Zkouška jako příležitost duchovní obnovy

Teď, vlastně včera, když se slavila památka Panny Marie, Matky církve a před tím, když byla slavnost Seslání Ducha svatého a měli jsme pouť v kapli na Starém Zubří a ještě den před tím, když tam byla adorace prožil jsem něco jako duchovní obnovu, ač tak se to přesně nedá říci, protože duchovní obnovu musí mít organizovaně někdo na starost, aby se dala uznat její účast v případě jakési povinnosti těch, kteří se ucházejí o nějakou významnější službu v církvi jako je katecheta, pastorační asistent nebo mimořádný udělovatel eucharistie - jáhnové a kněží to mají ještě přísnější, nicméně nikomu z laiků neuškodí si duchovní obnovu jednou za čas pravidelně udělat.

Než jsem byl po prvé na duchovních cvičeních, bral jsem jako duchovní cvičení Antiochii, jež trvala 14 dní. Když jsem začínal jako mimořádný udělovatel eucharistie, nebyla stanovena ještě podmínka duchovních obnov a když už ta podmínka je, musím na to myslet, abych si duchovní obnovu udělal, takže po čase koronavirové bych to měl někdy během letošního roku stihnout, i když studuji, tedy doufám, dál fakultu, kde jsme měli přednášky hlubší, než často na duchovní obnově a zkoušky máme taky hluboké.

Minulý čtvrtek jsem si požádal o zkoušku z ekumenického a mezináboženského dialogu a vyučující mě vyhověl okamžitě. Maminka mi volala hned na druhý den ráno, v pátek, než jsem chodil po nemocných se Svátostným Spasitelem a málem jsem ji vynadal, že moc spěchá. Ano, spěchala, ale kdybych se před tím podíval na mail, tak už jsem věděl i čas zkoušky a mohl se podělit s nemocnými. 

Týden před zkouškou jsem měl sen, že jsem na zkoušce a tak mě napadlo, abych se podíval na mail, ze kterého jsem zjistil, že vyučující vypsal termín zkoušky po velikonocích, v čase, kdy jsem si myslel, že zkoušku nevypíše. Proto jsem ho požádal, jelikož jsem potřeboval mít zkoušku udělanou a on mi vyhověl, měl jsem z toho velkou radost a přípravu jsem nehodlal podcenit i přes množství ostatní práce. 

Po návštěvě nemocných na první pátek jsem tedy zjistil čas zkoušky a šel pak na otevření výstavy, o které blog píše jako Kapli Panny Marie v Kostnici. Následně jsem nemohl stihnout mši svatou, při které byly děti k prvnímu svatému přijímání v Zubří, přišel jsem asi v polovině a všichni si mého pozdního příchodu, který byl zcela odůvodněný, proto jsem se taky nebál i přistoupit ke svatému příjímání, jelikož jsem měl dopoledne 4 bohoslužby slova (sic při žádné jsem nečetl evangelium, neboť mě zaujaly Skutky toho dne) a pak byla adorace, po které mě rodiče s dětmi zahrnuly pozorností a rád jsem se jim věnoval.

Přes sobotu jsem se rozhodl trochu si odpočinout a načerpat to, co jsem měl zpracované pro ekumenický dialog a ráno jsem byl na mši svaté, večer pak na adoraci v kapli Sv. Ducha na Starém Zubří a během celého dne se připravovala starozuberská pouť po všech stránkách mimo mne, neboť jsem neměl žádnou zvláštní funkci a nebyl jsem o žádnou zvláštní službu kromě maličkostí požádán.

V neděli měl jeden z ministrantů první svaté přijímání, děti ze scholy zkoušku zpěvu a pak mě zabavil jiný z ministrantů potřebami k prvnímu svatému přijímání. Po obědě jsem spolu s Maruškou vyjel na kole na pouť do Starého Zubří, protože pěšky bych to nedal, v batohu měl plato vajíček, které byly na smaženici po mši. Liturgický průvod od hřiště nahoru ke kapli jsem také nešel, protože moje "stařecké" klouby už to nedávají. Připravil jsem liturgii na hoře v kapli a vykonával všechno to, co bylo na místě třeba a oč jsem byl požádán.

Po mši svaté jsem zůstal v komunikaci s poutníky až do posledního poutníka téměř do půl deváté večer, až po té jsem se mohl pomodlit růženec a celkem pozdě jít spát.

V pondělní dopoledne jsem se probudil brzy strašně unavený, že jsem pak při čekání na zkoušku málem usnul v křesle. Náboženství jsem si připravil jednoduchou hrou pro obě skupiny, takže jsem jen 5 lístků vložil do peněženky a vymyslel si legendu, co s nimi budou venku dělat. Mezi tím jsem věnoval čas přípravě na zkoušku a myslel celý den na Boží pomoc.

Po náboženství jsem nešel obědvat ještě, protože měla být ona zkouška a sic za výrazného chrčení a chraptění, ale přece se s Boží pomocí dala dohromady díky velké toleranci vyučujícího.

Za zkoušku jsem chtěl poděkovat modlitbou růžence, ještě před tím přišli významné návštěvy na faru. Mše svatá byla z Panny Marie, Matky církve a po večeři jsem se prošel městem s modlitbou celého růžence, zastavoval se u kapliček a potkal spoustu běhajících lidí a krátce s nimi pokomunikoval. 

Tak ten den jsem cítil jako 3 předcházející jako velkou duchovní obnovu.