Metoda "bludů"

Dnes, když si to zapisuji, je sv. Antonína, velkého františkánského kazatele. 

Včera byla první svatá přijímání, která vykazují můj životní rekord, neboť letos budu účasten sedmi těchto slavností, z čehož jen v Zubří to byla 3. příležitost prvního svatého přijímání a bude ještě 4. (před tím ještě v Potštátě a Partutovicích a včera kromě Zubří také ve Vidči). 

Den před tím jsem se neplánovaně, což je také zdravé, leč pozvaně účastnil národní Ultrey v Brně s tématem "vezmi a čti", o čemž hodlám napsat těch pár řádků.

Málem si říkám, že už by ty "duchovní hody" mohly skončit, neboť před onou Ultreyou, na které jsem svou účast označoval za nejistou, jelikož jsem nevěděl, jak budu znaven po školním výletě a nácviku na první svaté přijímání v Zubří a den před tím ještě ve Vidči.

Že včera jsme oslavili ono první svaté přijímání také s rodinou, která nás pozvala, je jistě jasné, ale byl jsem zázračně i na malé oslavě 40 let manželství a schůzku evangelizační buňky už jsem jen symbolicky navštívil a sportovce na farním hřišti také. Nemá ani nechce to být žádná stížnost na to, že mám moc práce.

Co však je dobré zdůraznit, tak hlavně to, že mám velkou potřebu duchovní obnovy, protože tyto "hody" mě poněkud začínají unavovat a nemám jak to dát někomu nějak znát. 

Vždyť i dnes máme pro děti poslední náboženství a pro prvokomunikanty druhé svaté přijímání a táborák a těch prvokomunikantů ze včerejška je 26, takže tento článek píšu jen proto, abych se odreagoval před další náročnou prací, ale to jistě ne.

Záměrem článku, jak jsem psal, bylo popsat aspoň tak trochu zážitek z národní Ultrey v Brně. Co to je, to si najdete: https://www.cursillo.cz/

Byl to důvod, proč nakonec, přestože rodiče měly v kalendářích napsaného sv. Barnabáše jako den přípravy prvního svatého přijímání, bylo rozhodnuto nakonec, že to budou mít děti místo Noci kostelů, takže program Noci kostelů v Zubří byla příprava na první svaté přijímání.

Ranní mši svatou v Zubří na sv. Barnabáše jsem nedal věda, že bude mše svatá také v Brně a sic jsem mohl dát, tak jsem prostě nedal a odpočíval jsem po ránu u televize na obrazovce svého počítače, protože když jsem chtěl takto odpočinout po nácviku prvního svatého přijímání a večeře, trochu se odlehčit a zasmát, tak počítač nehodlal spolupracovat a sekal se. 

Jelo nás plné auto cursillistů mužů, co jsme spolu byli na cursillu někdy v r. 2018, před tím jsem cursillo znal od o. Pavla a cursillisté mě už někdy z Dlouhé Loučky.

Cestou jsme si vykládali až jsme dojeli do Tesca, kde bylo zanecháno auto a mé unavené nožičky, ze včerejška, musely došlapat až ke kapucínskému kostelu. V sakristii kostela jsem si vzpomněl na pana Jindřicha Majstršína (píše se to jinak podle polského pravopisu), legendárního kostelníka ze Zábřeha, který zemřel v r. 2011 v 88 letech života a byl členem 3. řádu kapucínů a nosil hnědou komži. Vzpomněl jsem si proto, že jsem v tomto kostele tuto hnědou komži také oblékl a pobaveně se podivil nad její "hnědostí", načež mi vedoucí cursillistů, Josef řekl: "nediv se, však jsi u kapucínů".

Mše svatá byla slavena z památky sv. Barnabáše, což zajisté víte, že by bylo divné, kdybych nebyl na mši svaté při tak významném patronu Antiochie.

On to měl být krátký článek, ale nějak se to protahuje, nebudu popisovat kázání otce Pavla, ostatně je výborný kazatel, takže se omezím jen na katolické: "Bylo to hezké".

Ani nebudu popisovat stolování a rozhovory u "švédského stolu", protože agape je na cursillu normální, ač mě vždycky uvádí do rozpaků. Prostory pro stravování - v refektáři, byly velké a nemuseli jsme se tlačit.

Pak bylo předneseno téma "vezmi a čti", které měli laičtí spolupracovníci vynikajíce připravené, jen na mě moji kolegové viděli, že se nudím. Ano, nudil jsem se, protože z metod práce z Biblí jsem dělal zkoušku a měly to připravené ve 3 metodách pro 6 skupinek a pak jsme se rozpočítali a podle čísla si našli skupinku.

Nehodlám tu popisovat vybrané tři metody, jen jednu z nich, kterážto mě normálně moc neoslovila, ale oslovilo mě společné rozebírání onoho příběhu, který jistě znáte. Ostatně nadpis článku napovídá, o jakou metodu jde, ovšem nepůjde o slíbené "bludy", přestože ta rakouská metoda se tak dá nazvat spíše jako pomůckou pro zapamatování názvu "bloudy" nebo tak nějak (nemám po ruce onu knížku Kreativní práce s Biblí).

Příběh, který byl vybrán pro metodu bez zkušeného moderátora byl o bouři na moři a byl k ní i inspirativní obrázek. Ano, nejprve po modlitbě k Duchu svatému byl příběh přečten, pak nám rozdány papíry s otázkami, které jsou u každého biblického příběhu stejné. Po chvíli ticha jsme sepsali naše odpovědi, pak jsme se sdíleli a po časovém limitu na to stanoveném (cursillem nikoli tou metodou, ale i tam je vhodný limit), jsme meditovali nad obrázkem příběhu a zakončili modlitbou díků.

Ty otázky sdělím se svými odpověďmi, neboť mě příběh po té stránce velmi zaujal, ale udělejte si klidně odpovědi vlastní a porozjímejte ve společenství, je to velmi zajímavé a užitečné.

1. Co je hlavní výpovědí textu? - Otázka
2. Čemu nerozumím? - Spánek za bouře (viz Jonáš)
3. Které souvislosti lze poznat? - Ježíš byl unaven
4. S čím mohu souhlasit? / S čím nesouhlasím? - Stvořitel nechal Spasitele plavit se v bouři, situace, že byli v ohrožení života.
5. Co konkrétního mohu /můžeme udělat? -  Nebát se věřit

Pak bylo třeba dojíst nedojezené a pochopitelně informací o dalších akcích a klidně pokračovat v rozhovorech. Otec Pavel pak navrhl, abychom se šli podívat do kapucínské hrobky. "Dobře, půjdeme do hrobky."

V té hrobce bylo mnoho kostí a další památné věci. Nejvíce mě zaujaly ostatky, které byly nadepsány "Ministrant 12 let".

Jen jsem nevěděl, zda 12 let ministroval nebo zemřel ve stáří 12 let. Bylo to jediné, co jsem si vyfotil a budu mít čím motivovat naše drahé ministranty.

Ještě jsem si tak více povšimnul a to i v sakristii kapucínského kostela, že si váží ministrantů, služebníků u oltáře.