zváni svatými,
šli cestou prostřednosti,
jistě došli svatosti,
když se nevzdálili od Krista.
Papež spolu s knězem
památku teď mají,
jsou nyní ve věčném ráji -
Poncián a Hippolyt, oba mučedníci.
Víru v Krista zkoumali,
poznání své hlásali,
každý na svém místě
sloužil Bohu jistě.
Pán je dobře vedl,
dohromady svedl
i přes všechny omyly
dorazili přec k cíli.
Kéž přes všechny zmatky
hledáme klín matky,
kterým pro nás církev je,
zdrojem pravé naděje.
Neposkvrněnému Početí,
život svůj věrně zasvětí
Maxmilián Maria Kolbe.
Maximální v službě Boží,
Bohu, bližním rád poslouží
dokud má k tomu čas.
Dát život svůj za cizí,
toť ctnost v pravdě ryzí,
pak koruna mučednická.
I v té největší hrůze
Pán Ježíš pomůže,
volá, kde radost věčná.
Život náš,
Matko znáš,
také jsi jej žila,
Bohu zasvětila.
Bůh vyhlédl si tebe,
než stvořil celý svět,
pak vzal tě do nebe,
za nás prosíš hned.
Příklad tvůj nedáme,
hříchy mnohé máme,
Mesiášem je tvůj Syn,
on z kříže nás zbavil vin.
Maria, tvoje ANO
vrátilo světu nebe.
Kéž i mnohým je dáno
v nebi poznat tebe.
O Mariině nanebevzetí
celé nebe slavnost světí,
slaví také celá zem,
Syn Matky je vítězem!
Obec, která Matku Boží,
v jejíž ochranu se vloží,
k ní se v chrámě utíká,
láskou k Bohu vyniká.
Svého Boha máme,
k němu se vždy známe.
On Marii vzal do nebe,
kde místa dost i pro tebe.
Když slavnost je Panny Marie,
v ten čas Tarsicius připomínán je,
chlapec plný odhodlání
Krista za všech okolností brání
přes vše pronásledování
nese svátost do vězení.
Krista nese,
však nepřinese,
jej vlastním tělem chrání
život si nezachrání,
však zachová pro věčnost.
Kéž s Kristem v eucharistii
svůj život prožiji.
Kristus je mi zbraní,
ať k věčnosti mě chrání.
Koruna celá ze zlata
je jistě velmi bohatá
a bohatství, jak víme,
jiné my slavíme.
Štěpán, Uherský král,
korunu světskou znal,
i s ní šel za věčným knězem,
Ježíšem Kristem, vítězem.
Když v své zemi kraloval,
život církve podporoval,
vychovali ještě syna,
tři svatí jak Svatá Rodina.
I ve vládci kéž příklad máme,
kéž politiky dobré máme,
kteří vedou dobře lidi,
vědomi, že Pán vše řídí.
Císařovna Helena
našla svatý kříž,
byla Kristu blíž,
chudým, také trpícím
ulehčila tíž.
S touto svatou světicí,
lampou její svítící,
nesme světlo ke kříži,
z nějž Spasitel k nám pohlíží.
Ve dvanáctém století
reforma klášterů letí,
také Cisterciáci
svou formou obrací.
Sv. Bernard opat byl,
mnoho klášterů založil,
Matku Boží v úctě měl,
láskou mnohé obracel.
Dvě křižácké výpravy,
snad svatou zemi obnoví.
V životě svém jistém,
ať činíme vše s Kristem!
Papež Pius dobře ví,
jak církev svatou obnoví:
Zbožnosti dát místu,
vše obnovit v Kristu,
ke svěřeným duším více,
nebabrat se v politice.
Při Petrově úřadu,
nedbal světských pokladů,
k dílu Božímu se měl,
reformami provázel.
Válka všechno rozvrátí,
kéž se lidé obrátí -
za to život klidně dal,
vždyť Kristus Pán je přece Král.
Díky ti, Bože, za Matku Boží,
díky, ty sis ji vyvolil,
díky, Ježíši, Synu Boží,
Matka ukazuje cíl.
Díky, korunu slávy Matce jsi dal,
díky, nad anděly ji povýšíš,
díky, že přímluvy Matky slyšíš,
tak zní ti píseň chval.
Díky, ty jsi všem přines spásu,
díky i Královně naší,
díky, jsem v neustálém žasu,
chci dojít věčné spásy.
