Mezi horolezci a džunglí - jeden den návštěv táborů

Do roku 2020 jsem pravidelně plánoval program nějakého farního tábora a také jsem se ho účastnil jako ten, který by měl tam být po celou dobu a prožívat všechno s táborovou partou.

Pořád jsou mi bližší pobytové tábory, než moderní příměstské. Při táboře totiž prožívám jisté nastavení na vypětí a potom je loučení a bum velké prázdnoty, že nevím, co dělat.

Na pobytovém táboře se tento stav objevuje až po jeho konci, zatímco na příměstském se opakuje každý den, protože přes den jsem s partou a odpoledne, jak všichni odjedou, jsem naráz sám.

Teprve v r. 2020 jsem získal zkušenost s tím být celou dobu na příměstském táboře nejprve v Drahotuších, kde jsem připravil Biblického detektiva, načež se teď, když jsem udělal jen návštěvu hodně vzpomínalo a pak v Zubří, kde jsem spíš byl jen účastným vedoucím. Řekl bych, že tím zatím skončila moje éra připravování táborů.

Loni už jsem jen 1x navštívil tábor ve Stříteži nad Bečvou, který zuberské děti začínají putováním ze zuberské fary a podle možností jsem se účastnil i příměstského tábora na zuberské faře.

Včera, na den sv. Hroznaty,.jsem navštívil hned dva tábory a tak trochu zavzpomínal ve svých myšlenkách i na Malou Antiochii, kde jsme s  + o. Pavlem Jagošem čas od času udělali pár oficiálních návštěv, které pro mě také byly sbíráním zkušeností od někoho jiného.

Tak jsem byl tedy pozván na "Střítežská blata", jak to nazývá o. Pavel, farář zuberský a to panem místostarostou Alešem někdy ještě během školního roku, když já jsem se modlil růženec a on byl na procházce se psem.

Na příměstský tábor do Drahotuš jsem se, ovšem, pozval sám a byl jsem přijat jako návštěva. 

Vyšlo mi to tedy tak, že jsem nakonec oba tábory stilhl navštívit tak nějak za 1 den.

V Drahotuších měli téma "Horolezci, horolezkyně, horolezčata...", ale na žádné hory příliš nelezli, alespoň ne ten den, ač na bodování měli denně před sebou nejvyšší horu světa, na kterou symbolicky vylézali, takže dnes, když todleto píšu, už jsou tam.

Ti se hned po snídani vydali na putování k jednomu "omylem vzniklému" poutnímu místu, které bylo požehnáno v r. 2017 a jejich přičiněním se na tom místě udála první mše svatá za 5 let trvání. Žehnání místa proběhlo tehdy v rámci Noci kostelů jako žehnání, pak tam směřovalo spoustu lidí a až teprve včera tam byla první mše svatá a zrovna vyšlo evangelium, které to místo hlásá celou dobu: 

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

A jak vidíte, není to žádná náhoda, že to vyšlo ještě na tábor s tématem horolezců. Mši svatou slavil o. Petr a po ní si tam děti zahráli ještě pár horolezeckých her, během níž ono místo navštívilo několik poutníků. Pak přijel také pan děkan, o. František a obdařil všechny zúčastněné skvělou zmrzlinou. Na oběd ve školní jídelně se už všichni těšili a po jistém odpočinku jsme se prošli podhorským městem v Nepálu, odkud vycházejí horolezci na nejvyšší horu světa. Přestože tam bývá třeskutá zima, v našich podmínkách bylo vedro skoro nesnesitelné, ale krásné.

Po tomto pobytu mezi známými mě brzy jel vlak a hned od vlaku už jsem myslel, že musím navštívit táborníky ve Stříteži, protože jinak už by k návštěvě během tábora nemohlo dojít. Nemohl jsem čekat dlouho, protože bych pak nikam nejel. Jen jsem se telefonicky ujistil, kdo všechno ještě hodlá navštívit onen tábor a co se tam asi bude dít. Napumpoval jsem kolo a vyrazil směr tábor někde v džungli, ostatně to bylo, jak jsem se dozvěděl, také tématem tábora.

Na táboře jsem nejprve pohovořil s vedoucími a pak jsem se nechal obklopovat známými i neznámými dětmi a také příchozí návštěvou. Bylo tam co dělat. Každý si našel svou zábavu, sport a jiné vyžití, někdo i odpočinek. Viděl jsem jako skvělý úkol komunikovat se všemi těmi, kteří mě znali a seznamovat se s jejich kamarády. Zvlášť jsem chtěl oslovit také ty, které jsem znal z náboženství a třeba jsem si i povšimnul jejich první zkušenosti s táborem. Bylo pořád o čem hovořit nebo také velká možnost zapojit se do hry a trochu se hýbat. 

Přijel jsem tam prostě, zcela jednoduše s tím, že tady jsem a nechci být sám.

Onen pobytový tábor ve Stříteži měl obzvláště ze začátku tak trochu smůlu na počasí, ale bylo vidět, že je to nikterak nerozhodilo. Obdivoval jsem také, že po celý týden vydrželi v té džungli v podstatě na jednom místě. Strávil jsem s nimi až do večera, když už byla tma a mezi deštěm. 

Každopádně večer jsem se vrátil krásně naplněný, až přeplněný zážitky a celkem příjemně unavený, páchnoucí "pachem ovcí", jak píše papež František, ale prý jsem páchnul docela pořádně - není divu, bylo vedro a sprchy daleko.

Tak to jsou mé zážitky ze včerejška. Během letních prázdnin bude nejbližší arcidiecézní ministrantský putovní tábor, na který už se moc těším teď a dnes budu na něj něco ještě nakupovat pro sebe a pak také příměstský tábor videčský, který bude putovat se svatými, který ovšem se kryje tak, že ho s velkou zřejmostí neuvidím a také zuberský, kde se občas zjevím, ovšem doufám, že ne jako čaroděj, neboť prý to má být jakási čarodějnická škola - no s tím se musím ještě popasovat, neb 10x radši mám Pána prstenů.