Svatá Růžena
je s růží žena,
růže krásná, čistá,
svatost její jistá,
že následovala Krista.
O nemocné se starala,
Krista v kříži uctívala,
žena na svém místě
slouží Bohu čistě.
Ve svatosti z Limy zář,
Boha vidí tváří v tvář.
Bartoloměj, syn Tomaje,
jako apoštol zraje,
od Krista se učí žití,
po jeho chce cestách jíti.
Od svatby, co byla v Káně,
jde za Kristem odhodlaně.
Kůži svoji dává v sázku,
hlásá Ježíšovu lásku.
Natanael, pravý Žid,
za Kristem chce bez lsti jít.
Kéž cestami pravými,
staneme se svatými.
z 25.8. 2019, možná lze zpívat na 832
Z rodu Slavníků slavného, / bratře Vojtěcha milý,
průvodce jeho věrného, / v radosti plný síly.
Tys naší věčnou ctí / v Kristově království, / Radime, muži Boží.
Se svým bratrem jsi cesty šel, / evangelium hlásal,
Boží vůli vždy plnit chtěl, / o živém Kristu kázal.
Tys naší věčnou ctí...
Modlitbou, prací plnil jsi, / co řád uložil tobě.
Milovat Boha, bližního / snažil ses v každé době.
Tys naší věčnou ctí...
Mučedníkem být´s nemusel, / čekal tě úkol jiný,
ve stopách bratra dál jsi šel / v hlásání Krista pilný.
Tys naší věčnou ctí...
Radime, svatý u Boha, / Vojtěše, bratře jeho,
proste za celý národ náš / v nebi u Boha věčného.
Jste naší věčnou ctí / v Kristově království, / Vojtěchu i Radime.
V rok, kdy jsem se narodil tři papežové byli:
Pavel VI. na stolci Petrově byl chvíli,
nástupce pak jeho jen 33 dní,
než vystřídal ho papež v pravdě nevšední,
Jan Pavel II., světec pravý
mému srdci velmi drahý,
jenž za mých dní působil,
snad nejvíc směřoval můj cíl.
Jménem Bílého světla (Albino Luciani)
církev přes měsíc kvetla.
Avšak Pán si zavolal
by jiný církev vedl dál
a Jan Pavel se přimlouval,
tak prvního v pořadí
druhý dobře nahradí.
Svatá Monika
vírou vyniká.
Modlitba její
s velkou nadějí,
s vytrvalostí
má dost radostí.
Za víru se modlila,
tu milost vyprosila
celé svoji rodině,
svatými jsou povinně.
A Augustin, syn její,
že prosila s nadějí,
on velikým se stal,
tak Bohu píseň chval.
Vyznání svatého Augustina
mi mnoho věcí připomíná:
"Pozdě jsem si Tě zamiloval..."
pak svou lásku tak miloval,
že mohl říci: "Miluj, a dělej, co chceš."
Že za něj matka tak prosila,
milost jemu vyprosila,
uvěřil naprosto cele
v Krista, Pána, Spasitele,
z řečníka je pastýř stádce,
služebník věčného vládce.
Mohli jiní, mohli jiné,
můžeš i ty, Augustine,
můžeš i ty... (Vojtěchu,
v Bohu hledej útěchu.
Vypros lásku služebníků,
novodobých učedníků,
kéž s láskou víra plyne,
svatý Augustine.
Poslední prorok Křtitel Jan
od Boha je povolán.
Připravit má na Krista,
potom uvolnit místa.
Zatčen je a ve vězení,
tam dostává ujištění,
že se dějí uzdravení
a země jde ke spasení.
Herodes rád slyší hlas,
poslouchal by klidně zas,
avšak slíbil popravu,
Janovu hlavu.
V Božím plánu místa máme,
kéž to místo své hledáme.
V Bohu, kéž mám naději,
že v životě uspěji.
(Kněz Rajmund mi život dal
z křestního pramene,
již Bohu pěje píseň chval,
mé srdce vzpomene.)
Rajmund, jistý ochránce,
života vždy zastánce,
ctitel Matky Boží
se v její pomoc vloží.
Otroky z bídy vykupuje,
Spasitele jim ukazuje,
i otrokem sám se stal,
by druhým život zachoval.
Papež jeho příklad vidí,
kardinála tak si zřídí,
on však prostý zůstává,
chudým tu slávu rozdává.
Příklad tento zbožný mám,
kéž Krista stále rád hledám.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.